Amy Collins

°26°

"C-co tu děláš?"

Prosím,řeknete mi,že todle je jen pouhý sen. Spíše noční můra. Opravdu tu přede mnou Matt nestojí a je tam,kde má být. Snad už jsem uvažovala,že na něj sáhnu,jestli to nebyl jen výplod mé fantazie. Ale zavrhla jsem to. Nebudu se ho dotýkat,už nikdy.

"Přišel jsem se bavit. Vůbec jsem nečekal,že na tebe narazím. Zrovna tady."

"To je pěkný Matte,ale já už musím jít. Pojď Jacku."

Chytla jsem ho za ruku a hodlala jsem Matta obejít,ale chytl mě za paži.

"To co jsi udělala,malá, jen tak nenechám."

S tímto mě pustil a já div nevzala nohy na ramena.

Ne,prosím ne! Ať už mě do háje nechá být! Chci už konečně žít svůj poklidný život a ne se zase utápět v zoufalství. S Jackem,kterého jsem stále držela křečovitě za ruku jsme dorazili k holkám. Susan se právě snažila vystřelit si růži a Lauren jí u toho povzbuzovala.

"Do toho Susan! Dej tý dřevěné tyčce na frak!"

Bylo to až komický,že se tomu prostě nešlo nezasmát. Přišlo mi,že místo toho aby se Susan cítila uvolněně a sebevědomě,jí Lauřenino povzbuzovaní spíš rušilo a znervózňovalo. Lauren si toho očividně nevšimla a stále povzbudivě křičela,až se za ní lidi otáčeli. Jack,který si také chtěl něco vystřelit se přiřítl ke stánku a začal na postarší pani horlivě pokřikovat,že si chce taky zastřílet. Jelikož je Jack ještě malý,nechala ho paní vystřelit si na válečky,které byly postaveny do malé pyramidky. Jack trochu upustil páru,protože chtěl střílet jako Susan,ale nakonec zůstal u válečků. Lepší než nic.

"Dokázala si to! Jsi jako myslivec Susan!"

Susan na Lauren s úsměvem pokroutila hlavou a převzala si svou výhru. Což byla divně vypadající růžová růže.

"Hodně mi pomohlo to tvé stále pokřikování do mého ucha."pronesla sarkasticky.

"To víš. Já jsem prvotřídní roztleskávačka!"

"To jistě."usmála se Susan.

Došla jsem k nim a oni ke mě vzhlédly. Živě jsem viděla,jak se jejich pohledy z radostných mění na starostlivý.

"Amy? Děje se něco?"zeptala se Lauren.

"Ne,ne. Všechno je v naprostém pořádku."snažila jsem se to říct klidným a vyrovnaným hlasem,ale hlas se mi patrně chvěl.

Holky si vyměnily pohledy,které jasně značily,že mi ani jedna nevěří. Susan už se otáčela s otázkou na jazyku a já to prostě rychle potřebovala zamluvit.

"Jacku! No ty jsi,ale šikula."

Přiskočila jsem k Jackovi,který v ruce držel plyšáka. Byl opravdu roztomilý. Jack i ten plyšák.

"Tu máš Amy. Vystřelil jsem to pro tebe."řekl a podal mi to roztomilou věcičku.

To je tak roztomilé. Sklonila jsem se k němu a dala mu pusu na tvář a poté ho ještě pořádně objala.

"Děkuju. Budu ho střežit jako oko v hlavě."usmála jsem se na něho a cvrkla ho do nosu.

"Tak kam půjdeme teď?"zeptala jsem se holek,které stály na tom samém místě ještě předtím než jsem je obešla.

"Co třeba na Big Tower?"prohlásila Lauren.

Slyšela jsem dobře? Právě teď řekla Big Tower? Ne,prosím. Všechno na světě,ale Big Tower ne. Já,ta co má panickou hrůzu z výšek a co je ráda být nohama pevně na zemi,mám jít na věž,která mě vyveze vysoko do výšky a pak zpustit dolů? To se ten svět asi zbláznil.

"Já myslím,že.."začala jsem.

"Že to je dobrý nápad!"dokončila nadšeně Susan.

"Nemyslím si."prohlásím vystrašeně.

"Co se děje Amy? Copak máš strach?"začne mě škádlit Lauren.

"Ano,mám. Mám panickou hrůzu z čehokoliv,co je vysoko. Prostě chci být nohama pevně na zemi. Nic a nikdo mě nepřemluví jít na tu atrakci smrti."

Založím si ruce na prsou.

"Ale notak,Amy. Nebuď srab a překonej strach!"řekne Lauren.

"Já budu ráda srabem."

"Tak jí nech,Lauren. Tebe taky nikdo jistě nutit nebude,jít do strašidelného zámku."řekne Susan.

"Tak strašidelný zámek,jo?"usměju se.

"Navíc,myslím,že Amy bude mít skvělou společnost."

Susan ukáže někam za mě a tak se otočím směrem,kterým ukazuje. V tom davu lidí rozpoznám hnědou rozcuchanou kštici a čokoládové oči,které si to míří k nám. Očividně se mu podařilo uniknout ze spárů Sofie a Sarah.

"No,tak to vás nebudeme rušit."řekne Lauren a už táhne Susan k oné věži.

"Ale já jsem tu s vámi. Ne s ním."zakřičím za nima.

"Však on nám tě pohlídá."zakřičí na mě Susan nazpět.

"Super."zašeptám si pro sebe.

Otočím se tváří v tvář Cameronovi,který se za tu chvíli dostal do vzdálenosti,kde ho ode mě dělí jen pár sloních kroků. Vyčkávám na svého kamaráda s výhodama? Co vlastně my dva jsme? Líbáme se jako přítel a přítelkyně,ale přesto v tom ani jeden nehledá něco víc. Teda,aspoň z jeho strany. Já nikdy nebyla ten tip holky,co má kamarády s výhodami. Prostě je to buď kamarád nebo přítel. Jedno z toho. To jak to vidí on je mi zatím vzdálené a nedostupné. Ale chci to já vůbec vědět? Od začátku jsem věděla,že Cameron nebude na vztahy. Prostě,užije si a poté 'My se známé?' a o todle já opravdu nestojím.

"Ahoj Amy."pozdraví,když dojde ke mě.

"Ahoj."oplatím mu pozdrav.

Nervózně si dám ruce za záda a houpu se na patách.

"Takže,kam by jsi se chtěla podívat?"zeptá po té trapné chvíli ticha.

"Já bych si zašla na cukrovou vatu a pak se uvidí. Co říkáš?"usměju se na něj.

"To není vůbec špatný nápad."úsměv mi oplatí.

Ruku v ruce jsem šli společně najít stánek s cukrovou vatou. Jelikož je tu moc lidí,chvíli trvá než najdeme onen stánek s cukrovou vatou. Prodavačka je stejně stará jako já. Všichni si dokážeme živě přestavit,jak reagovala na můj doprovod. Divné culení,natáčení vlasů na prst a mírně načervenalé tváře. Chvilku jí trvá než pochytí,že na ní vůbec mluvím. Potlačím pokušení protočit oči,protože když už mi věnuje pozornost,bylo by nevhodné na ní protočit oči. Řeknu jí příchuť vaty,kterou si přeji a už jen čekám až jí obmotá na tyč. Možná až s přeslazeným úsměvem si to od ní převezmu a nechám si objednat můj doprovod. Ten si objedná to samé akorát s tím rozdílem,že on neplatí. Že mě to nepřekvapuje. Neříkám,že Cameron neprotestoval,ale myslíte,že to na tu holku mělo nějaký účinek? Cameron to tedy nechal tak,jak to je a úsměvem poodešel ke mě.

"Tak,kam teď?"zeptá se.

"Můžeme ještě ke stánku,kde také prodává mladá slečna. Díky tobě,nebudeme muset platit ani cent."

Neodpustím si tuto poznámku a začnu se rozhlížet po další atrakci,kterou půjdeme navštívit.

"Came! Pojď se mnou prosím támhle!"

Ukážu Camovi velký kolotoč,který se teď zběsile točí. S úsměvem na kolotoč ukážu.

"Opravdu? Kolotoč? Kolik ti je? Pět?"zeptá se s úsměvem.

"Ne, sedmnáct. Came prosím! Dlouho jsem tam s nikým nebyla."

Udělám na něj psí oči a semknu ruce jako když se modlím. Já vím,že Cameron tam půjde ať je to dětinské,jak chce.

"Fajn,"řekne poraženě.

Já vypísknu jako malé dítko a nadšeně chytnu Cama za ruku a táhnu ho ke kolotoči.