Amy Collins

°16°

Proč já prostě nemůžu mít poklidný spánek bez žádného probuzení?
Musí být pořád něco co mě probudí.
Teď mě probudila potřeba dojít si na záchod.
Zvedla jsem se tedy z mojí vyhřáté postýlky a ještě jsem přes sebe přehodila župan,protože venku bude určitě zima. Obula jsem si boty a vyšla do studené noci.
Mohlo mě napadnout si vzít baterku.
No co už.
Teď je mi to prd platný.
Takže budu muset jít po slepu.
A já přeci mám velice dobrý orientační smysl.
Hlavně v noci že.
Ne nemám a to vůbec.
Ani ve dne,ani v noci.

S velkým úsilím jsem tedy oné záchodky našla. Udělala jsem tedy svou potřebou,která byla tak nutná že mě probudila ze spaní. Poté jsem si umyla ručičky,tak jak nás to učili ve školce a opustila záchody.
Nebyla bych to já kdybych do něčeho nenarazila.
No v tomto případě spíš do někoho.
Vystrašeně jsem vykřikla a couvala do zadu.
"Sakra Amy. Co tu děláš takhle pozdě večer."
"Mohla bych se ptát na to samé Camerone. Já jsem byla vykonat svojí potřebu."řekla jsem už trochu v klidu.
"Já jsem jí šel právě udělat."
Opravdu máme zajímavé téma.
Opravdu.
"Fajn nebudeme řešit co kdo šel udělat."řekla jsem rozhodně a chtěla ho obejít,ale chytl mě za paži.
"Víš Amy chtěl bych si promluvit ještě o tom co jsem ti řekl před pár hodinami."hlesl potichu a já pozorně poslouchala.
Byla jsem jedno velké ucho.
"Je to tak že tě mám rád Amy. No možná víc než to,ale ty si určitě myslíš že to nemyslím vážně a že todle říkám úplně každý,ale to není pravda. Todle opravdu každý holce neříkám. Vlastně jsem to řekl jen jedný,ale ta mě poté odkopla s tím že pro ní nejsem dost dobrej. Neměl jsem zatím dost odvahy ti to říct,ale já sám jsem si to uvědomil až ráno v tom lese. Proto jsem se potom choval tak divně. Chtěl jsem tě od sebe 'odpudit',protože jsem nechtěl aby mi další holka ublížila."
Aha.
Tak proto.
Jasný.
"A proto lezeš po těch největších barbínách co jsou tady? Kvůli tomu že ti jedna holka ublížila tak ty budeš dělat to samé? Jenom se s nima vyspíš a pak konečná? Děláš to samé a je ti to úplně jedno. A jak mám pak vědět že to co říkáš myslíš vážně?"
Jak mu můžu důvěřovat?
"Amy já přísahám že to vážně myslím. Nikdy bych ti neublížil."zašeptal s poté mě políbil.
Jeho rty byli jemné.
Sametové.
Lehké jako mráček.
Chutnaly jako malina.
A já se od této chvíle do maliny zamilovala.
Líbal mě se vší něžností a...láskou?
Můžu říct že tam byla i ta.
Jenom malinko.
Spíš tam dominovala ta nežnost.
Poté naše rty odpojil.
Jeho čelo dopadlo na to mé.
"Já..Ehm..Já jen.."koktala jsem jako zaseklí rádio.
"Ne,Amy. Já...Já se omlouvám. N-Nechal jsem se unést. U-Už radši půjdu."
Jak řekl tak udělal.
Zmizel.
Byl fuč.
A nechal mě tam stát.
Samotnou.
Úplně v tranzu. Vykolejenou.
Sakra Amy koukej se probrat.
Přestaň taky stát jako tvrdé y a koukej pohnout tou tvojí prdelí zpátky do chatky.
A já tedy vyrazila zpátky do chatky.
Myslím si že dneska už neusnu,ale pokusit se o to můžu ne?
Lehla jsem si tedy do své už ne vyhřáte postele.
Převalovala jsem se z jedný strany na stranu a hledala jsem vhodnou polohu ve které bych mohla spokojeně a bez starostí usnout.
Mise splněna.
Po nějaké té době jsem opravdu usnula jako malé dítě. Snad i s palcem v puse.

"A proto lezeš po těch největších barbínách co jsou tady? Kvůli tomu že ti jedna holka ublížila tak budeš dělat to samé? Jenom se s nima vyspíš a pak konečná? Děláš to samé a je ti to úplně jedno. A jak mám pak vědět že to co říkáš myslíš vážně?"

"Amy já přísahám že to vážně myslím. Nikdy bych ti neublížil."zašeptal a políbil mě.

Jemné.
Sametové.
Lehké jako mráček.
Jako malina.
Něžnost.
Láska.

A pak.

Zmizel.
Byl fuč.
Byla jsem tam sama.
Nechal mě tam samotnou.

Probudila jsem se ze snu i když to vlastně ani sen nebyl.
Byla to realita o který se mi zdál sen.
Docela zamotaný.
Popravdě?
Vůbec se mi nechtělo na snídani.
Popravdě?
Ani vidět jsem ho nechtěla.
Bála jsem se mu podívat do očí.
Bála jsem se jak to mezi námi teď bude.
Radši jsem se tedy převlékla,protože jsem se vzbudila před budíkem.
Vzala jsem si obyčejné šortky,černé tílko které jsem si zastrkala za šortky a okolo pasu jsem si obmotala černo červenou kostkovanou košili.
Jelikož jsem očividně ranní ptáče tak jsem si sedla na postel a vzala si knížku,kterou jsem koupila mamce.

Byla jsem tak začtená do děje knížky že jsem přeslechla budík.
"Holky vstávejte!"řekla jsem holkám,které se k ničemu neměly.
Oni jen něco zamrmlaly a pokračovaly dál ve spaní.
"Copak chcete prošvihnout snídani? No teda to bych do vás neřekla. Aspoň toho zbyde víc pro mě."
A holky jako napovel se zvedly a začaly se oblíkat.
Teda všichni kromě Sofie.
Ta si dál podřimovala.
Tu jsem radši nechala být.

Ani ne za deset minut jsme byly v jídelně.
Sedly jsme si k našemu stolu kde obvykle sedáváme a já si všimla hnědých rozcuchaných vlasů.
Hnědých rozespalích očí a plných rtů,které jsme měla tu čest ochutnat.
Radši jsem svůj zrak odpoutala od jeho úst a koukla se mu radši do očí.
Špatná volba.
Jeho oči mě propalovaly pohledem.
Koukali jsme si navzájem do očí.
Ani jeden z nás nechtěl odvrátit pohled.
"Na co tak zíráš Amy?"zeptala se mě Susan.
"Ehm na nic."řekla jsem a odvrátila jsem od Camerona pohled a koukla jsem na Susan,která se divně culila.
Doufám že si nevšimla jak jsem Camerona propalovala pohledem.
"Tak dobře teda."řekla ale ten divný obličej měla pořád.
Dál už jsem se radši na něj znovu nepodívala.
Kvůli Susan,která by si toho asi všimla.
A kvůli tomu že kdybych na něj pořád koukala tak bych se asi nenajedla.
A to by nešlo.
Musím se napapat.
"Po snídani se prosím dostavte na volleybalové hřiště."řekl Charlie.
Zajímalo by mě co chystá.
Ale ať to bude cokoliv hodlám si to pořádně užít!