Amy Collins

°1°

"Amy pospěš si zachvíli vyrážíme!" křikla na mě moje milováná maminka.
"Jo ještě chviličku!"zakřičela jsem na ní nazpět.
Aby jsem vás uvedla na pravou míru tak se moje mamka s taťkou rozhodli,že tyto letní prázdniny pojedu na tábor místo nějaké dovolené.
Ahhh sbohem pláž.
A teď něco o mě.
Jmenuji se Amy Collins.
Je mi 16 let a jsem jedináček. Ani netušíte jaká je to nuda být jedináček,nemám koho otravovat.
Ale to odbočuju.
Mám dlouhé hnědé vlasy a zeleno-modré oči.
Troufám si říct že nejsem nejhnusnější,ale každý má jiný názor.

Dobalila jsem si poslední důležité věci a kufr jsem potom následně zapla.
Řeknu vám,že jsem docela překvapená,protože na to že v něm mám tolik věci to šlo docela snadno.
Samozřejmě jsem se naposled ještě zkontrolovala v zrcadle a mohla jsem vyrazit.

V obývacím pokoji jsem našla rodiče,který už netrpělivě čekali až se připravím.
Když zpozorovali,že jsem přišla povzbudivě se na mě usmáli.
Asi jsem se vám zapomněla zmínit že toto je vlastně můj první tábor,protože většinou jsem o letních prázdninách jezdila s rodiči na dovolenou.
Úsměv jsem jim opětovala a taťka mi následně pomohl s kufrem se kterým už šel do garáže aby ho mohl dát do auta. My s mamkou jsme přišly chvilku po něm.
Nasedli jsme do auta a mohli jsme vyrazit.

Už jsme na cestě přibližně 20 minut a mamka začíná se svým monologem na co si mám dávat pozor a na co nesmím zapomenout.
"A hlavně nám nezapomínej poslat pohled."řekla mamka a já se na ní radši koukla jestli to opravdu myslí vážně.
No jak se zdá tak ano.
"Mami není mi pět let abych posílala pohledy,navíc myslím si že na to ani nebudu mít čas,určitě tam bude nabitý program" řekla jsem vážně.
Mamka si jen povzdechla a poté jen dodala:
"Asi máš pravdu zlatíčko. Víš rozteš tak rychle,pamatuju si jako by to bylo včera kdy jsi začala prvně chodit..."
Potom co todle vyslovila jsem přestala poslouchat a radši si dala sluchátka do uší a zaposlouchala se do hudby.

Usnula jsem.
Vzbudila mě až mamka,která mi oznámila že už jsme dorazili na místo určení.
Tedy do tábora.
Promnula jsem si oči a vystoupila jsem z auta.
Rozhlédla jsem se kolem a zjistila jsem že je tu plno dětí,který se usmívají a debatují se svými kamarády.
Také jsem zjistila že je tu venkovní bazén,hřiště na fotbal a na voleyball.
Dále tu máme jídelnu a asi 16 chatek v řadě vedle sebe.

Společně s rodičema jsme vyrazili k vedoucímu tábora abychom zjistila co a jak.
No spíš abych já zjistila co a jak,protože rodiče tu zůstat nesmí což je určitě běžný a tady na tom táboře to není jinak.
Došli jsme k postaršímu pánovi,mohlo mu být okolo 40.-ti let.
Byl vyšší postavy a na hlavě měl trochu už šedivící vlasy.
Jeho oči byli tmavě hnědé a na obličeji mu hrál vřelý úsměv.
"Vítám vás v táboře Summer. Já vím ten název není nic moc,ale tak když máme ty letní prázdniny..." řekl  pobaveným hlasem.
Už teď mi je sympatický.
"Máme tady 16 chatek a většinou jsou po třech nebo po čtyřech,samozřejmě jsou holky s holkama a kluci s klukama takže si rodiče nemusejí dělat žádné starosti."
řekl a usmál se na moje rodiče.
,,Ohh,omlouvám se kam pak utekla moje zdvořilost.
Jmenuji se Jim Cooper,ale všichni mi říkají pouze Jim a jak jste určitě už poznali jsem hlavní vedoucí tábora. Společně se mnou tu budou ještě další čtyři vedoucí,který se představí v průběhu tohoto dne."
"Moc vám děkujeme Jim, jak vidíme naše dcera bude v dobrých rukách" řekla mamka a objala mě okolo ramen.
"V těch nejlepších" řekl sebejistě Jim.
"A jak se vaše milováná dcera jmenuje?"řekl a všichni se na mě s očekáváním podívali.
Jo asi bych se měla představit.
Dobrý nápad Amy dneska ti to pálí.
"Jsem Amy Collins" odpověděla jsem a mile se na něj usmála.
"Tak Amy ty máš chatku číslo 14,která je hned naproti u fotbalového hřiště a i kdyby si nevěděla kde je fotbalové hřiště, tak jsou všechny chatky očíslovány, takže věřím že tu svou jistě najdeš.
A myslím si že už by si se mohla rozloučit s rodiči a jít se seznámit se svými spolubydlícími."řekl a poté se s náma rozloučil a odešel za dalšími novými účastníky.
"Tak jo zlatíčko,my s tatínkem teda pojede a nezapomeň na to co jsem ti říkala v autě a i když si říkala že pohledy posílají jenom malý děti,tak kdyby se ti preči jenom zachtělo tak nám ho můžeš napsat."oznámila mi mamka a hned poté mě objala.
"Jo mami neboj,určitě bude všechno v pořádku."
"Budeš mi chybět zlatíčko."
"Je to jen na dva týdny,to uteče jako voda." řekla jsem a mile se na ní usmála. Ona jen přikývla a přenechala místo tátovi,který mě taky obejmul a poté společně odešli k autu.

Já jsem se teda vydala k chatce číslo 14 poznat svoje nové spolubydlící.
Dorazila jsem k ní,ale ještě než jsem vkročila na verandu jsem se pořádně nadechla.
Poté jsem vešla do chatky kde už byli tři holky.
"Ahooj" řekla bruneta s hnědéma očima.
"Já jsem Lauren." řekla Lauren a mile se na mě usmála.
"Já jsem Amy."řekla jsem a usmála se na ní.
"A támhle ta zrzka je Susan" ukázala na zrzku sedící na posteli,která mi zamávala. Zamávala jsem jí nazpět.
"A jako poslední tady máme tuto blondýnku jménem Sofie."řekla a ukázala na holku,která si zrovna upravovala svůj make-up.
Tak s tou si rozumět určitě nebudu a myslím si že nejsem jediná,už podle tónů hlasu kterým Lauren její jméno vyslovila.
S Lauren a Susan jsem si povídala a zjistila jsem že toho máme hodně společného.
Asi si říkáte kde je Sofie.
No pravdou je že já sama nevím. Nejspíš někam odešla, možná na cizí chatku.
S holkama jsem si ještě nějakou dobu povídala a pak přišla jedna žena okolo 30.-ti letech,myslím si že to byla vedoucí a řekla nám že zachvíli bude nástup.

Tak hurá se připravit poznat další nový lidi.

Tak máme tu první kapitolu mého úplně prvního příběhu.
Už předem se omlouvám za chyby a píšu na mobilu takže mi někdy nějaká ta chybka ujede.

Na obrázku máte Amy :-)