Amy Collins

°30°

"Cože?"

Nechápu to. Nechápu vůbec nic,co vypustil z úst. Změnil se kvůli mě? Dává to vůbec smysl? Ano,pozorovala jsem,že se nelíbá s každou holkou za chatkou a že slušně odkopává Sarah se Sofii,které byly jeho provizorní levné dívky. Ale že todle všechno udělal hlavně a především kvůli mě,mě dostalo do kolen.

"Změnila si mě. K lepšímu pokud se nemýlím,"usmál se.

"To doufám,"

"Amy,jde o to,že se blíží konec táboru. Nevím jestli si to uvědomuješ,ale zbývají nám jen čtyři dny."

"Jen čtyři dny? Páni,to neskutečně uteklo."povzdechla jsem si.

Až teď jsem si uvědomovala,jak mi všichni budou chybět. Tolik jsme toho spolu zažili a teď je mám opustit? Vůbec se mi to nelíbí. I přesto,že to tady někdy nebylo zrovna růžové a všechno pod mých představ,ale i tak můžu říct,že to byli ty nejlepší letní prázdniny,které jsem kdy prožila.

"A já...Chtěl jsem ti říct,že mi na tobě záleží víc než si myslíš. Jsi jediná málá potvůrka,která mi přirostla k srdci. A povím ti,že se to kde komu nepovede,"uchechtl se.

"A i když už tábor pomalu končí,pro nás to konec znamenat nemusí. Můžeme si volat,psát,popřípadě se navštěvovat. Nechci aby to pro nás znamenal konec a i když se už nebude výdat tak často jako tady,byl bych rád kdyby se nic nezměnilo,"

"Taky nechci aby se něco změnilo. Mám tě ráda Came,"

S tím jsem mu vlezla do osobního prostoru a pevně ho objala. Jeho objetí mi vždycky dodávalo klid a bezpečí. Jako bych se vrátila zpátky domů.

"Taky tě mám rád Amy,"

A tak jsme stáli uprostřed noci ve vzájemném objetí,ničím nerušeni. Možná jen šumem větru a životem nočních zvířat. Přes Camovo rameno jsem pohlédla vzhůru na tu krásnou hvězdnou oblohu. Zářila jako nikdy předtím. A já věděla,že se s Camem nevidím naposled. Psalo se to ve hvězdách. Pousmála jsem se a svojí hlavu jsem zachumlala do Camovo hrudě. Slyšela jsem klidný tlukot jeho srdce. Jeho pravidelné nádechy a výdechy a jak se mu pravidelně zvedala hruď. Svojí bradu si opřel o temeno mé hlavy. Teď jsem mohla cítit jeho teplý dech na mých vlasech. Je zbytečné říkat,jak přijemné to bylo. Příjemnější se to stalo tehdy,kdy mi dal cudnou pusu do vlasů. To už jeho srdce bylo rychleji,stejně jako to mé. Po těle mi naskočila husí kůže.

Nikdy bych neřekla,že si s Cameronem budeme tak blízký. Kdyby mi někdo řekl,že budeme spolu v noci stát v objetí na začátku tábora,zeptala bych se jestli nechce v nejbližší době navštívit psychiatra. Ale ono se to opravdu děje a já tomu stále nemůžu uvěřit. Nemůžu uvěřit tomu,že jsem s Cameronem prohodila vůbec pár slov a teď s ním stojím v objetí pod hvězdami.

Cameron mě z ničeho nic chytil kolem pasu a mírně se ode mě odtáhl. Jednu mou ruku,kterou jsem měla za jeho krkem chytl do své dlaně a začal se mírně pohupovat ze strany na stranu. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři. Ještě lepší než stát v objetí pod hvězdami je tančit pod hvězdami. I přesto,že hudbu,kterou jsme slyšeli zevnitř byla rychlá,my jsme tančili jako při ploužáku. Dívali jsme si navzájem do očí a usmívali se u toho. Camovi oči se blýskaly v lesku hvězd a já si pomyslela,že nikdy nebyl krásnější. Jeho obličej ve svitu měsíce zářil,jako tvář anděla. Zvýrazňovalo to jeho mimické svaly a ostře řezané líce. Jeho plný rty měl vytvarované v širokém úsměvu,který ukazoval jeho bělostné zuby. Chtěla jsem ho políbit. Tak moc chtěla,ale nevěděla jsem co by to pro nás znamenalo. Nebyli jsme pár,ale ani kamarádi s výhodama. Možná jsem ve skrytu duše chtěla být něco víc,ale říct jsem mu to nechtěla. Cameron nebyl kluk na pevné vztahy,ale změnil se,takže přeci jen by to bylo možné.

Cameron se ale začal přibližovat. Zatímco já jsem zvažovala jestli to udělat nebo ne,on už se rozhodl. A já věděla,že je to správně,že takhle to má být. Když už byl od mých rtů pár centimetrů,podíval se mi do očí. Hledal v nich názkam prostestu,odmítnutní,prostě něco. Nenašel tam ale nic jiného než touhu po jeho rtech,po jeho blízkosti. A tak zkrátil tu centimetrovou vzdálenost mezi námi a přiložil své rty na mé. Je to jako poprvé. Jeho rty jsou jako obláčky,měkke a jemné. Své ruce dám opět za jeho krk a prudce si ho přitáhnu k sobě,čímž polibek prohloubím. Je dlaně spočinou na mých bocích a já se nechala unášet vzrušením. Byl první komu jsem to dovolila,byl první koho jsem si pustila k tělu. Byl první komu jsem věřila.

Když jsme odpojili jeden od druhého,usmál se na mě tím svým zářivým úsměvem,který jsem mu oplatila,ale v méně zářivé formě. Navzájem jsme si hleděli do očí a vnímali jen jeden druhého.

"Koukej!"vykřikla jsem a ukázala na padající hvězdu.

"Přej si něco,"zašeptal mi do ucha.

Co jsem si mohla přát? Měla jsem všechno,po čem jsem ani nesnila. Možná aby kouzlo tohoto okamžiku nikdy neskončilo. Aby jsme nikdy neztratili jeden druhého. Usmála jsem se a dále koukala na to zářící nebe. V tom se prudce otevřely dveře a začaly vycházet skupinky lidí. Párty skončila.

"Tak tady jsi Amy! Všude jsme tě hledaly!"vykřikla Susan,když už se také prorvala ven s Lauren hned za sebou.

"Potřebovala jsem na vzduch."pokrčila jsem rameny.

"To vidím,"naznačila Lauren můj doprovod a já zrudla jako rajče.

"No nic,já půjdu. Měj se Amy,"dal mi pusu na líčko a byl ta tam.

Trochu nervózně jsem se podívala na ty dvě,které mě pozorovaly.

"Co?"zeptala jsem se.

"Co to je mezi vámi?"zeptala se Lauren.

"Eh...Já nevím,"podrbala jsem se nervózně ve vlasech.

"Za to já bych věděla,"

Lauřenin divný výraz mě pěkně děsil. Nevěděla jsem potom nevěděla co si myslet.

"Hele jsem unavená. Jediný čím se chci teď věnovat je spánek,"

"Fajn,jdeme na kutě,"souhlasila Susan.