Amy Collins

°Epilog°

Seděla jsem ve školní jídelně a hodnotila školní oběd,který jsem měla na talíři. Přiznám se,že nevypadal zrovna pojídatelně,ale měla jsem hlad takže jsem i přesto,jak na mě Susanne znechuceně koukala,jsem si strčila do pusy něco,co zdaleka mělo připomínat bramboru. Přežvýkala jsem to snad stokrát než jsem se odvážila to polknout. Dobře,nejspíš si něco koupím cestou domů. I kdybych nechtěla nic k jídlu,na nákupy jsem musela. Jelikož jsem doma měla těhotnou mamku,která byla nenažraná víc jak já,byla jsem nucena jí koupit nějakou sladkost.

"Budeš to jíst?"zeptala jsem se Susann,která měla oběd pro vegetariány.

"Ne,už jsem jedla. Takže jestli chceš.."

Na nic jsem nečekala a vyměnila jsem si talíř s jejím. S nadšením jsem se pustila do toho zeleninového salátu,který byl pojídatelný.

"O můj bože,"zašeptala plastová blondýna od vedlejšího stolu.

Nevěnovala jsem tomu přílišnou pozornost,protože než kecy Emily,mě zajímalo to jídlo přede mnou.

Celou jídelnou se rozhostilo ticho. Dobře,to bylo kapku znepokojující,ale většinou ztichli všichni když do jídelny vešel ředitel,takže nač se znepokojovat. Dál jsem se spokojeně přežvykovala svůj,tedy Susannin salát,když do mě drcla až se mi zasekla okurka v krku. Nakvašeně jsem se na ní podívala,ale ona nekoukala na mě,ale někam přede mě,tak jako všichni v jídelně. To máme nového ředitele nebo co?
Nedalo mi to a ohlédla jsem se tím směrem taky.

Srdce se mi zastavilo. Přibory,které jsem držela v rukách,dopadly s řinčením na zem a židle,na které jsem seděla ztratila stabilitu a já skončila na zemi. I přesto jsem ho spatřila. Stál tam v černém triko,džínové vestě a obyčejných kraťasech. Čeho jsem si ale nevšimla,jelikož při mém pádu jsem to nestihla zachytit,byla kytice růží v jeho pravé ruce. Ještě jednou jsem se na něj podívala,tentokrát na obličej. Jeho kaštanové vlasy byly delší než jsem si je pamatovala. Jeho oči byly stále tak zářivé,až mi to vehnalo slzy do očí. Ten jeho dechberoucí úsměv už donutil mé slzy téct po lících.

Na nic jsem nečekala a před zraky mých spolužáků jsem se k němu rozeběhla. On mi otevřel svou náruč a já do ní,jako divoká řeka vpadla. Znovu jsem cítila jeho osobitou vůni po vanilce. Jeho hřejivé teplo sálající z jeho těla. Mohla jsem své ruce nechat si hrát s jeho vlasy. Zpátky doma. Doma je tam,kde se cítite v bezpečí a u něj v náruči? Bezpečí oplívalo mými cévami.

Nechal si ode mě obmotat nohy kolem pasu a já ho na oplátku nechala se se mnou zatočit. Sice se mi točila hlava,ale smích to všechno přebořil. On byl tady,se mnou. Dodržel svůj slib a opravdu za mnou přijel.

"Už jsem si myslela,že nepřijedeš,"zašeptala jsem trochu ochraptěle,protože jsem pořád plakala.

"Slíbil jsem ti to. A já své sliby dodržím,ať to stojí,co to stojí,"

Usmála jsem se a ještě víc jsem se k němu přitulila. Poté jsem dopadla opět na zem a převzala od něj růže. Pro mě.

"Ty jsi mi koupil růže?"

"Pro mou princeznu všechno,"

Zastrčil mi vlasy za ucho. Zčervenala jsem,protože jsem cítila ty pohledy ostatních,kteří na nás koukali se zatajeným dechem a poslouchali každé slovo.

"Víš přijel jsem taky proto,že jsem ti na táboře zapomněl něco říct a todle se nemůže nechat jen tak bez povšimnutí."

Něžností,která z jeho očí sálala jsem se mohla udusit. Cítila jsem tak silné emoce,že jsem ztěží dokázala dýchat. Nohy jsem měla jako želé,nebýt jeho ruky kolem mého pasu,skončila bych na zemi.

"Miluju tě,Amy."zašeptal.

Srdce přestalo bít,jenom proto aby potom bilo jako zběsilé. Červeň mi naběhla do tváří a rty se mi otevřely údivem.

"Nevím jak,nevím kdy,ale stalo se tak. Hned potom co jsi odjela si mi nehorázně chyběla,že jsem málem umřel žalem. Potřeboval jsem tvou přítomnost. Potřeboval jsem znovu vidět tvůj něžný úsměv. Potřeboval jsem slyšet tvůj hlas. Já potřeboval tebe.

Bez tebe jsem byl jako smrt bez života. Den bez noci. Dobro bez svého zla. Bez tebe,já nebyl celý."

Plakala jsem. Plakala jsem štěstím. On mě miloval. On miloval mě. Ne Sofii,ne Sarah. On miloval mě,obyčejnou Amy Collins. Šedou myšku.

"Taky tě miluju,Came. Strašně moc,"zašeptala jsem těsně předtím než mě políbil.

Byl to polibek plný lásky,kterou jsme k sobě navzájem cítili. Byl to polibek potlačované touhy a vášně. Nehledně na to,že nás sleduje celá střední škola,jsem mu obmotala nohy kolem pasu a za zátylek jsem si ho přitáhla ještě blíž. Jeho ruce mě popadly za zadek a jemně ho zmáčkly.

Bylo to něco nového,přijemného. Byla jsem to já. Byl to Cameron. Cameron a já proti celému světu. Odpojil naše rty,ale své čelo nechal opřené o to mé.

"Společně,"zašeptal.

"Společně."

THE END