Amy Collins

°32°

*O 3 dny později (odjezd)*
__________

"Nemůžu uvěřit,že už je konec. Konec tábora,"povzdechla si Lauren,která si jako lenochod na stormě,balila věci.

"Moje slova holka. Jako kdyby to bylo včera,co jsem přijela,"

Susan vypadala,že má na mále a tak jsem k ní přišla a silně jí objala.

"Todle není konec. Pro nás je to nový začátek. Budeme si volat,budeme si psát,možná i scházet,"

To se k nám už přidala i Lauren a tak jsme stály v posledním objetí,nevědíc kdy jedna druhou opět spatříme. Ta sladká nevědomost mi drásala nervy. Je mi jasné,že si psát nebudeme pravidelně,ale co. Potřebovala jsem mít aspoň malou naději.

"Holky,chci vám říct,že díky vám se z tohoto tábora stala pouť radosti a štěstí. Pro mě,jako šedou myšku to bylo něco neskutečného. Ukázaly jste mi pravý smysl života. A to přátelství,lásku a odvahu,která mi tak moc chyběla.

Taky jsme si spolu zažily rušné chvíle,kdy jsme si jedna druhé brečely na rameni,ale důležité bylo,že jsme se vzchopily a postavily se znovu na nohy,připraveny čelit všemu. A nakonec jsme to zvládly úspěšně. Na tento tábor jsem přijela jako Amy Collins,šédá myška,která se všem ztranila,neodvážná holka s žádným sebevědomím. Odcházím jako Amy Collins,myška,která vylezla ze své nory,připravena čelit světu a nic si nenechat líbit. To všechno díky vám. Mám vás strašně ráda holky. Strašně moc,"

Slzy tekli proudem,křečovité sevření našich paží,za účelem dostat se jedna k druhé blíž. Všechny jsme brečely,i když to nebyl konec. Toto byl konec tábora,a tento tábor si zasloužil pořádné rozloučení,protože za to stál.

"Holky,už začínají jezdit auta,"

V našich dveří stali všichni,co pro nás něco znamenaly. Cameron,Simon i Tyler. Jak jsem zjistila,Susan to s Tylerem dost dlouho pekla a já se to dovím až na konci tábora. Štědré,že?

Když si všimli,že tu stojíme v objetí s uslzenýma očima,neváhali a přidali se k nám. A tak se náš kruh loučení rozpostřel.

"Byl to ten nejlepší tábor,na kterým jsem kdy byla. Vlastně jediný,na kterým jsem kdy byla,"uchechtla jsem se.

"Já jezdím na tábory každý letní prázdniny. Vždycky na jiný a musím říct,že tento byl ze všech nejlepší,"mrkl na mě Cameron a já se uculila.

"Přesně tak. Co se takhle přístí rok sejít?"navrhl Tyler.

"Já souhlasím,"řekl Simon a Lauren také přikývla.

Postupně všichni přikývli a bylo rozhodnuto. Přístí rok nás čeká další společné chvíle. Naše objetí ještě zesílilo. Slzy mi opět tekly proudem.

Ozvalo se zaťukání na dveře a všichni jsme se ohlédli. Ve dveřích stála moje mamka s taťkou. S úsměvem jsem se k nim rozeběhla a padla jim kolem krku. Nejdřív taťkovi,který mě políbil do vlasů a pak k mamce. Něco se mi ale nezdálo.

"Eh...mami...nechci na tebe nějak hnusná nebo tak,ale...Neztloustla si?"pozvedla jsem obočí a všichni se tomu zasmáli. No vážně,mamka byla nějak tlustější.

"Amy,"oslovil mě taťka.

Otočila jsem se k němu a v očích mu zářily jiskry štěstí.

"Budeš velká ségra,"zašeptala mamka a já se na ní překvapeně.

"Cože?"

Dala jsem si ruce před pusu. Stále jsem tomu namohla uvěřit. Já že budu mít sestřičku nebo bratříčka.

"Jsem ve čtvrtém měsíci,zlato,"

"O můj bože! To je úžasný,"

Vlítla jsem jí do náruče a brečela jsem štěstím.

"Takže si zdravě tlustá. To je v pořádku,"uchechtla jsem se odtáhla jsem se od ní.

Otočila jsem se k naší skupince a došla k nim.

"Budete mi chybět,"

Znovu jsem jí padla kolem krku,tentokrát bez slzy. Mačkala jsem je jako plyšáka. Nechtěla jsem je pouštět,ještě ne.

"Půjdem ti odnést kufry do auta a ještě něco vyřídit s Jimem,tak nás potom čekej u auta."

"Jasně,jsem tam zachvilku."

Pustila jsem je a s úsměvem na ně hleděla.

"Veřili byste tomu? Budu ségra,"

Nevěřícně jsem si vjela rukama do vlasů a údivem otevřela pusu.

"Budeš úžasná ségra,"

Stiskl mi povzbudivě rameno Cameron. Usmála jsem se na něj a objala ho. Hodlám dneska umačkat každého.

"Není to konec,"zašeptal mi do ucha.

"Přijedu za tebou. Slibuju,"

A já mu věřila jako nikdy předtím. Přikývla jsem a ještě víc jsem se k němu natiskla. Věnoval mi pusu do vlasů a já se nezapomněla culit. Doufala jsem,že za mnou přijede. Byl by pěkné rozptýlení. Odtáhla jsem se od něj. Usmáli jsme se na sebe a jako nakonec jsem je všechny postupně objala.

Byl čas jít. Pořádně jsem se nadechla a odstoupila od nich pár kroků dál,ale stále jsem jim hleděla do tváře.

"Todle není konec,ano? Však se ještě uvidíme. Jednou se se mnou bavíte a už se mě nezbavíte. Jsem jak žvejkačka na triku,těžko odstranitelná."

Všichni se na mě usmáli a kývli hlavou. Já jsem jim věnovala povzbudivý úsměv a ještě jsem se naposled podívala do těch ořískových očí,které mě trochu smutně sledovali. Usmála jsem se ještě víc a opustila chatku číslo 14 ,ve které jsem našla přátelé a své pravé já. Kde jsem toho tolik zažila a teď to opouštěla. Oči se mi opět zaplnily slzami,ale já jim nedovolila vytéct. Slz dneska bylo dost,musím si šetřit slzné kanálky.

Došla jsem k našemu autu. Rodiče očividně ještě něco vyřizovali s Jimem,jelikož tu ještě nebyli. Proto jsem se opřela o auto a čekala. Kdežto se přede mnou zjevila Sarah. Polekaně jsem se na ní koukla,ale ona nesledovala mě,sledovala hlínu pod nohama.

"Víš Amy,chtěla jsem se ti omluvit za to jak jsem se chovala. Byla jsem tak zaslepená touhou po Cameronovi,že jsem nevnímala okolí,kterému jsem ubližovala a především tobě."

Konečně ke mě vzhlédla a já mohla v jejích očí spatřit upřímnou lítost.

"Víš,tehdy kdy se s tebou Cameron nebavil...Vadilo mi,jak si trpěla. Cameron trpěl taky. Všechno to jenom hrál,vždycky když byl s náma sám nebo se mnou,mluvil jen o tobě a já pochopila,že city ostatním neporučíš. Omlouvám se za všechno,opravdu,"

Na nic jsem nečekala a objala jí. Byla zaskočená,ale pochvíli mi objetí opětovala.

"Odpouštím ti. Vím,jak kluci dokážou pomotat hlavu,"

"Opravdu? Moc děkuju,"

"Amy! Pojď,vyrážíme!"zakřičel táta,který nevím jak se objevil za volantem.

"Měj se Amy,"

Otočila se a odcházela,ale ještě jsem jí zastavila.

"Sarah?"

"Ano?"

"Přístí rok tě tu čekám!"usmála jsem se na ní a zapadla do auta.

"Připravená?"zeptala se mamka.

"Připravená."

S tímto jsme opouštěli areál tábora Summer.