Amy Collins

°23°

"A to si našla jak prosím tě?"zeptala se Susan překvapeně,když jsme společně dorazily na ono místečko s houpačkou.
"Tak trochu jsem se procházela a narazila na to."oznámila jsem jí a rozešla se směrem k houpačce na kterou jsem si následně sedla a mírně se pohupovala. Vzpomněla jsem si na chvíli kdy jsem tu byla naposledy. Tehdy bylo všechno ještě v pořádku. Nebo jsem si to aspoň myslela. Bohužel pak přišla Sofie se svojí umělou prdelí a silikonovými prsy a všechno se pokazí. Trošku jsem si povzdechla a pohlédla na holky.
"Chcete se zhoupnout?"zeptala jsem se a zářivě se na ně usmála.
"Jasně!"vykřikla Lauren a řítila se jako hurikán k houpačce a já ji s radostí uvolnila místo.

"Lauren,taky by si tam mohla pustit někoho jiného!"křikla Susan na Lauren,která odmítala slézt z houpačky. Jako malé dítě,opravdu.
"No dobře."řekla naoko smutně a konečně z tý houpačky slezla.
"Susan nechci ti kazit radost z uvolněného místa,ale zachvíli bychom měli jít do jídelny dělat ty trička."oznámila jsem a od Susan jsem si vysloužila nepříjemné povzdechnutí.
"Vezmu vás sem i někdy jindy."snažila jsem se Susan zlepšit náladu a dalo by se říct že se mi to povedlo,protože s úsměvem přikývla.

"Zde máte všichni trička. Rozhodli jsme se pro černou barvu,protože ta je taková neutrální. Můžete tam nakreslit co chcete a nebo zde máte šablony."řekl Jim a ukázal na stůl s tričkama a již zmíněnými šablonami.
"Uff,aspoň že tak."zašeptala Lauren,která byla asi velice nadšená že tu jsou i šablony. Popravdě nevím co přesně bych měla na ty trika nakreslit. Rozhodla jsem se že tak napíšu nějaký citát nebo tak něco. Myslím že to bude lepší než nějaký obrázek.
Páni Amy kde se to v tobě bere?
Si poslední dobou nějaká chytrá.
Došla jsem si tedy pro tričko,které samozřejmě nebylo v mé velikosti,ale bylo o něco větší. Aspoň budu mít nové pyžamo.

S mým konečným výtvorem jsem byla docela spokojená. Bílou barvou jsem si tam napsala 'Be different' a okolo toho jsem tak nakreslila různé tvary a další klikyháky. Jak jsem tak koukala i Lauren se její výtvor velice povedl. Pak tu byli i ti lidi,kteří si na triko napsali jména osob. Těmito lidmi myslím Sarah. Ta si na své tričko napsala 'Camík,moje láska'. Asi jí nenapadlo že jim to třeba jednou nevyjde. To potom to tričko asi skončí roztrhané někde v koši a nebo si pořád bude naivně myslet že se k ní jednou vrátí. Za to Cameron tam měl 'Forgive quickly'. Měla jsem takové malé tušení,že to bylo mířeno na mě. Konec konců komu jinému tady ublížil nebo po kom jiném chce odpouštění. Možná po Sofii,dneska jsem ho s ní ještě neviděla. Koukla jsem se teď už na Cama,ne na jeho triko. Propaloval mě pohledem. Vypaloval mi tím díru do mozku,ale i do srdce. Svůj pohled jsem raději stočila jinam,protože by se nedej bože i rozbrečela.
"Tak máte už hotovo?"zeptal se Jim.
"Ano."řekli skoro všichni.
"Tak dobře,zachvíli je oběd takže máte opět chvíli volno."
Když toto Jim dořekl s Lauren a Susan jsme se odbraly do chatek. Lauren nám zrovna povídá vtipnou historku která se jí nedávno přihodila a společně se smíchem vcházíme do chatky. Smích nás ale hned přejde když si všimneme tří osob sedící u nás na chatce. Asi je vám jasné o jaké osoby se zde jedná. Sofie má natažené nohy na Cameronových stehnách a ten jí lakuje nehty? Cože? Začnu se strašně smát a holky které si toho očividně také všimly se smějí se mnou.
"Je tu něco k smíchu?"zeptá se Sarah,ale bohužel jí stále nemůžeme odpovědět,protože nás záchvat smíchu ještě neopustil. Sarah se Sofii na nás nechápavě koukaly a Cameron jen nepřítomně koukal do země. Hlavně nenavázat žádný oční kontakt.

Když už jsme se více méně vzchopily jsme si utřely slzy a koukli na ně.
"Takže ptám se znovu a naposled. Co je tu k smíchu?"řekla už docela nakrknutě Sarah.
"Omlouváme se že jsme vám překazily váš salónek krásy."řekla Susan,která si vysloužila od Sofie a Sarah dost nehezké pohledy.
"Koukám,že Cameron umí pěkně lakovat nehty. To se mu musí nechat."utrousila jsem si tuto poznámku a jejich pohledy se přesunuly na mě.
"Nechcete si ještě zapléct copánky?"řekla rozjařeně Lauren a já se Susan jsme zase propukly v hysterický smích. Dokonce i Cameron vypadal že má na krajíčku,ale držel se. Bůh ví co by se stalo kdyby se nedej bože rozesmál.
"Bude vám dost vadit když tu budeme?"zeptala se Susan.
"Já bych se prosím chtěla objednat. Šlo by to?"tato otázka byla mířena na Camerona. Jak to tak vypadá on je tady hlavní kosmetička. Místo odpovědi od Cama se mi ale dostavila od Sofie.
"To by opravdu nešlo. Cameron nebude ztrácet čas nad někým jako jsi ty."
"Pokud vím,tebe jsem se na nic neptala."řekla jsem už pěkně nasraně,ale tendle růžový bonbónek už mě pěkně štve. Sofie se rychle zvedla a postavila se přede mě. Obě jsme byly stejně vysoké takže jsme si hleděly do očí. "Takhle se mnou mluvit nebudeš je ti to jasný?"píchla mi prstem do hrudě.
"Můžu si s tebou mluvit jak chci a navíc nechápu co děláš na naší chatce. Nemáš tu vůbec co dělat."
Na to očividně neměla co říct a naštvaně odešla.
"Nemáš boty! Přeci by sis nechtěla umazat své krásné chlupaté nožičky."zakřičela jsem na ní a ona se jen bez řečí otočila,obula se a odešla. Samozřejmě hned za ní byl její ocásek a jako poslední tu zůstal Cameron,který když byl na odchodu se na mě jen podíval a odešel.
"Teda holka. Ty si se toho nebála."poznamenal Susan a já sama jsem se divila kde se to ve mě vzalo. Nikdy jsem neměla ráda přímé konflikty. Nikdy mě totiž nenapadaly žádné argumenty,takže jsem vždycky radši mlčela a slízavala si smetanu.
"Zasloužila si to. Tady se žádný salónek pro barbie neprovozuje."řekla Lauren a já s ní naprosto souhlasila. Byla jsem nějaká přešlá takže jsem si řekla že po dobu volna si kapánek zdřímnu.
"Holky jdu si nachvilku zdřímnout. Kdyžtak mě prosím vzbuďte."oznámila jsem jim a ulehla jsem do své ustalné postele.
"Dobrá."bylo poslední co jsem uslyšela než už jsme zavřela oči.