Amy Collins

°20°

"Hej Amy? Si vzhůru?"zeptal se mě hlas,který jsem nemohla rozeznat.
"Hmm,teď už ano."řekla jsem rozespale a otevřela jsem oči. Lauren stála u mé postele a pozorně mě sledovala.
"Co potřebuješ?"zeptala jsem se.
"No víš,Sofie se ještě pořád nevrátila a já mám o ní strach no. Vím že je to hrozná husa,ale nemusíme se přeci chovat jako ona a tak jsem se tě chtěla zeptat jestli nepůjdeš se mnou jí najít."
To snad ne.
Vzbudí mě kvůli tomu abych šla najít holku která má vůči mě vražedné sklony a ještě k tomu takhle pozdě v noci.
"Určitě bude u Sarah. Znáš ji přece."řekla jsem.
"Dobře. Máš pravdu,jsem blbá. Promiň že jsem tě vzbudila."
"To je v pořádku Lauren. Už spi ano?"řekla jsem ji.
"Ano. Dobrou Amy."
"Dobrou."
A znovu jsem usnula.

Znovu,opakuju znovu mě něco vzbudilo. Tentokrát to bylo třísknutí dveří a následný smích. Zvedla jsem se do sedu,promnula jsem si oči a koukla jsem se ke dveřím. Stála tam Sofie. Opilá Sofie. Do háje kde ten alkohol vzala?
"Sofie?"hlesla jsem jejím směrem.
"Ale copak ty husičko?"řekla.
Opilá ale stejně nafoukaná.
"Co si to prosím tě prováděla?"zeptala jsem se jí.
"Ále,u vedoucích jsem našla takovou pěknou láhev nějakého pitíčka víš?"řekla a na konci věty škytla.
Bože.
Co teď s ní budu dělat?
"Pojď si lehnout Sofie."
"Myslíš si že budu poslouchat někoho jako si tyy?"řekla pěkně přiopilým hlasem.
"Teď nemáš na výběr. Pěkně si se zřídila. Říkám ti pojď si lehnout."přikázala jsem ji.
Když se dál odmítala jít lehnout tak jsem se zvedla a do té postele jsem jí dostrčila. Zabalila jsem jí do peřiny a ona usnula.
To byla hračka. Ale ráno bude mít pěknou kocovinu. Měla bych jí připravit nějaký prášek na bolest hlavy. Došla jsem tedy ke svému kufru a vytáhla svojí taštičku s práškama. Ještě jsem vzala vodu a všechno jí to dala na noční stolek. Poté už jsem si konečně lehla do postele a usnula.
Snad až do rána.

Podařilo se mi vzbudit na budík. Bez dalšího nevítaného probuzení. Sice jsem se pořádně nevyspala,ale kdybych přišla pozdě na budík musela bych dělat kliky a věřte mi že to mi zrovna dvakrát nejde. Takže jako ranní ptáče jsem se převlékla z pyžama,obula si botičky a vyšla směrem ke koupelen kde udělám ranní hygienu,bez ní se prostě ráno neobejdu. K mé smůle jsem tam nebyla první takže všechny sprchy byly obsazené. Nemám to ale štěstí? Asi se půjdu osprchovat až po snídani z toho se přeci svět nezhroutí.

Přešla jsem tedy k zrcadlu a otevřela jsem svojí hygieneckou taštičku. Z té jsem vytáhla kartáček na zuby a zubní pastu. Po vyčistění a vybělení mých zoubků jsem si rozčesala své zacuchané vlasy,které po ránu vypadaly opravdu strašně. Pro vaší představu, vypadaly jako klubíčko neštěstí. Po mé hygieně a ranní potřebě jsem odešla z koupelen.

Ptáčci už si vesele zpívali svou ranní píseň a i sluníčko pomalu vykukovalo na nebi. Jeho paprsky oblohu ozařovali do jemné oranžové barvy. Ranní rosa mi ještě mokřila moje boty a já jsem se neubránila spokojenému úsměvu,který po ránu moc nerozdávám.

Došla jsem zpět na chatku a to už byly vzhůru všechny děvčata.
"Dobré ránko!"řekla jsem radostně a Lauren a Susan se na mě nechápavě podívaly. Asi nerozuměly mojí dobré nálady. Popravdě sama sebe nepoznávám.
"Sofie,na nočním stolku jsem ti připravila prášek na bolest hlavy a vodu."oznámila jsem jí,protože jí hlava určitě bolela jako po výbuchu.
"Děkuju,ale nikdo se tě o to neprosil."
"Není zač a to další budu dělat jako že jsem neslyšela."
Ta holka je fakt mimo. A teď to není jenom kvůli ranní kocovině. Mimo je snad už od narození. To zase ne jako malá přece nemohla být taková ne? Dejme tomu že od puberty a co poznala že jsou na světě i opačná pohlaví,který musí mermomocí přitahovat k sobě.
"Co to že si po ránu plná energie?"zeptá se mě Susan.
"Protože hned jak jsem vstala jsem si představila jak dělám po ránu kliky víš? To mě docela napumpovalo energií. Taková menší motivace."
"To abych se takhle motivovala každé ráno."uchechtla se tomu Lauren.
"Minulý rok tu byl kluk který chodil pozdě pořád,takže v jednom kuse dělal kliky,připomínám že nebyl zrovna hubený. Byl z toho tak zpocený že ho potom vedoucí radši ušetřili. Ten kluk je moje motivace. Nikdy nechci být tak zpocená jako on."
Z toho se mi trochu zvednul kufr. Představit si kolečko sádla a špeků jeden na druhém jak z něj lije pot,není zrovna příjemná představa.
"Fajn,já radši už půjdu na snídani. Vy půjdete do koupelen až po snídani?"zeptám se jich.
"Ano!"řeknou obě dvě sborovně.
"Super,snad se aspoň dostanu do sprchy. Sofie ty půjdeš na snídani?"optám se jí.
"Si snad padlá na hlavu? Jasně že nepůjdu ty náno pitomá."
Bože ta má náladu a to má ještě kocovinu.
"Dobře,pošlu ti sem Sarah jo?"
"Aspoň nějaký dobrý nápad."
Jak já bych jí ráda zacuchala ty její upravené vlásky. Místo toho se radši jen uchechtnu nebudu tady vytvářet nějaký zbytečný afekty.

S holkama společně dojdeme do jídelny ,která už je plná lidí a já pohledem hledám Sarah. Ona a její skupinka sedí nejblíže ke stolu u kluků,takže je snadné jí najít. Dojdu k jejich stolu a vysloužim si jejich nechápavé pohledy.
"Ahoj Sarah. Sofie nebylo dneska ráno dobře takže ti mám vzkázat aby si za ní zašla aby nebyla sama."řeknu a odejdu protože nechci poslouchat nějaký její kecy na mojí osobu. Přisednu si k holkám a všimnu si že mě Cameron pozoruje. Když si všimne že jeho pozorování nebylo až tak nenápadné tak se na mě roztomile usměje a já taky ale skloním hlavu,protože cítím jak moje tváře nabírají červenou barvu.
"Co se na sebe vy dva tak culíte?"řekne Susan.
"Cože?"zeptala jsem se jí protože jsem jí pořádně nevnímala.
"Proč se na sebe tak culíte?"zopakuje.
"Kdo?"dělám ze sebe blbou,protože do tohohle téma žhavá zrovna nejsem.
"Ty a Cameron."
Teď už je v pozoru i Lauren.
"My se na sebe ale neculíme."protestuju.
"Nekecej prosím tě."řekne Lauren.
"Jenom jsme se pozdravili. Nic víc."řeknu.
"Dobrá tedy."řekne Susan,ale pořád se šibalsky směje na Lauren.
Bože,ochraňuj mě.