Amy Collins

°5°

Pomalu jsem vstala z postele a málem jsem se přerazila. Asi se ptáte proč že?
Očividně jsme tu měly nějakého návštěvníka a ten nám na podlahu vylil vodu.
Vylezla jsem ven za účelem najít vyniká,ale to jsem dělat neměla.
V momentě kdy jsem otevřela dveře na mě spadl kýbl z vodou a já byla úplně mokrá.
Hmm příjemné probuzení.
Až zjistím kdo todle udělal,přísahám že se nedožije druhého rána a nebo mu to oplatím stejnou mincí.

Najednou jsem za rohem chatky slyšela smích. Šla jsem se tam podívat a koho nevidím? Stál tam Cameron a jeho přiblblí kamarádi. Myslela jsem že se neudržím a jednu jim vrazím,ale všechno přece nemusím řešit násilím. Však ono se jim to vrátí.
"Děláte si ze mě srandu! Můžete mi říct proč jste to udělali?"
"Ale copak? Tady se snad někdo špatně vyspinkal?" Řekl Cameron a začal se smát a s ním i ti jeho poskoci který má furt za zadkem. Jako kvočna a kuřata.
Cameron je kvočna a ti tři jeho kamarádi,které neznám jménem jsou jeho kuřátka.
"Přestaň mít tak debilní kecy a radši mi řekni proč si to udělal!"
Už mi začal lézt na nervy.
Neměla jsem na něj náladu a už vůbec ne když to on má nasvědomí moje nepěkné probuzení.
"Takový obyčejný vtípek po ránu a myslím si,že si sprchu potřebovala. A taky si myslím že by jsem ti mohl zlepšit ten tvůj nudný život."
"Nic o mém životě nevíš. Sám mě znáš sotva čtyři dny. Můj život není vtip tak jako ten tvůj! Tobě je jedno úplně všechno. Záleží ti jenom sobě!"
Když jsem to dořekla mohla jsem si všimnout jejich udivených pohledů. I Cameron se tvářil udiveně,ale hned poté se jeho výraz změnil opět v ten arogantní a nesměl chybět ani ten jeho ušklebek. Poté se otočil a odešel.
Já jsem se otočila a vyrazila zpátky na chatku.
Převlékla jsem se do suchého a rozhodla jsem se,že utřu tu mokrou podlahu aby až se holky vzbudí se nepřerazily tak jako já. A když už jsem se pustila do toho uklízení tak bych mohla uklidit i zbytek chatky.
Začala jsem u sebe. Ustlala jsem si postel a poklidila jsem si oblečení do skříně. Nejsem si jistá jestli by holkám vadilo kdybych jsem se jim hrabala ve věcech,takže to radši nechám na nich.

Zachvíli se ozval budík,což znamenalo že zachvíli bude snídaně.
Vzbudila jsem holky,které se rychle připravily a zachvíli jsme mohly vyrazit.
V jídelně jsme opět měli připravený švédský stůl a já jsem se dneska rozhodla pro bílý jogurt do kterého jsem si dala jahody a borůvky a k tomu ještě pomerančový džus.
Při snídani nám vedoucí oznámili že budeme hrát týmovou hru kterou nám vysvětlí až na nástupu,ale jediné co nám řekli je že si máme vzít pevnou obuv.

Po snídani jsem s Lauren a Susan vyrazila zpátky na chatku abychom se připravily.
Holkám jsem ještě nezdělila ten incident,který se stal ráno a ani nevím jestli jim to říct chci. No na druhou stranu jestli chci přichystat pomstu budu potřebovat pomoct. Rozhodla jsem se tedy že jim to řeknu.

Dovyprávěla jsem jim dnešní ranní incident a právě teď jsme přemýšlely jak jim to oplatit.
"Co takhle jim dát brouky do postele?" Navrhla Susan.
"A kde chceš sehnat brouky?" Zeptala jsem se nechápavě,protože přece nepůjdeme do lesa hledat nějaký brouky.
"Nemyslím živé,ale umělé. Viděla jsem je u jednoho mladšího kluka. Mohly bychom za ním o poledním klidu dojít a optat se ho jestli by nám je nepůjčil."
"To není vůbec špatný nápad."souhlasila Lauren a musím říct že měla pravdu.
Dohodly jsme se že náš plán uskutečníme brzo ráno abychom měly jistotu že budou kluci pořád spát.
Teď jsme ale musely rychle na nástup.

Dnešní týmová je zaměřená na běhání.
Po celém areále jsou rozmístěny 4 stanoviště s úkolama,který budem muset splnit co nejrychleji,protože tým který to zvládne s nejrychlejším časem se logicky stává vítězem.

Náš tým už byl připravený na startu a teď jsme jen čekali až to Chris odstartuje.
"Připravit....pozor....teď!"
Na teď,se náš tým rozběhl.
Rychlým tempem jsme se blížili k prvnímu stanovišti u kterého stála Tina.
"Zdravím vás Lví tlapo."řekla nám když jsme k ní doběhli.
"Mám tady pro vás hlavolam který bude muset rozluštit a složit z toho větu. Můžete začíná."
Když to dořekla podalala nám papír kde bylo napsáno a přeházeno hodně písmem.
Já jsem to zkusila vzít ob jedno písmeno.
Nic.
Tak jsem tu zkusila ob dvě.
Nic.
Zkusila jsem to ob jedno,ale směrem dolů.
Myslím si že to mám.
"Nejde o to být první,ale být nejlepší jak dokážu."vykřikla jsem.
"Správně! Můžete jít na další stanoviště."
Jak řekla tak jsme udělali.

Většinou ty úkoly nebyli nijak těžké,kvůli tomu aby se zvládli i ti menší z nás,ale i tak to byla zábava.
Náš tým skončil na třetím místě což je podle mého dobré umístění,ale jak se zdá tak se to Cameronovi asi moc nelíbilo. Došla jsem k němu a řekla jsem mu tu větu kterou jsme rozluštili u prvního stanoviště:
"Nejde o to být první,ale být nejlepší jak dokážu."
On si jen arogantně odfrkl a odešel.
Protočila jsem nad tím očima a radši jsem vyrazila s Lauren na chatku.
Na chatce byla jen Susan a tak jsme se rozhodly že zajdeme za tím klukem co má tady ty umělé brouky.
Ten nám je s radostí půjčil pod podmínkou že mu je vrátíme všechny.
Už se začínám těšit na zítřejší ráno.
Začal si si s tou nesprávnou Camerone.