Amy Collins

°12°

"Amy! Camerone!"
Slyšela jsem křičet naše jména.
Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla jsem se kolem.
Opravdu to nebyl sen.
Já jsem opravdu spala v lese.
S Cameronem.
"Haló,jste tady někde?"
"Tady!"zakřičela jsem když jsem se trochu vzpamatovala.
Stoupla jsem si a začala se rozhlížet do všech stran.
"Tady jsme!"
Nejspíš jsem svým křikem vzbudila Camerona,protože se zjevil vedle mě.
"Hej! Tady jsme!"
Začal křičet spolu se mnou.
Slyšela jsem kroky,které se pomalu blížili k nám.
A pak jsem si všimla mých dvou spolubydlících.
Rozběhly se ke mě jako kdyby jsme se neviděly rok a to jsme se neviděly jenom jeden den.
A hned poté mě obejmuly.
Div jsem nespadla na zem jak do mě narazily.
"Tolik jsme se o tebe bály."prohlásila Susan.
"No jo."řekla jsem se smíchem.
"Co se stalo?"zeptala se Lauren když se odtáhla.
Až teď jsem si všimla že je tu Sam,Ben,Simon a Chris.
"Divoký prase."prohlásil Cameron.
Úplně jsem zapomněla že tu je.
Holky se začaly smát.
"Moc se nesmějte. Zkuste si utíkat před divokým prasetem. Zrovna vás dvě bych chtěla fakt vidět."poukázala jsem na ně dvě.
"Hele tak pojďte musí vám být určitě zima."
A konečně jsme vyrazili pryč z toho strašného lesa.

"Opravdu se nic víc nestalo?"zeptala se Susan.
"Co víc by se mělo stát Susan?"řekla jsem se a usmála se.
"Strávila si celou noc s Cameronem. Neříkej mi že se nic nestalo!"přidala se k ní Lauren.
"Opravdu se nic nestalo holky."
A tímto jsem téma 'Noc s Cameronem' ukončila.
Holky šly na snídani a já jsem se mezitím šla převléknout do čistého oblečení.
Poté jsem šla na snídani.
Vzala jsem si obyčejný rohlík,máslo a marmeládu.
Přisedla jsem k holkám a všimla jsem si že do jídelny přišel Cameron.
Koukla jsem se na něj a usmála se.
On,ale svůj pohled odvrátil.
Aha.
Nechápu co má zase za problém.
A nebo si možná ani nevšiml že jsem na něj koukala.
Nevím.
Rozhodla jsem se to dál neřešit.
"Takže děti dneska máme na programu speciální hru. Určitě si říkáte proč speciální. Dovolte abych vám to vysvětlil. Speciální je proto,že ten tým který ji vyhraje pojede do města."všichni radostně vypískli,až jsem si musela zakrýt uši.
"Klid děti. Ještě ani nevíte v čem ta hra spočívá."řekl Charlie s úsměvem.
"Budou to sportovní hry,ale nebude to jen jedna. Budou to celodenní sportovní hry. Výherní tým této celodenní akce bude vyhlášen ještě dnes večer."
Samozřejmě že všichni chtěli vyhrát.
I já.
Ale náš tým už jednou ve městě byl takže by bylo taky dobré dát šanci ostatním.
Ovšem neznamená to že se nebudeme snažit. Mohla bych ve městě něco koupit rodičům.
"Po snídani začne první hra a to bude přehazovaná. Nebo pokud by ti starší chtěli můžete klidně hrát i voleyball. Je to jen na vás. Ale domluvit se můžete až po snídani ano?"
Popravdě?
Voleyball jsem nikdy nehrála.
Neříkám že ve škole ho nehrajeme,ale to se míč ani ke mě nedostane.
"Super voleyball!"špitla Lauren.
"Tobě voleyball jde?"zeptala jsem se.
"Jasně!"
"Tak aspoň nějaká šance."uchechtla jsem se.
"Tobě ne?"
Tentokrát se zeptala Susan.
"Nikdy jsem ho nehrála."přiznala jsem.
"Neboj je to jednoduchý. A co ty víš,třeba máš skrytý talent."
No to se ještě uvidí.
Pomyslela jsem si.
"Tak jo,asi se půjdu připravit."oznámila jsem holkám a ty jen přikývli a dojídaly svou snídani.

Po cestě na chatku jsem potkala Camerona.
"Camerone!"křikla jsem na něj.
On se zastavil a otočil se na mě.
"Jen jsem se chtěla zeptat,co by si chtěl hrát radši. Jestli ten voleyball nebo přehazku."
"Mě je to jedno Amy."řekl otráveně.
"Fajn jen jsem se chtěla zeptat,nemu-.."
Skočil mi do řeči.
"Už si se zeptala tak můžeš zase jít."
Dneska je teda pěkně nepříjemný.
Teda aspoň na mě.
U snídaně jsem si všimla jak se s kámošema normálně bavil a smál.
Udělala jsem něco?
Nevím proč,ale vadí mi že se se mnou nebaví, že je na mě nepříjemný.
Já jsem tedy jen přikývla a odešla jsem na chatku.
Oblékla jsem si černé kraťasy a šedý crop top a jen tak do ruky jsem si vzala bílou lehkou bundu

Poté jsem vyrazila na voleyballové hřiště kde jsme měli mít nástup.
Dorazila jsem tam mezi prvními,ale všimla jsem si že už tam je Nicol a Jack tak jsem vyrazila k nim.
"Ahojte."pozdravila jsem je.
"Ahoj!"řekli oba dva sborovně.
Chvíli jsme si povídali a já si za tu chvíli ani nevšimla že už jsou skoro všichni tu.
Jako poslední dorazili vedoucí.
"Jelikož tady máme děti různých věkových kategorií,tak jsme se rozhodli,že ty menší budou hrát přehazovanou a větší teda voleyball."
Oznámil nám Charlie.
"A první tým,který si proti sobě zahraje bude..."udělal kratičkou pauzu.
"Bude tým Bena a Tiny."
Super.
Hrajeme voleyball a ještě k tomu první.
No nemám to ale štěstí?
A víte co je ještě nejlepší?
U Tiny v týmu je Sofie. Takže si myslím že poslední rozhodně nebudeme.

Hra začala.
K mému štěstí na mě zatím míč naletěl,ale nečekám že se mě štěstí bude držet i nadále.
A jak jsem říkala.
Štěstí mě opustilo.
Tyler odpálil míč,který letěl přes síť přímo na mě.
No tak Amy,to zvládneš.
Amy Collins se napřahuje a odpinkla míč.
Míč letí,letí a....
Dopadl za síť.
Já to zvládla!
Odpinkla jsem míč přes síť!
A ještě k tomu mojí střelu nikdo nechytil,takže jsem pro náš tým získala bod.
Ozvala se píšťalka což značilo konec hry.
"S 15ti body vyhrává tým Lví tlapa!"oznámil nám Sam,který tuto hru pečlivě sledoval.
Všichni začala skákat jako malé děti.
Já s Lauren jsem se radostně obejmuly.
No vlastně všichni se objímali.
Všichni kromě Camerona,který stál stranou.
Dneska je nějaký divný.
Nechápu co mu je.

Jako další hru jsme hráli vybíjenou.
Popravdě mi tato hra vůbec nejde.
Bojím si chytat míč.
A taky to podle toho dopadlo.
Vybili mě hned na začátku a za to jsem si vystihla nepříjemný pohled Camerona.
A jako poslední hru našeho celodenního sportovního odpoledne byl fotbal.
Problém sám o sobě.
Samozřejmě že většina holek fotbal neuměla.
Já jsem nebyla vyjímkou.
Místo to branky jsem se trefovala do ostatních hráčů a nebrala jsem ohled na to jestli je to soupeř nebo spoluhráč.
Takže pokud si nechcete ublížit nehrajte fotbal se mnou.
A tímto sportem jsme ukončili dnešní sportovní den.
Náš tým si nevedl špatně,ale zase si nevedl úplně dobře.

Šla jsem se převléknout z toho upoceného oblečení do něčeho co tolik nepáchlo potem.
Vyrazila jsem směr jídelna,kde se měl vyhlásit vítězné celodenní hry.
Ale ještě předtím jsem viděla Camerona,který právě vyšel ze své chatky.
Celou dobu co jsme hráli ať to byla jakákoliv hra,po mě házel pěkně nepříjemný pohledy.
Rozhodla jsem se že za ním půjdu.
Očividně si mě zatím nevšiml.
To má jediné štěstí chlapec.
Došla jsem k němu a následně jsem se zastavila.
"Co máš za problém?"
Šla jsem rovnou k věci.
Až teď si mě všiml.
Byl asi lehce překvapený.
"Cože?"
"Ptám se tě,co máš za problém? Od rána si na mě pěkné nepříjemný a já nevím proč. Celou dobu co jsme hráli jakoukoliv hru si na mě nepříjemně koukal a byl si strašně odtažitý. Neradoval si se s náma z žádné výhry ani z žádného uhraného bodu. Takže se ptát co máš za problém?"
Moje slova ho zaskočila.
I mě samotnou to zaskočilo.
Ale už jsem dál jeho chování snést nemohla.
"Nech to být Amy."řekl trochu sklesle.
Ale já v žádném případě jsem to nemínila nechat být.
Tak snadno se mě chlapeček nezbaví.
"Ne Came já chci vědět co se děje. Udělala jsem snad něco?"zeptala jsem se.
"Ty za nic nemůžeš Amy. To já. Promiň."
To poslední slovo řekl tak tiše že bylo skoro slyšitelné.
"Za co se omlouváš?"
Řekla jsem nechápavě a myslím si že celá nechápavost byla značně viditelna v mém obličeji.
"Za to jak jsem se k tobě choval. Asi to nebylo správné."
Chtěla jsem něco říct,ale on mě zastavil.
"Už bychom měli jít do jídelny a poslechnout si kdo že to vlastně dneska vyhrál."
"Fajn."
Společně jsme došli do jídelny a sedli jsme si ke zbytku našeho týmu.
Jako poslední přišli jak jinak než vedoucí.
"Sešli jsme se zde,abychom vyhlásili vítěze dnešní celodenní hry. Vítězové pojedou zítra pojedou do města. A také místo procházení se po městě si půjdem zahrát i bowling. Aby se i vedoucí co s vámi pojedou si něco užili."dořekl svůj proslov Charlie,ale všichni tady čekali jen na vyhlášení vítěze.
"No a ten tým který pojede to města je...."opět dramatická pauza,jak už je zvykem.
"Lví tlapa!"
Opět vyrážíme do města!
Teď už oficiálně!
Musím určitě něco koupit rodičům.
A taky sobě.
To je hlavní.