Amy Collins

°22°

Byla to černá ulička ve které jsem se objevila. Stálá jsem tam,sama ve svých černých roztrhaných šatech. Rozhlížela jsem se kolem,nikde nikdo. Rozešla jsem se směrem dopředu a na konci uličky jsem ho spatřila. Stál tam,celý v černém. Mé tělo zachvátil strach a smutek. Otočila jsem se a začala utíkat opačným směrem než se on blížil ke mě. Utíkala jsem jako smyslu zbavená. Utíkala jsem snad nejrychleji ve svým životě.
Marně.
Jako kdyby se teleportoval. V okamžiku stál přede mnou,ale už ne sám. Po jeho boku už byla Sofie a jeho ruka spočívala na jejích ramenou. A co se nestane. Začali se přede mnou líbat. Otočila jsem se a běžela od nich pryč. Začaly se mi v hlavě ozývat jeho slova:
"Nepotřebuju tě."
"Nezáleží mi na tobě."
"Nelez za mnou."
A pak už jen smích. Smích který se ozýval za mnou. Otočila jsem se a spatřila jsem Sarah a Sofii.
"Ach,chudinka. Je mi jí ták líto."řekla Sarah a obě dvě propukly v smích.
Začala jsem pomalu couvat když jsem do někoho narazila.
"Copak maličká,ztratila si se?"řekl pro mě velice známý hlas.
Ne to nemohl být on. Vždyť má být zavřený ne? Copak už ho pustili?
Začala jsem se šíleně klepat. Pohltila mě paniky. Opět jsem od oné postavy začala couvat,ale v tom jsem se propadla do temnoty. Do nicoty.

Vylítla jsem do sedu a snažila jsem se popadnou dech. Byla to noční můra co mě probudila. Kvůli které už nejspíš neusnu,protože nechci aby se opakovala. Naštěstí už venku začala svítat z čehož jsem usoudila že bude něco okolo šesté hodiny. Trochu jsem si povzdechla,protože to znamená dvě hodiny do budíku. Rozhodla jsem se že ten čas využiju na ranní hygienu. Konec konců,ranní hygiena vždycky zabere hodně času. Nejdřív nastává ale další zlom,co na sebe. Jelikož je ještě brzo ráno a venku je jistě ještě zima,rozhodla jsem se tedy pro obyčejné volné šedé tepláky,bílé triko na které jsem si dala černou mikinu. Udělala jsem si ještě aspoň trochu k světu drdol a vzala si svou hygienickou taštičku a vyrazila jsem ke koupelnám.

Úspěšně jsem splnila ranní hygienu která mi trvala něco okolo hodiny než jsem sama se sebou byla spokojená. To víte holky a úpravy.

Vycházela jsem jsem z koupelen když mě zastavil hlas,pro mě poslední se kterým bych teď potřebovala mluvit.
"Amy."řekl zoufale. Copak se stalo? Sofie se s ním nechtěla vyspat nebo co?
Pomalu jsem se otočila a koukla jsem na něj.
"Amy,já..."nenechala jsem ho to doříct,protože po tom všem ho opravdu poslouchat nehodlám.
"Ne,Camerone. Nechci nic slyšet. Řekl si už toho dost." S těmito slovy jsem se otočila a snad nejrychlejším krokem co jsem dokázala jsem od něj odešla. Dřív než bych se před ním rozbrečela. Vlastně co jsem od něj mohla čekat? Že se kvůli mě změní? To asi těžko. Nikdy jsme si neřekli nic než obyčejné 'mám tě ráda',takže moje iluze byly víc než zbytečné. Neříkám že i todle pro mě nic neznamenalo. To sakra že znamenalo,právě proto to tak bolí. Ta ztráta.

"Sakra Amy! Kde si byla?"vyštěkla na mě Lauren hned po mém návratu do chatky.
"Proboha netrojči. Byla jsem se umýt,protože jsem vstávala hodně brzo,tak abych něčím ztratila čas,protože vy jste spaly takže ani pokecat jsem si nemohla."začala jsem jí uklidňovala a mohla jsem zpozorovat jak se její tělo uklidnilo.
"Aha. Promiň neměla jsem na tebe takhle vyjet."usmála se na mě a já jsem jen přikývla. Nejspíš si všimla že jsem trochu skleslá. Přešla ke mě a objala mě. Jak já tu holku miluju. Jako kamarádku. Samozřejmě,nic jiného v tom není.
"Přestaň se pořád mračit ano? Ještě ti to zůstane. Radši se usmívej,to ti sluší víc."řekla a usmála se na mě a já jí poslechla a usmála jsem se.
"Potkala jsem ho.."začala jsem se jí svěřovat. "Když jsem odcházela z koupelen. Chtěl mi něco říct ale já ho jsem ho to nenechala doříct,protože poslední co chci je ho poslochat."ironicky jsem se nad tím uchechtla a svůj pohled jsem stočila na probouzející se Susan. Jinak kdyby něco,Sofie už nadále není na naší chatce. Nejspíš už to tady s náma nemohla vydržet. Ani netuším na jaké chatce se přesně nachází,ale je mi to tak nějak jedno. Hlavně že je pryč.
"Dobré ráno ospalče."pozdravila jsem Susan a tím jsem Lauren zabránila aby se vyjádřila k naší předchozí konverzaci.
"Dobré."řekla Susan trošku chraplavým hlasem.
"Susan půjdeš se mnou do koupelen?"zeptala se jí Lauren,která už byla očividně připravená.
"Jo,ale jenom mi dej minutku než se proberu."řekla.
"Půjdu s vámi. Nechci tu být sama."
Pak by mé myšlenky zabloudily bůh ví kam. Třeba k pěknýmu hnědovlasýmu kluku s oříškovymi oči a to nemám zapotřebí.
"Fajn."

Po další době strávené v koupelnách jsem šli na snídani,kde jsme si domlouvali náš dnešní program což bylo nějaké malování na trička. Prej abychom měli něco na památku.
No budiž.
Musím říct že docela hezky kreslím,tedy aspoň to říkají moji přátelé. Já osobně si myslím že to žádná sláva není,ale proč trošku nepozvednout mé ego.
"Bože. Proč zrovna malování na trička? Malování. To je snad jediný co mi nejde."zastěžovala si Lauren.
"Tak já ti pomůžu."nabídla jsem se jí a mohla pozorně sledovat jak se jí rty roztáhly do širokého úsměvu.
"Opravdu?"musela se ujistit.
"Opravdu."ujistila jsem jí a ona mě radostně objala.
"Si zlato."řekla.
"Ale to já přeci vím."uchechtla jsem se a vysloužila jsem si ránu do ramene.
"Co chcete dělat?"zeptala se Susan. Jelikož máme ještě hodinku volno než se vrhneme na už zmíněné malování.
"Já nevím,ale na chatce být nechci."začala Lauren a já s ní musela souhlasit.
"Chtěly byste ukázat moje místečko,které jsem si tu našla?"zeptala jsem se jich a podívala se na ně.
"Jo,proč ne."řekla Susan a já je obě dvě chytla za ruku a tahala jsem se směrem k mému oblíbenýmu místečku.