Angel //Ash Irwin

E I G H T

,, Ashlyn! Pojď dolů!" Málem chytnu infarkt, když uslyším ten ukřičený klidný hlas. Rychle si sundám sluchátka, setřu stékající slzy, trochu si přepudruju obličej, aby na mě tolik nebyla vidět únava a vyčerpání, a seběhnu schody.

,, Matko, otče." Pozdravím je formálně, jak nás to vždy učili. Zdravte neosobně...
Lukas už sedí v obýváku  na pohovce s nohama na stole a přežvykuje jako tele na pastvě. Posadím se vedle něj a se zaujetím pozoruju naše, co z nich vypadne. Doma se vždy objeví zřídka kdy, jen se na nás mrknout, takže k nim necítím nějakou lásku nebo tak. Ne, na to mě neužije.

,, Takže k věci... " povzdechne si matka. ,, Řekněme si to takhle... Ashlyn, Lukeu, už jste dost velcí, aby jste se o sebe postarali. Takže Kelly sem bude chodit jen dopoledne a uklídí, případně nakoupí." Má stále ten stejně lhostejný, neurčito výraz ve tváři, za to já mám chuť křičet. To už tu pro mě nikdo nebude?

,, A co vy?" Zeptám se. ,, Budete s námi aspoň chvíli doma?" Ano, zajímá mě to. Po měsíci dojedou jen aby nám oznámili tohle? Dělaj si ze mě kurva prdel!?

,, My jedeme do Španělska na služební cestu. Práce nepočká." Poznamená ledově matka a mě se chce zas jednou brečet. Co jsem komu udělala, že mým rodičům je milejší práce než já a můj bratr? Proč jsou takhle krutí a přitom to říkají tak bezcitně?

Naštvaně si stoupnu a zbaběle uteču do pokoje. Vím, že navždy se před problémy skrývat nemůžu, ale teď opravdu nemám náladu. Jediné po čem toužím, je moje teplá měkká postel, z které už nikdy nechci vylézt...

Zbytek soboty jen ležím v pokoji a střídavě brečím a koukám do stropu. Luke už na mě dokonce párkrát klepal, ale já nejsem schopná jak koliv reagovat. Nikdy bych nevěřila, že mě takhle zničit dovedou i vlastní rodiče jen pár slovy. Věděla jsem, že se nám nevěnují často, ale vždy si na nás našli aspoň pár dnů v roce. Ale letos tohle bylo poprvé, co byli doma dýl než pět minut.

Nakonec si v duchu nazlobeně nadám, že to se mnou jde z kopce a že tu přece nemůžu sedět takhle jako hromádka neštěstí. Hlavu vzhůru, nenechám se znovu zlomit, už ne. Něco už jsem vydržela, tak tohle mě přece zase nesrazí na dno.

Otřu si-dnes již po druhé- slzy z tváří a sčísnu vlasy do rozlétaného drdolu. Protože je v domě zima, na tílko si natáhnu starou košili. Sejdu schody a tam -jaké to netradiční překvapení!- sedí před televizí, v rukou joysticky, Michael, Lukas, Ashton a Calum.

Jemně na ně kývnu na pozdrav a na Ashe se dokonce trochu pousměju, i když zrovna veselá nejsem, ale on má stále kamennou tvář hráče. Nechápu to. Potřesu hlavou a zamířím do kuchyně pro vodu. Se skleničkou se pak vrátím do obýváku.

Luke se na mě starostlivě podívá, ale mlčí. Hood a Clifford jsou stále zabrání do videohry. A Ash, ten samý Ash, co mě včera konejšil, mě ignoruje. Má prázdný výraz, jako by se včerejšek ani nestal. Bezstarostně se směje s klukama. Proč já blbá mu uvěřila? Myslela jsem, že mě má třeba rád, že mu na mě záleží... ale pletla jsem se. O mě už nikdo nestojí. Tak proč jsem si myslela, že on je jin- ...ne stop! Ty si Ashlyn Michelle Hemings, přece tě jeden idiot, který kvůli svému vysokému egu málem neprojde dveřmi, nerozhází! Je to jen další debil do sbírky těch, co jsi potkala, ničím jiný, ničím výjimečný.

Odeberu se do koupelny a spát. Celou noc nemůžu usnout. Stále mi v běhá Ashova včerejší ubrečená tvář...

------
Máme kratší díl, ale ok!
Budu dělat charakter ask! Otázky můžete psát do komentu pod tuhle/příští/popříští kapitolu nebo mě do inboxu :) nezapomeňte dodat, pro koho otázka je ;).

I love y'all -H&K