Angel //Ash Irwin

T W E N T Y T H R E E- last chapter

A S H L Y N:

Než jsem se nadála, bylo po Vánocích. Odletěli jsme domů a zbytek volna jsem strávila s chřipkou v posteli, čímž padla i Silvestrovská párty. Zimu postupně vystřídalo jaro a spolu se sněhem se roztápělo i moje srdce...

Luke objímá Kay, Liam se tulí k Zoei. Takhle to je, takhle to má být. Calum s Lottie na sebe vrhají úsměvy a jediný, kdo v našem obýváku chybí, je Ashton. Mé rozhodnutí si to s ním po několika měsících vyříkat stoupalo každou minutou. Netrpělivě přešlepuju u dveří, div se napjetím mepočůrám.

,,Lukasi!" zařvu, ,,kdy má ten Ash dojet?"

Než Luke odpoví, rozezní se zvonek. Za hlasitého smíchu z obýváku otevřu dveře, popstrčím Ashe dozadu a zabouchnu, aby nás parta vevnitř neslyšela.

,,Chci se ti omluvit," vyhrknu, ,,za to ignorování a to všechno. Byla jsem sobec, pak jsem si to uvědomila, a stejně jsem neudělala dobře. Pořád se mýlím, chybuju, ale Ashi, já, potřebovala jsem dát Lukovi čas, pomoc i jemu, Kay, Zoe a Liamovi. Proto ti tohle říkám až teď, vlastně ani nevím pořádně, co říkám, vážně, já.." plácám páté přes deváté, umlčí mě až Ashova dlaň na mých ústech.

,,Skončilas?" uchechtne se, kývnu, ,,Já tě chápu, Ashlyn. Potřeboval se pročistit vzduch, Luke se s tím smířit. Nevadí mi čekat, počkám na tebe klidně do konce života, protože jsi mi chyběla a uvědomil jsem si jednu důležitou věc," odmlčí se. ,,Miluju tě."

Z očí mi vytrysknou slzy a pevně ho obejmu. ,,Taky tě miluju, a děkuju."

,,Za co prosimtě,"zamumle mi do vlasů.

,,Za všechno."

,,Za to oslintané okno mi děkovat asi ale nebudeš," odvětí se smíchem. Nechápavě se otočím a za sklem uvidím celou partu namáčklou na skle. ,,Navrhuju taktický ústup," kývne Ashton k motorce.

,,A kam to bude?" usměju se a sednu si za něj.

,,Tam, kde jsme si poprvé všechno vyjasnili," usměje se. ,,Helmu mám jen jednu, dám si ji já, chápeš, kdybychom potkali poldy, ty se schováš za mě, ale já asi těžko za někoho zalezu."

Se smíchem kývám, sleduju, jak startuje a odjíždíme.

Kdybych věděla, co bude následovat, kdybych to aspoň tušila, nikdy bychom od domu neodešli. Ale osud prostě změnit nejde...

A S H T O N :

Celý šťastný vnímám, jak sedí za mnou, jak své studené tělíčko tiskne k mému, aby se zahřála. Na tváři mi sedí blažený úsměv, nejde se ho zbavit, ne, když za mnou sedí holka, kterou z celého srdce miluju. Holka, pro kterou bych obětoval život.

,,Už tam bude?" šeptne mi ospale do zad.

,,Ještě chvilku zlato," pohladím ji po ruce.

Blížíme se k poslednímu kopci dolů, pak pojedeme už jen dokopce. Chci přibrzdit, no nejde to, motorka místo toho zrychluje. Zkusím to ještě dvakrát, ale nic. Řízení mě přestává poslouchat.

V duchu zanadávám a se slzami v očích si rychle sundávám helmu, vnutím ji i přes protesty Ashlyn.
,,Zlato, aspoň trochu ti udrží hlavu v teple, bude ti míň zima."

Ash je ospalá, naštěstí jí to nikak nevrtá hlavou, ani to, že motorka si jede jak chce. Jsne už téměř na konci kopce. Srážka se stromem ve velké rychlosti je nevyhnutelná.

Otočím se ma Ash. ,,Miluju tě." Pak ucítím naráz a vše se propadne do tmy.