Epilog

324 29 4
                                    

Koukám do prázdna. Kolem panuje ticho. Zbytek sedí dole, stejně jako já ještě v černém, a popínejí, jako už téměř týden v kuse. Neschopni čehokoliv jsme všichni jako zombie.

Prázdní. Už nemáme co brečet. Hlasivky nám nedovolují řvát. Spolu s jeho životem vyhasly i ty naše. Bez něj neměly cenu.

Zachránil mě. Kvůli mě dobrovolně umřel. Jen abych mohla žít. Ale bez něj žít nejde.

Luke tiše vejde, podá mi krabičku, zabalenou ve zlatém papíru, vypadající jako Vánoční dárek. Zvednu k němu prázdné oči. Luke jakoby četl mé myšlenky zašeptá: ,,Zapoměl jsem ti ho dát. Je od Ashtona, měl jsem ti ho předat už o Vánocích."

Obejmu ho a on zas odejde.

Papír jemně roztrhnu. Krabičku otevřu, zatají se mi dech. Uvnitř leží malý přívěšek andílka, celý zlatý, se zeleným kamínkem v místě, kde mají lidé srdce.

Dopadne na něj má slza, dáreček sevřu v dlani. ,,Chybíš mi."

Angel  //Ash IrwinKde žijí příběhy. Začni objevovat