Angel //Ash Irwin

S I X T E E N

A S H L Y N :

Už jako malá jsem zjistila, že zázraky se na světě nedějí samy od sebe. Protože zázraky jsou v nás.

Každá depresívní myšlenka mě ubíjí, a to že tady- na hřbitově, mám takových myšlenek habaděj.

Nebudu lhát, všechno, co mi ublížilo, mě stále bolí, ale je to lepší, než kdy dřív. Ta bolest sice nikdy nezmizí, ale časem jsem si na ni zvykla a všechno je v pořádku. Aspoň jsem si to myslela ...

Sedím u hrobu Jessieho, polykám jednu slzu za druhou a marně v sobě hledám odpovědi.

Proč to všechno Ash dělal? Co tím sledoval?

Otázky neberou konce a já se v nich ztrácím, nořím se do nich hlouběji a hlouběji, až jednou nebude cesty pryč.

Kdyby tu teď Jessie byl.... kdyby se nezabil...kdybych se trochu míň patlala ve svých problémech a všimla si, že je s ním něco špatně...kdybych mu pomohla... kdyby potom Connor s Ann neodešli.. kdyby ....kdyby chyby.

Rukávem od mikiny si šetřu pár neposlušných slz. Za nedlouho se musím vrátit domů, kde jsou kluci a Ashton.

Teď by se mi nějaký ten zázrak hodil...

Někdo mi lehce položí ruku na rameno. Sotva se otočím, osoba mě drtí v objetí. Tohle už se jednou stalo. Pomalu se mnou houpe ze strany na stranu. A ze mě ten pocit deprese opadává. Tyhle stavy mívám často-v ten moment mi všechno přijde špatné a, co je nejhorší, mě nemíval kdo uklidnit. Teď tu ale je on, konejší mě svými slovy, svým objetím, svou přítomností.

,, Mluv se mnou, prosím. Řekni mi všechno, co tě trápí. Mě můžeš věřit," šeptá mi do ucha.

A tak mu všechno řeknu...

,, Bylo mi třináct. Do té doby jsem byla usměvavá, šťastná holka na skateu se sprejem v ruce. S Lukem jsme byli nejlepší kamarádi. Samozřejmě nám chyběli rodiče, ale měli jsme Kelly a to nám stačilo.
Potom jsem potkala kluka se špinavě blond vlasy a krásnýma, modro zelenýma očima. Jamese McVeye, kterého chtěla každá. Luke ho neměl rád, pořád mi říkal, že jsou mezi mnou a jím tři roky, že to nemůže přinést nic dobrého. Málo platné, měla jsem vlastní hlavu.
James si mě nějakým zázrakem všiml. Začali jsme si psát na facebooku. Každý den jsem na jeho zprávu čekala jako na Boží spasení. Po čase jsme spolu trávili čas i venku a pak... začali jsme spolu chodit. Byla jsem jeho a naivně jsem si myslela, že i on můj, že mě miluje stejně jako já jej. Ale chyba lávky. Škoda, že jsem na to došla až už bylo pozdě...
Den to byl jako každý jiný. Šla jsem s ním do skateparku, blbli jsme, o nic jsme se nestarali. Já byla tak zaslepená láskou, že jsem se úplně přestala bavit s bráchou, aniž bych si to uvědomila. James mě potom zatáhl do staré budovy a začal mě líbat. To by bylo v pohodě, jenže pak zašel dál a to už se mi nelíbilo. Křičela jsem, brečela, ale nikdo mi nepomohl. Už mě celou svlékl a chtěl to udělat... naštěstí bylo Lukovi tenkrát podezřelé, že jsem venku tak dlouho, a tak tam vtrhl ještě než ... ale potom mi to otloukal o hlavu, jak jsem blbá a že jsem ho neposlechla.
V té době už se kamarádil s Calem a Mikem. Jinak řečeno se na mě vysral. Tenkrát jsem z toho vinila jeho, no takhle zpětně vím, že jsem si za to mohla sama. Já byla ta, která se na něj vykašlala první.
Byla jsem na dně. Jednou-asi dva tři dny po tom incidentu- jsem potkala Jessieho. Bavil se s Harrym, Lottie, Louim, Zeem, Liamem, Niallem a jeho sourozenci Conem a Ann-tvořili takovou partu a vzali mě mezi sebe.
Uteklo možná čtvrt roku a ke Calumovi, Lukeovi a Mickeymu si přibyl ty. To už jsem na venek působila v pořádku. Tebe jsem nenáviděla od prvního pohledu. Nalhávala jsem si, že jsi mě už nadobro připravil o místo v bratrově srdci.
Tak moc jsem byla zahleděná sama do sebe, že jsem si nevšimla, jak moc se Jessie trápí. V podstatě za to můžu já... on mi pomáhal pořád, byl pro mě jako starší bráška, ale když on potřeboval pomoct, tak já ho nepodržela. A on si p-podřezal žíly. Connor mi to vyčetl a dal za vinnu. Měl pravdu, dnes to vím. Connor tedy s Annie odešel a mě zbyl jen Zaynie, Harry, Lou, Lott, Liam a Ni.
Měla jsem depresívní chvilky. Pořád jsem brečela a párkrát jsem se chtěla i zabít. Řítilo se to se mnou z kopce a já jen čekala kdy se to zřítí úplně. Tiše jsem čekala. Protože nikdo neplánuje sebevraždu nahlas. Přesto všechno, co se dělo vevnitř, jsem navenek byla usměvavá a "šťastná". Dokud McVey nedostal to, co chtěl- moje panenství. A tentokrát tam Luke nebyl, nebyl tam nikdo. Od toho dne se všechno totálně sralo a já už to nezvládla. Probrečela jsem dny i noci; byla jsem totálně psychicky i fyzicky na dně. A ne že by mi tvoje narážky a později naopak to ignorování pomáhaly.
Když jsem se opět začala bavit s vámi, trochu se to zlepšilo. A přesto jsem teď tady a je ze mě opět troska..." ironicky se přes slzy uchechtnu.

Ashton mě po celou dobu mého povídání držel v náručí a jen na mě smutnýma očima koukal. Nadechl se, že by něco řekl, já ho ale přeruším:
,, Ne, nelituj mě. Stalo se a zpět to nevrátím; tvoje lítost mi nijak nepomůže; jen mě prosím drž dál v objetí."

Chvilku tam tak sedíme, tiše, a topíme se jeden druhému v náručí. Potom Ash konečně promluví:
,, Pojď, půjdeme domů."
Zvedne se a pomůže na nohy i mě.

Pomalu se loudáme ulicemi Londýna. Slunce už zapadlo a na nebi mrkají hvězdy. Ulice jsou ponořeny ve tmě, kterou tříští světlo z lamp.

Ash se ke mě přiblíží a chytne mě za ruku. S úsměvem se podívám na naše spojené dlaně a spokojeně propletu moje drobné prsty s jeho dlouhými.

Jsme asi jen pět minut od našeho domu, když se Ashton zastaví. Pohlédne mi do očí a již podruhé toho dnes mě políbí...

Možná, že největší zázrak na světě je najít někoho, kdo vás bude milovat stejně jako vy jeho.

-----
Ano díl měl být dřív ale znáte mě XD
Věnováno vám všem za 1k+ reads! ♥
-H&K