Angel //Ash Irwin

T W E N T Y T W O

A S H T O N

Najednou mi bylo vše jedno. Počáteční bolest otupěla. Už jsem nic necítil. Slzy mi došly, neměl jsem už co brečet. Připadá mi to jako věčnost, co jsem z toho domu odešel, co Ash pronesla ta bolestná slova...

Jakmile se Ashlyn zavřela v pokoji, vrhl jsem po Lukovi jen prázdný pohled a odešel jsem. Možná jsem mě zkusit na Ash klepat, možná by se to vyřešilo. Ale já odešel. Zbaběle jsem utekl. Jsem srab. Vím. Ale v tu chvíli jsem prostě musel pryč. Nechtěl jsem brečet před ostatními.

Následující dny jsem byl zavřený v pokoji, Zoe mi nosila jídlo, které zůstalo vždy nesnědené na nočním stolku. Rád bych řekl, že byla na mé straně, ale tady žádné strany nebyly. Poubližovali jsme si tolik navzájem, že ani Zoey, jindy tak chytrá a optimistická, mi nedovedla říct, co bude dál, jestli se to srovná. Neporadila mi ani, co dělat. Tentokrát už jsme na to nebyli dva, já a moje ségra. Tentokrát to byl jen můj boj.

Dny plynuly rychlostí blesku, Zoe s Mickey, tak jsem říkal vždy Kay, mě dotáhly mezi kluky a Annie. Překvapeně zjištuji, že vedle Annie stojí i Ashlyn, s bezduchým pohledem a falešným úsměvem na rtech. S Lukem sem-tam prohodila slovo, nezdálo se, že by se na něj zlobila. Mě ale úspěšně ignorovala. Bolel mě pohled na ni. Kéž bych ji mohl ignorovat jako ona mě.

Ani jsem se nenadál a je jednadvacátého prosince. Leží na rozestlané posteli, jako hromádka neštěstí, neschopný vstát. Opět jsem probděl noc. Zoe šla ke Cliffordům, pomáhat Mickey s pečením. Dostal jsem od Lukea sms, s vykulenýma očima ji čtu.

'Ahoj, ehm, Ashi, co bych měl říct. Omlouvám se, i když vím, že omluva to nespraví. Přesto, opravdu mě to mrzí. A promiň mi i to, že letos letíme za našima do NYC, že nebudeš moct být přes svátky u nás. Možná bychom to mohli vyřešit, ale vidím, že se na to Ash necítí, proto jsem jí to navrhl a ona se toho chytla jako možnosti utéct. Mrzí mě to, brácho. Na Silvestra se uvidíme. Veselé Vánoce x'

Vykolejeně datluju odpověď, nechápu, že se omlouvá. On, velký Luke Hemmings, se nikdy neomlouvá..

'To je v pohodě, Ashlyn měla pravdu, proč bychom se měli rozhádat? Ta roztržka mě mrzí. Užijte si to, oba rodiče potřebujete. Pozdravuj Ash i bráchu, jestli tam teda vůbec bude. A taky vaše. Na Silvestra se na vás těším. Kdy jedete?'

'Tak za půl hodiny. Proč?'

'Potřebuju ti dát Vánoční dárek pro Ash.'

'Auto stojí před domem, nech mi ho v něm. Klíčky víš kde jsou.'

'Dík brácho.'

V rychlosti krabičku zabalím do zlatého papíru a ovážu to růžovou stužkou. Balíček schovám do kapsy u bundy, obuju se navzdory zimě do tenisek a vyrazím. Cesta k Hemmingsům mi trvá pár minut.

Dáreček položím Lukovi pod potah na sedadlo řidiče, zabouchnu dveře a tak tak zvládnu zamknout, uklidit klíče na levý blatník předního kola a přeběhnout na druhou stranu vozovky, než vyjdou Ash a Luke. Ten mi věnuje povzbudivý úsměv, Ashlyn si mě ani nevšimne, oba nastoupí a odjedou.

S povzdechem bloumám ulicemi, kopu do břečky, co zbyla ze sněhu, koukám do nazdobených výloh. Všude blikají světýlka. Za jiných okolností bych to považoval za kouzelné, teď je mi to ale jedno...