Angel //Ash Irwin

F I V E

Kapitola obsahuje sexuální scénku. Prosím, kdo to nečte rád, pasáž přeskočte.

,, Zahrajeme si fotbal!"
Tak to je fakt nečekané. Ale aspoň něco dobrého, po tom, co mi kluci furt při rozcvičce komentovali zadek. Nechápu, jak jsem dřív mužskou logiku mohla chápat-protože sakra, co je zajímá MŮJ zadejte!?

,, Super!" Vyhrknu. Zayne se na mě usměje a mrkne. Zbytek holčičí populace na hřišti mě vraždí pohledem, no tak ale ať mají aspoň proč.

Docupitám k Zaynovi. On nadzvedne obočí, no když mu hlavou naznačím, jak na nás hledí Whitney a její slípky spolu s Lukem a zbytkem jeho party, spiklenecky se usměje. Hlavně když si všimne McVey.

Sehne hlavu ke mě a políbí mě. Vyzvedne mě na sebe, já mu nohy omotám kolem pasu a ruce kolem krku.
Vůbec mi to nevadí. Se Zaynem už jsem si sliny vyměňovala mockrát. Rádi hrajeme, že spolu chodíme. Je to sranda. A v devadesáti devíti procentech jsou na nás pak lidi, které nemáme rádi, naštvaní.

Louiho hlas slyším asi dva metry od nás, jak říká : ,, Tady jako máme porno-live?"

Přeruší nás až tělocvikář, který vydá pokyn k rozdělení do týmů. Je nás 22 kluků a deset holek. Takže šestnáct na šestnáct.

První se kluci rozpůlí. Nečekaně je v jednom týmu Lou a Zayne, v druhém Irwin, Hood a brácha. Bohužel je se Zeem a Louim i McVey.

A teď si mají rozebrat holky.

Bratr ukáže na mě, jenže i druhý tým stojí o mou maličkost. Hádka mezi Lukem a Zaynem nemá konce a já se jen modlím v Zaynův prospěch, což se nakonec vyplní.

Po zápase, který jsme samozřejmě vyhráli, všichni utečou do šaten, jako by jim mělo něco utéct. Já se ale ještě zdržím na hřišti. Zamyšleně se koukám dokola a vzpomínám na časy, kdy jsem s bráchou chodila často na hřiště a hráli jsme spolu.

S melancholickým povzdechem se vydám převléct jako ostatní.

Procházím kolem skladu, kde jsou staré nepoužívané dresy, rozbité kopačky, děravé míče a potrhané sítě. Najednou se otevřou rozvrzané dveře a dvě silné ruce mě v táhnou dovnitř.

,, Co máš kurva s Malikem!?" Zavrčí na mě s těsné blízkosti McVey. Chytne mě pod krkem a přitiskne mě na studenou zeď.

Bojím se ho. V očích se mu leskne nepopsatelný vztek a stisk na mém hrdle každou sekundou zesiluje. Čelisti má zatlé.
Po tváři mi sjede první horká slza.

,, Co máš s Malikem!?" Zopakuje mi otázku. ,, Dělej doprdele, odpověz ty hnusná děvko."

,, N-Nic." Vysoukám ze sebe.

,, To ti tak věřím. Ale budiž." James svraští obočí a pak se ušklíbne.
,, No ale teď tu aspoň není ten tvůj dokonalý bratříček... aspoň nás nemůže přerušit."

Drsně mě políbí a vecpe mi jazyk do úst. Je mu úplně fuk, že se ho snažím odstrčit. Ruce mi sváže nějakou šnůrou za záda a začne mě svlékat. První mi stáhne sukni...

Nemám sílu vzlykat, nebo prosit. Jen jsem zticha a po tvářích se mi kutálejí slzy. Nemá cenu jakkoliv protestovat. Ať bych udělala cokoliv, nepomohlo by mi to. Jen by se vše zhoršilo. Aa tak bezeslova trpím.
Vím, že se to stane. Znova.

James mi strhne kalhotky. Triko mi nechal, sukně leží někde na zemi. Stále brečím. Nejde to zastavit.

McVey si rozepne svoje kalhoty a stáhne si je ke kolenům spolu s boxerkami. Už mu stojí. Jen si po něm párkrát přejde rukou, natáhne si připravený kondom a pak ho do mě drsně vrazí.

Cítím ostrou bolest v podbřišku. Začne rychle a tvrdě přirážet. Moje tělo naráží do zdi, o kterou mě opřel.

Zavřu oči a v duchu se modlím, aby došel Luke, tak jako tenkrát....

,, Jamesi, prosím ne!"

,, Pst kotě, bude se ti to líbit."

,, To bolí! PROSÍM DOST!"

,, DRŽ HUBU KRÁVO!"

,,Vypadni McVeyi. Než ti rozbiju držku."

Bolí to. Fyzicky i psychicky. Tak jako poprvé. Už nemám sílu se ani držet na nohou.

Když se James udělá, vysune ho ze mě, stáhne si kondom a vyhodí ho do koše, o kterém jsem dosud nevěděla . Pustí mě a já se sesunu na zem. Dlaněmi si zakryju ubrečený obličej a začnu vzlykat nahlas.

,, No jen si oddechni. Dáme si ještě druhý kolo." James se zasměje a já se cítím bezmocná. Tak strašně zoufalá. Přeju si, abych umřela.

McVey už mě vytahuje na nohy, když v tom ho něčí pěst zasáhne pod oko, on ztratí rovnováhu a s hlukem spadne na betonouvou podlahu. Dvě velké ruce mě zachytí v pase, aby mi poskytly oporu. Nevím, kdo to je, je tma a nemám možnost zachránce vidět, ale jeho doteky jsou jemné a zároveň jisté.

Podá mi sukni a pomůže mi ji natáhnout. Všimnu si, že James vstává. Rozklepu se a znovu se rozbrečím.

Můj zachránce mě vystrčí ven ze skladu a šeptne :
,, Běž domů, hned. Já to vyřídím s tím debilem a pak vyřeším školu." Mluví tak rychle a tiše, že nemám možnost odhalit, kdo to je. Ještě mě bleskově pohladí po tváři. Byl to krátký, důvěrný dotyk. A pak už dveře bouchly.

Na nic nečekám a i přes tu nesnesitelnou bolest se rozběhnu pryč....

-------------
Promiňte za čekání, ale dnes bude ještě jeden díl slibuju :3
Tuhle kapitolku věnuju úžasné, dokonalé Jenn_es ♥
-H&K