Angel //Ash Irwin

T H R E E

Po dvou hodinách strávených ve škole mě Harry hodí domů.

Obleču si černé skinny s dírami na kolenou, bílé tilko a červeno černou kostkovanou košili, ala look level Luke. Na vlasy hodím bílou flexu, na nohy obuju červené Conversky.

Takhle se cítím přirozeně a tak...tak...tak správně. Takhle jsem nevapadala už od doby, co se mi do života připletl ten idiot McVey. Což je už dva a půl roku, pokud se nemýlím.

Byla jsem tak blbá, tak naivní.
Víte, co se říká? Že láska lidi změní, k horšímu. Ale ze mě, ze mě udělala slušnou poslušnou ustrašenou šprtku.
Do očí mi vyletí slzy a začnou mi systematicky máčet obličej, na kterém jsem si už stihla předělat make-up. Oči mi rámují tlusté sytě černé linky a světle řasy obarvila řasenka na tmavou.

Rychle se začnu hrabat ve skříni. Až na spodu najdu objekt mého zájmu- z tmavého dřeva, ze spodu nalakovaný, pekelně drahý, s černými kolečky, který už jsem nevytáhla víc než rok a půl. Můj milovaný skate.

Do vaku nahážu peněženku, klíče a pití. Do uší dám sluchátka, zapnu si do nich Fall Out Boys.

Vyběhnu ven, ignoruju tázavý pohled Kelly, naskočím na skate a jedu po cestě za domem, která vede do skateparku. Přes slzy nevidím, takže je dobře, že tu moc lidí nechodí.

Po té dlouhé pauze mi jízda na skateu přijde náramně osvobozující. Mám pocit, že letím, a aspoň o něco mi to spravuje náladu.

Sednu si na rampu. Složím si tvář do dlaní a vzlykám.

Ten debil James! Za všechno může on. On byl začátek konce. Pak už jen následovala jedna pohroma za druhou- rodiče už  téměř přestali chodit domů, hádka s bratrem, seznámení s Hoodem a Cliffordem, a v neposlední řadě jsem se vzdala všeho, co jsem milovala. Skateu, sprejerství, dělání výtržností.
Kvůli němu se všechno posralo.

,, Ou, kdopak to tu je?" Uslyším kousek ode mě hlas. Ztuhnu. Protože to je  hlas kluka, s kterým tam bude určitě i on.

,, Neříkej, že malá Ashlyn Hemmings. To je ale náhoda, babe!" Přidá se další se silným skotským  přízvukem.

,, Jamesi, pozdrav svoji bejvalku!" Zacvrliká třetí debil.

,, Hmmm, že bychom navázali tam, kde jsme skončili?" Uchechtne se člověk, co je podle mě největší hajzl na světě.

Roztřeseně zvednu hlavu a podívám se do jeho modro zelených očí s neskrývaným strachem. Ne, jen to ne.
,, Ale copak, už tady není ten tvůj sráč, aby tě zachránil, že?" Poznamená McVey.

,, Jeho z toho laskavě vynech." Zavrčím, ale zní to spíš jako předsmrtelný chrapot.

,, No to se ví, že nevynechám. Slyšel jsem, že jste se s bratrem  pohádali. Jaká škoda, že? A teď jeho a Hooda s Cliffordem a Irwinem nesnášíš. Takže tě už nemá kdo zachránit." Začne se ke mě pomalu přibližovat spolu se zbytkem své party, kterou tvoří Simpson, Evans a Ball.

,, Ty tři tenkrát ještě vůbec neznal." Chabě namítnu, ale je to úplně mimo řeč. James se jen nechutně usměje.

,, No to je pravda. První ti bratr pomůže a pak se k tobě otočí zády, že? A ještě kvůli kamarádů!" McVey se zatváří na oko pohoršeně.
Ještě dva kroky a bude až u mě.

,, Nic v porovnání s tím, cos mi způsobil ty!" Vyjedu na něj, seskočím z rampy a chci utéct.

Ten debil mě chytne za paži. Drtí mi ji tak, že se na to místě vytvoří jistě modřina.
,, Kam pak jdeš? Jeďte jsem nedomluvil."

,, Ale já jo." Štěknu po něm. To, že hnusně mluvil o Lukeovi, mě nesralo tak, že ze mě opadl veškerý strach a už zbyla jen nenávist. Přes to všechno, mám bráchu ještě stále někde hluboko v srdci ráda.

Vytrhnu se mu a s novými slzami v očích vyrazím domů.
Těším se na klid a ticho, jelikož Kelly už měla končit.
No to jsem se pletla.

Odemknu si dveře od našeho velkého honosného domu. Roztřeseně dám skate zase na tajné místo hluboko do skříně, aby ho nikdo nenašel, a s brekem vstoupím do kuchyně.

Měl mě varovat ten smrad a podivný klid.

U stolu sedí Lukas s Irwinem, Hoodem a Cliffordem. Hood má jako obvykle výraz zavrtaný v mobilu, Luke a Clifford tentokrát taky a Irwin si nepřítomně háže míčkem o zeď.

Rychle si rukávem košile utřu aspoň částečně slzy a začnu předstírat, že jsem naprosto v pohodě.

Napiju se džusu a v ten moment se na mě upře všech osm očí. Pohrdavě si odfrknu.

,, Co se stalo?" Zeptá se Luke a já se jen ironicky zasměju.
,, Jako by tě to zajímalo." Odseknu.

,, Ale kotě nám začalo napodobovat styl jejího velkého bratra!" Omrkne mě Irwin a já ho spražím pohledem.

,, Tohle byl i můj styl života." Poučím ho a pak se obrátím na Lukase.
,, Nic se nestalo, jen málem to, co před dvěma lety a třemi měsíci. Jenže tentokrát už si tam nebyl, jelikož jsem ti už jedno, a tak jsem si musela poradit sama." Odpovím mu a uteču nahoru.

V pokoji se zamknu a začnu znova brečet. Takhle jsem se dlouho necítila. A zase za to může McVey...