Angel //Ash Irwin

E L E V E N

A S H T O N :

Nesnáším pondělí.
Po škole sebou plácnu na postel a hlavu si zakryju polštářem. Asi umřu únavou.

Chtěl jsem spát, vážně usnout a už se neprobudit. Byla by to potom snazší... ale ne, mistr Hemmings mě z mé milované postýlky vytáhnout musí. Ne že bych s nimi čas netrávil rád, na druhou stranu sledovat Lukea a ségru jak se okusují a Hemmo by ji nejraději ohl o první pevnou plochu co uvidí, no uvažuju, že si najdu nové kamarády.
Do toho mi tam bude Kayla fňukat, jak je zamilovaná do Payna a Mike se kvůli tomu vzteká. Občas si vážně přijdu jako psychologicko vztahová poradna.

Večer už pomalu padám na hubu. Bylo to sice pěkné odpoledne, ale Ashlyn mě pořád propalovala pohledem. Jakoby mělo těch pár hodin tenkrát něco znamenat. Možná si myslí, že jsem do ní zamilovaný, pravda je ale tam, že tenkrát jsem byl na měkko kvůli té atmošce hřbitova. Naštěstí jsem odešel dřív, než se to nějak zvrtlo. Protože ležet vedle fakt sexy kočky v posteli není zrovna dobrý nápad... Já prostě o lásku nestojím. Nechci mít vztah k nikomu ani k ničemu. Protože pak už mi nebude mít co ublížit...

Zatřesu prudce hlavou. Nesmím na to myslet. Ashlyn Hemmingsová už mi běhá hlavou dlouho a ty její modré ubrečené očka mi nedají spát. Musím ji dál ignorovat. Pak to bude dobrý. Ona nebude mít naděje na zamilovaní, na nějaké párty ji ožeru, ojedu ji a uteču. Ona si to nebude pamatovat a já si budu dál plout životem. Tím mým mizerným životem.

Do ruky chňapnu mikinu a, zatímco sbíham schody, si ji oblékám. Kapuci hodím přes hlavu a vyběhnu na chladný noční vzduch. Tma mě schová pod svá křídla, spolu s hvězdičkami mě utěšuje, že zas bude dobře. Možná ne teď, ale jednou ano.

Dojdu až na hřbitov. Posadím se u hrobu s černého mramoru. Z očí mi tečou slzy, od pusy mi odletuje sražená pára a do toho začalo pršet. Ale já jsem moc zlomený na to, abych se šel schovat. A není tu nikdo, kdo by o mě měl tu starost, že by mi řekl, abych šel do tepla.

Tok slz nemá konce. Deprese se na mě tlačí ze všech stran. A tak udělám to, co vždy v těch těžkých chvílích...

,, Maminko, tatínku," povzdechnu si a konečky prstů pohladím náhrobní kámen. ,, Je toho na mě zas jednou moc. Všechno se na mě hroutí a já nevím, nevím jak dál, co s tím vším si počít. Protože ať chci sebevíc, ať se do sebe uzavírám stokrát, ať ja ta moje hradba sebepevnější, vždy tam někde najde malinkatá trhlinka. Nikdo ji dosud neobjevil... no ale malá Hemmings -Ashlyn, o ní už jsem vám říkal, jak mě štve- dospěla a ona tu skulinku našla a díky ní pohlédla pod mou ulitu." Z oka mi vyteče slza.
,, A nejhorší je, že když ji uvidím, vždy mě tak zvláštne píchne u srdce. Nevím, co to znamená. Nikdy jsem nic takového necítil a já...jsem zmatený, hrozně moc. A svým chováním taky pletu všechny okolo, i Calum se dnes ptal, co se se mnou děje. Pravda je," setřu si mokré tváře. ,, Pravda je, že ani já nevím, co se mnou je," šeptnu.

Pak se zvednu na nohy a pomalým znaveným krokem chci odejít od hrobu svých rodičů. Ale zastaví mě myšlenka na Ashlyn-minulé seděla u hrobu vedle.

Ve světle pouličních lamp začnu luštit nápis.

Jessie Theodor Ball

Co s ním může mít spol...? Počkat, to přijmení, stejné má i Connor a Annie. Ale s nimi se Ashlyn baví až ode dneška...nebo snad ne?

Ještě zmatenější než před chvíli míříme konečně domů. Zoe už dávno spí a tak si bez sprchy zalezu do peřin i já. Znovu přemýšlím na Ashlyn. A jen jedno vím jistě- do dvou měsíců mi dá. Jinak sním Mikovu ponožku. A ještě něco je stoprocentní- nejsem do ní zamilovaný, jak tvrdí Zoe. Nebo o tom ještě aspoň nevím...

-------------------
Je po půlnoci (0:08), zítra jdeme do školy, ale já vám tu kapitolu z Ashova pohledu dopsat musela. Prosím nezabijte mě za něj, nemůžu za to, že i kámen má víc citu než on.

Téměř 800 reads! Love u ♥

A z naší třídy tu máme dalšího spisovatele- Mates2002 , určitě ho podpořte, má dokonalý příběh :3

Když do Vánoc přesáhneme 1k reads, napíšu vám vánoční díl- flashback: jak slavili vánoce v Ashlyinych 10 letech :)

To je všechno.
-H&K