Sladké sny | HP fanfiction

Kapitola dvanáctá

"Je pozdě zapomenout, když už to vím." - neznzámý autor

Dny po návštěvě v Prasinkách utíkají nevídaně rychle. Veškerý svůj volný čas trávím samozřejmě ve společnosti Lily a občas taky pobertů. James se stále snaží získat srdce své milované, která na něj však pouze cení své ostré zuby. Remus v každé volné chvíli čte, Peter cucá bonbóny a Sirius zase Kate. Všem nám je hezky, na oko určitě.

Uvnitř mě to však vře. A v Blackovi očividně taky. Poslední dva týdny je jako vyměněný. Samozřejmě, napovrch je to pořád on – cicmá se s Kate, dělá naschvály profesorům a nenechá si ujít žádnou příležitost, aby si z Lily udělal alespoň malou legraci. Přesto je něco jinak. Dokonce i Lily si toho všimla – a to, díky Merline, nemá nejmenší tušení o té žárlivou scéně, kterou jsem ztropila U Tří košťat.

„Nemůžu uvěřit tomu, že zítra už jedeme domů," pronese zamyšleně Amy u večeře. „Sedmák nějak utíká."

„Mě povídej," povzdechnu si. „Upřímně pochybuju, že se kdokoliv z vás těší domů míň než já."

Holky mi věnují své soucitné úsměvy, jakoby říkaly: Je mi tak líto, že neslavíte Vánoce. Nechtěla bych být na tvém místě. Naivky. Nemají tušení, o co všechno tady ve skutečnosti jde. Žijí v té hloupé iluzi, krásné růžové bublině, kterou jsem kolem nás během posledních týdnů tak pracně vytvořila. V bublině, kterou teď musím opustit, abych pro jednou zase mohla čelit realitě.

Ironie je, že se nebojím jeho, Voldemorta. Protože on mi může ublížit jen fyzicky. Ne, opravdový strach mám z Luciuse. Ve chvíli, kdy se ocitneme někde sami, si na mě vylije všechen ten vztek, který v sobě teď dusí. Vybouchne a mě vezme s sebou do horoucích pekel. Můj budoucí manžel.

„Tris? Jsi tady?" zeptá se trochu vyděšeně Lily.

„Hmm," zamručím a konečně se tak vracím zpátky do současnosti. Přece jen mám před sebou ještě celý den, než tomu všemu budu muset čelit. „Co jsi říkala?"

„Kouká se sem Black. Zase."

Amy se ušklíbne. „Docela by mě zajímalo, cos mu provedla, že se na tebe dívá takhle."

„To nechtěj vědět," zavrtím hlavou. „Ještě bys o mě měla špatné mínění."

„No, horší už to nebude!" zazubí se a všechny tři se následně dáváme do hlasitého smíchu, načež Sirius dotčeně odvrací svou pozornost stranou. Chudák si nejspíš myslí, že se smějeme jemu. „Stejně mu to patří. Bylo na čase, aby mu někdo shodil hřebínek."

„To je pravda," souhlasí Lily. „Myslím, že jsi to tady dala tak nějak do pořádku. Ještě si vezmi na mušku Pottera a budu slintat blahem, vážně."

Nevěřícně zavrtím hlavou, ale nic nenamítám. Pořád totiž razím svou vlastní myšlenku, že spolu s Jamesem nakonec vytvoří ten nejúžasnější pár na škole. Ale to Lily samozřejmě zatím neví. Kdyby ano, nejspíš bych tady už ani neseděla.

„No nic, asi bychom měly pomalu jít, Lils," prohlásí se po chvíli Amy. „Je skoro osm."

„Ta párty," zaúpí Lily. „Úplně jsem na ni zapomněla."

Na oko se na ně usměju. „Tak si to užijte."

„Vážně nechceš jít s námi, Tris? Prosím?" zkouší to po milionté má rusovlasá kamarádka, ale já rozhodně vrtím hlavou na znamení nesouhlasu, i když bych ve skutečnosti dala cokoliv za to, abych tam mohla být. Jenomže nejsem nebelvírská. Byla bych navíc i kdybych někomu ukradla školní hábit.