O troskách a lidech

jedna - subjekt jedna

___

Goner - Twenty One Pilots

___

Část první

___

„Proč mě všichni zbožňujou?
Protože jsem tak cool."

___

Věnováno těm, které láska ničí

___

zápis první

pondělí / sedmý listopad / odpoledne / na ulici

subjekt 1

„Dneska? Dneska se mám skvěle, fakt."

Koutky úst směřují dolů, oči se lesknou. Pusa je mírně pootevřená, jako by chtěla do světa vykřičet všechny zločiny, co na ní byly napáchány, ale nedokáže se k tomu přinutit. Její pohled je přilepený na druhé straně ulice.

Mohlo by se zdát, že si prohlíží knihy za výlohou. Skutečnost, že v ruce jednu knihu také drží, to zdání jen povzbuzuje. Drží knihu. Určitě má knihy ráda. To ostatní napadne hned.

Ale dojde někomu, že má slabost i k něčemu jinému než jen ke knihám? Že její život se nedá odhadnout podle tohoto jediného okamžiku, ve kterém ji zastihnete? Že se doopravdy vůbec nedívá do výlohy, ale na pár, co stojí před ní?

Protože to je její další slabost. On.

Chce se odvrátit, chce odkráčet pryč za zvuků klapání jejích kozaček, chce se přestat dívat. Místo toho dále sama sebe trápí.

Dávno se vzdala veškerých nadějí. Ale na tohle není připravená. Tohle je, jako kdyby do ní někdo začal kopat, když už leží uplakaná a slabá na zemi.

Život do lidí rád kope.

Ale ona ho neproklíná. Nejspíš si to zaslouží za to, jaká je. Jak ubohá je.

Konečně otočí hlavu a donutí své nohy, aby ji odnesly za roh, kde na ty dva neuvidí. Podlomí se jí kolena a sesune se na lavičku.

Chvíli mlčky zírá na knihu ve své ruce, jejíž čtení jí už dávno nepřináší takovou radost jako dříve. Už se přitom tolik neusmívá. Vlastně ani neví, proč si ji sem teď přinesla. Možná jako štít před všemi špatnými věcmi, co ji čekají.

No, nepomohlo to.

Nakonec hlavu zvedne a párkrát zamrká. Nemá přece nikterak strašný život. Měla by se cítit v pohodě, měla by se culit na všechny kolem sebe.

Když už nedokáže splnit obě věci, pokusí se aspoň o jednu. Donutí své koutky, aby se pozvedly do malého, ale zároveň obrovského úsměvu.

A jakmile bude za pár vteřin muset zodpovědět otázku, jak že se jí vede, řekne, že skvěle. Protože tak se jí přece opravdu vede. Skvěle. Nebo by aspoň mělo.

Zapomíná, že záleží na tom, jak ten strašný život definuje. Protože nejsou předem daná kritéria, která musí splňovat.

Každý má právo na strašný život.