O troskách a lidech

dva - subjekt dva

___

Bleeding Out - Imagine Dragons

___

zápis druhý

pondělí / sedmý listopad / odpoledne / stále na ulici

subjekt 2

„A záleží na tom vůbec?"

Objímá ji, jako by už nikdy znovu jejich těla nemohla být takhle propletená. Líbá ji, jako by v budoucnu už nikdy nemohli spojit své rty v jedno. Zahrnuje ji sladkými slovy, jako by to bylo naposledy, co má šanci jí říct vše, co má na srdci.

Jenže on si popravdě nikdy není jistý, jestli to skutečně všechno nedělá naposledy. Vždyť ona vypadá, jako by ji svýma rukama mohl omylem rozmáčknout. Jako by jí hrozila smrt žalem.

Když se jí zeptá, jestli něco nepotřebuje, v očích se jí nebezpečně zablýskne. Vymaní se z jeho objetí a naštvaně odsekne, že ne. Vystačí si sama.

Vztekle svírá ruce v pěst. Chce jí pomoc. Udělal by cokoliv, o co by ho požádala, kdyby to znamenalo, že se z její tváře vytratí ten zasmušilý, odevzdaný výraz. Jenže ona po něm nechce nic. Mučí ho tím.

Miluje ji jako nikoho jiného. A nenávidí ji. Ne proto, že ona by nemilovala jeho - s tím by dokázal žít. Ale proto, že nemiluje sebe.

Ujdou pár kroků a zapadnou do úzké opuštěné uličky, čímž se vzdálí nejen od výlohy knihkupectví, ale především od slídivých pohledů zvědavých lidí.

Ale zármutek se jich obou pevně drží. Odmítá je nechat utéct.

A tak si v jeho společnosti hledí do očí, a snaží se jeden druhému pohledem sdělit, jak moc se navzájem ničí. Je moc starostlivý, ona bezohledná. Snaží se napravit něco, co ona napravit nechce. Montuje se, kam nemá. Ona mu to dává sežrat.

Oba mají své chyby. Jsou krásní a strašní zároveň. Ale jen jeden z nich to dokáže přijmout.

Nakonec ho tam nechá stát samotného, s výrazem raněného a rozzlobeného zvířete. Vždyť má milující rodinu, je chytrý, pěkný... Má dobrý život. Neměla by mu ho kazit taková troska.

Zatím nepochopila, že on sám jí je též.

Nemusí se mu dít to, co jí, aby to prožíval také.

Občas k tomu, abyste se troskou stali, stačí milovat a být milován.