O troskách a lidech

dvacet dva - subjekt čtyři

___

Lithium - Nirvana

___

zápis dvacátý druhý

pondělí / čtrnáctý listopad / zatímco se ostatní učí / na střeše školy

subjekt 4

„Teď se cítím zrazený. Tohle je moje místo! Mohla bys laskavě odejít? Ehm... Prosím."

Ve skutečnosti navštívil školu i ty dny, kdy chyběl. Jen nebyl tak docela v ní jako spíš na ní.

Občas prostě přijde den, kdy nemůže předstírat, že je v pořádku, kdy nedokáže celé vyučování fungovat aspoň relativně normálně. A tak zase zmizí rychleji, než si ho vůbec někdo všimne. Ačkoliv vlastně jediný, kdo si ho kdy všímá, je ona.

Má vždy výčitky svědomí. I dnes se necítí dobře kvůli tomu, že jí o sobě nedal vědět, ale stejně to zase neudělá. Někdy jednoduše potřebuje od lidí pauzu. Od všech lidí.

Objímá si kolena a hledí dolů. Kdyby teď někdo otevřel dveře a vešel by na střechu, nejspíš by ho ani nezaznamenal. I když ne že jinak by ho lidé brali na vědomí.

Krčí se v rohu, přestože má celou střechu sám pro sebe. Ale v rohu je to bezpečnější.

Rohy jsou vždy bezpečnější.

Jsou totiž přímo stvořené pro trosky.

Bojí se věcí, co jsou kolem.

Pozoruje lidi dole. Ano, jich se bojí nepopiratelně nejvíc. Jenom si není jistý, jestli jsou děsivější ti, kteří oplývají nenávistí, nebo ti, kteří oplývají láskou.

Občas přijdou chvíle, kdy si říká, že lidi potřebuje. Ale takové, kteří mu budou rozumět. Že doopravdy nechce být sám, protože být sám je ještě strašidelnější.

Ovšem pak ho to zase přejde, protože si nemyslí, že by zatím potkal někoho, kdo by mu rozuměl a s kým by mohl být, aniž by cítil potřebu vrhnout se do rohu a zůstat tam.

Třeba by stačilo najít někoho, kdo by byl v tom rohu s ním.

Ale ne dnes. Dnes nebude nikoho hledat. A pravděpodobně ani zítra.

Zatím tu zůstane tiše sedět, protože tady v rohu se mu nemůže nic stát, tady není nikdo, koho by se musel bát. A kdyby se cítil hodně osamělý, vždy má přátele ve své hlavě, ne? Ti totiž rozhodně nejsou děsiví jako lidé.

Když sedí v rohu, jenom s přáteli ve své hlavě, skoro může být šťastný. Skoro se nebojí.