O troskách a lidech

dvacet jedna - subjekt pět

___

Say (All I Need) - OneRepublic

___ 

zápis dvacátý první

pondělí / čtrnáctý listopad / chvíle volna / na lavičce před školou

subjekt 5

„Na tom nezáleží. Určitě je tu spoustu lidí, kterých by ses měla ptát spíš."

Sedí na lavičce, na kolenou učebnici, kterou by právě teď měla číst. Nedokáže ale odtrhnout oči od mobilu, ačkoliv se opravdu snaží. Někdy ale samotná snaha nestačí.

„Musím se to naučit," mumlá si pořád dokola sama pro sebe, „musím, musím." Její výraz prozrazuje, že přitom ani tak nemyslí na sebe. Že v žebříčku lidí, kvůli kterým se tak moc snaží, rozhodně není na prvním místě.

Občas trpí samomluvou, když je nervózní. A teď je zatraceně moc nervózní. Už zase vynechal školu a ona neměla ponětí, kde je.

Dělá to často, prostě nepřijde den nebo dva, sem tam i tři, aniž by na to někoho dopředu upozornil. A ona je z toho pokaždé vyděšená, i když by na to měla být už dávno zvyklá.

Jenže kdo by si chtěl zvykat na to, že je jeho nejlepší kamarád věčně mimo? Že je věčná troska?

Nejvíc ji na tom pokaždé děsí to, že si on možná stále neuvědomuje, že v tom není sám. Je jedno, jak často mu to připomíná, opakuje a ukazuje svými činy. Nikdy si není jistá, jestli to dává najevo dostatečně. Pořád se bojí, že pro něj není dost dobrá, že ho zklamala nebo zklame.

Ale je ona vůbec pro někoho dost dobrá? Stane se někdy, že by všem kolem nepřinesla jen zklamání?

Nechá obrazovku mobilu zčernat a zahledí se do učebnice s výrazem, který má být pravděpodobně odhodlaný. Vydrží jí to asi půl minuty, než se vrátí ke kontrolování esemesek a hovorů, i když ví, že žádnou novou nedostane a že jí nikdo nezavolá. A takhle se to opakuje pořád dokola a dokola.

Nakonec všechno uklidí do tašky a vydá se pryč, tváříc se odevzdaně. Opakuje si přitom, že to přece všechno nějak dopadne, není důvod se stresovat.

Jenže ona ví, jak to všechno dopadne. Někoho jako vždy zklame.

A ani na tohle si ještě pořád nedokázala zvyknout. Stále se tím stresuje a stále se toho bojí, i když je to přece naprosto logické.

Trosky nikdy nemohou naplnit vaše očekávání, ne?