O troskách a lidech

třicet - subjekt pět

___

Come Home - OneRepublic

___

zápis třicátý

pondělí / dvanáctý prosinec / dopoledne / tam, kde není

subjekt 5

„Jsem vyděšená. Nevíš, kde je? Potřebuji ho najít. Prosím."

Je skutečně hodně vyděšená.

Neviděla ho už týden. Přesně před sedmi dny a pár minutami se rozloučili před školou. A ona teď přemýšlí, jestli to loučení nebylo myšleno na nějakou delší dobu.

To jí přece nemohl udělat, ne? I kdyby se opravdu neznali.

Vždyť to rozloučení v podstatě ani nebylo rozloučením, sakra. A může za to ona.

Nenávidí se za to, že ho zklamala, že ho donutila týden se jí vyhýbat a nejít do školy. A kdoví, co ještě udělal. Měla tomu zamezit.

Rozhlíží se kolem a doufá, že dnes přijde. Že ho najednou spatří v davu studentů, kteří proudí chodbou ke svým skříňkám či do tříd, a bude si moci dovolit zase o kousek klidněji dýchat. Šla by k němu a okamžitě by se mu omluvila, že ho zklamala, a slíbila mu, že už se to nestane.

Jenže ať se rozhlíží jakkoliv, nespatří ho.

A něco jí říká, že nebude ani ve třídě, až tam dorazí, a nebude tam ani během příštích pár hodin. Není si jistá, jestli se tam objeví vůbec během následujících dní.

Ale i když tu teď není, ona mu stejně slíbí, že už ho nezklame. Nemůže. Musí ho najít a pokusit se ho zvednout, než spadne. Musí, protože jinak by mohla spadnout s ním.

Její kroky zpomalí. Kde ho ale má začít hledat? Jak ho má najít? A kdy s tím má začít?

Nemůže ho nechat čekat. Zklamala by. Nemůže odejít ze školy. Zklamala by. Nemůže dělat nic. Zklame.

Jako by v životě vůbec kdy dělala něco jiného.

Ale dnes nechce nikoho zklamat. Nechce zklamat jeho. Nesmí to udělat. Jednoduše ho musí zachránit.

Dojde ke své skříňce. A pak na její seznam přibude další člověk, kterého nesmí zklamat. Nebo spíš věc.

Teď navíc nesmí zklamat tenhle blbý malý papírek. Blbý malý papírek, který jí říká, že jednou má myslet na to, aby nezklamala sama sebe, že se má zachránit.

Och, skvělé. Na to nepřišla.

Občas je těžké rozlišit, kdy člověk selhává v očích svých a kdy v očích ostatních. Kdy nesplní to, co si přeje, a kdy nesplní to, co si přejí ostatní. Kdy zachraňuje sám sebe a kdy ostatní. Někdy se zdá, že jednoduše zklame celý svět.

„Doprdele, kašlu na to."

Nezklame ho. Tím by totiž zklamala sebe.

Otočí se. Pryč ze školy. Vydá se hledat.

Hledat jeho, hledat způsob, jak ho zachránit. Jak zachránit sama sebe.