O troskách a lidech

tři - subjekt jedna

___

Polarize - Twenty One Pilots

___

zápis třetí

středa / devátý listopad / oběd / v jídelně

subjekt 1

„Stačí se rozhlédnout. Uvidíš, jak se cítím."

Snaží se udržet svůj pohled na tácu, který nese v ruce. Na té nechutné, mazlavé a šedivé hromádce, které nejspíš má představovat kaši. Více než cokoliv poživatelného to tedy připomínalo spíš její náladu.

Nesmí se rozhlížet. Nesmí se snažit ho hledat mezi ostatními studenty. Nesmí. Protože by ho určitě našla.

A více než nemoct se na něj dívat bolí jen to, když se na něj dívá.

Popravdě těžko říct, proč ji to tak moc bolí. Možná proto, že si je vědoma toho, že u něj nemá ani sebemenší šanci? Nebo proto, že se bojí, že by tu šanci i měla, kdyby vzala osud do svých rukou?

Jenže jak by taková troska mohla mít šanci u tak skvělého člověka?

Otázka, nad kterou se snad ani nechce zamýšlet. A naštěstí ani nemusí. Neboť hned v další vteřině narazí do zad jiného studenta. Možná by se vyplatilo občas aspoň koukat nějaký ten metr před sebe.

Když se na ni ten kluk otočí, mračí se. Jenže on se mračí pořád. Mračí se ráno i odpoledne, v pondělí i v sobotu, ve škole i všude jinde. Jako by ho život nebavil.

Omluví se mu a začne se kolem sebe konečně dívat. Opravdu dívat. A to, co vidí, ji vyvede z míry.

Ať se podívá kamkoliv, studenti se mračí. Nebo ještě hůře, vypadají zničeně. Ztraceně.

Samozřejmě ne všichni. Ale ji z nějakého důvodu vždy upoutají ti, co se tváří nešťastně. Jako by jí rozuměli. Jako by ona rozuměla jim.

A pak se její pohled zastaví na něm. Nepřehlédla ho. Jistěže ne.

Ale na jejím výrazu je poznat, že dnes jí to způsobilo ještě větší bolest než jindy. I on se tváří nevesele. Jako by byl troskou... což samozřejmě on není. Nikdo z ostatních jí být nemůže. Všichni by měli být šťastní.

Tak proč nejsou?

Nerozumí tomu. „Svět jde do prdele."

„Svět ne. Jenom my. Jeden po druhém. Stahujeme se tam navzájem."

Otočí hlavu na toho prvního zamračeného kluka. Ale on už je k ní zády a vzdaluje se. Jako by chtěl utéct před slovy, co sám právě vyřkl.

Ale neuteče. Nikdo neuteče.