You'll Never Be Him [Newtmas]

11. - ,,Bad day."

Pondělí začíná ztěžka. Pochopitelně

Z mých 'kandidátů' už zbývá pouze Stefan. A jelikož mám dnes angličtinu, Rose v tom vidí dokonalou příležitost, se s ním seznámit. I přesto, že na mě byla patřičně pyšná za to chatování s Chrisem, pořád ještě není stoprocentně, že on je ten správný.

,,Chci pro tebe jen to nejlepší, N.''

Už je mi docela zatěžko jí věřit. Upnula se k hledání mého přítele tak moc, až mě to děsí.

Každopádně, řekl jsem si, že za zkoušku nic nedám. A proto na angličtině nemířím na obvyklé místo vzadu, ale dopředu vedle Stefana. Sedí v židli tak narovnaně, až je to až nepřirozené a v ruce drží knihu.

,,Co čteš?''

Nejdřív zvedne hlavu od knihy, a pak ji s pohrdavým výrazem obrátí na mě. Vypadá u toho jako nějaký robot.

,,Prosím tě, nemluv.''

A tím naše konverzace končí a já se rychle přesouvám na své místo, ještě než přijde profesor.  Zbytek hodiny přetrpím s hlavou schovanou v dlaních. Po zvonění jsem první člověk, co opouští třídu a hned se hrnu za Rose. 

,,Stefan nebyl dobrej nápad,'' informuju ji. 

,,Tak dobře, Newte,'' odpoví s úsměvem, ale něco mi na něm nesedí. 

,,Co se stalo?'' 

,,Špatnej den,'' odbyde mě. ,,Musím na hodinu, promiň.'' A odejde.

,,Ale vždyť máme další hodinu spolu,'' spěchám za ní, ale ztratí se mi mezi ostatními. Povzdechnu si a mířím ke třídě, kde máme mít poslední hodinu. Cestou bohužel do někoho vrazím. Už už se začínám omlouvat, když mi dojde, že to je Thomas a že on vlastně vrazil do mě.

,,Čau Newte, užs to slyšel?'' ptá se a společně se prodíráme davem lidí, kteří míří ke svým třídám. 

,,Co jsem měl slyšet?''

,,Angelina klofla Matta.'' Aha. Tak proto byla Rose tak mimo. Matt se jí líbí už od prváku, takže je pochopitelné, že ji to vzalo. Navíc Angelina není žádná...slušná holka. 

,,To je mi líto,'' řeknu upřímně. Matt je Thomasův spoluhráč, takže se dost znají. A oba si o Angelině myslíme to samé. 

,,Já vim. Řikal jsem mu, že je to blbost, ale nechtěl mě poslouchat,'' konstatuje Thomas. 

,,Ono ho to přejde,'' ubezpečím ho, zčásti kvůli němu samotného a zčásti kvůli Rose, i přesto že ona mě nemůže slyšet.

,,Mimochodem, jak to s tebou vypadá?''

,,Co jak se mnou vypadá?'' zeptám se vyděšeně. Napadne mě totiž, že ví o mém a Rosině plánu. Ale to je blbost. Proč by mu něco takového říkala?

,,No ty a Zimní bál. Jdeš letos?''

,,Je to až za dlouho.''

,,To nevadí.''

,,Ještě nevím.''

,,Pojď, bude sranda.''

,,Takže ty jdeš?''

,,No jasně,'' přikývne s úsměvem. ,,Holky říkaly, že bychom mohli jít všichni společně. Já, ty, Rose, Minho, Sonya a Teresa.''

,,Uhm...ještě si to rozmyslím.''

,,Jak myslíš,'' pokrčí rameny. Už jsme ve třídě. Sedím mezi ním a Rose, takže se k ním nakloním.

,,Je mi to líto.'' Nechápavě se na mě podívá.

,,Thomas,'' vysvětlím. 

,,Aha,'' řekne jen, a pak je přerušena profesorkou. 

Na konci hodiny už se Rose usmívá jako vždy. Zřejmě jí došlo, že nemá cenu se trápit.

,,Newte!''

,,Ano?''

,,Dneska musím do knihovny, půjdeš se mnou?'' zvedne obočí a usměje se takovým tím svým zvláštním úsměvem.

,,Jo, jasně. Rád.''

Škola nám dnes naštěstí končí brzy, takže se hned po posledním zvonění potkávám s Rose před školou a společně míříme do města.

,,Když tam bude, co mu řekneš?''

,,Co bych mu měl říkat?'' 

,,Newte,'' zaskučí Rose. ,,Něco bys mu si říct měl.''

,,Proč?''

,,Prostě bys měl.''

,,Fajn, promyslím to.'' Ve skutečnosti však myšlenkami odběhnu k Thomasovi. Doufám, že na ten bál nepozve Teresu. Vlastně, jaké by to asi bylo, kdyby pozval mě? Ach, Newte, co si to zase vymýšlíš? Nepozve tě. Nikdy.

,,Jsme tu,'' přeruší mé myšlení Rose. Vystoupáme pár schodů, a už vstupujeme do velké budovy naší městské knihovny. Jestli mám u nás ve městě něco rád, je to právě ona.

Jen, co vejdeme dovnitř, už je mi jasné, že tu Chris dneska není. Zklame mě to, o dost víc, než bych čekal. Asi je to na mně vidět, protože Rose se na mě podívá soucitným pohledem. Pokrčím rameny. 

V knihovně zůstáváme docela dlouho. Sice to není takové jako v knihkupectví, protože tyhle knihy musím vrátit, ale stejně je čas mezi knihami dobře strávený čas. 

Když odcházíme, Rose si bere asi tři knihy, já ovšem ani jednu. Dnes jsem nenašel žádnou, co by mě opravdu zaujala. Potřeboval bych Chrise, aby mi poradil. 

Zase na něj myslím. Co to se mnou vůbec je?

S Rose se loučíme na obvyklém místě. Je mi sice docela zima, ale ještě se mi nechce domů, a tak jí nabídnu, že půjdu ještě kousek s ní. Souhlasí. Konečně se trochu otevřela a začala se mnou mluvit o Mattovi. Ujistil jsem ji, že s Angelinou stejně do Zimního bálu nevydrží, a že jsem si jistý, že letos mu bude dělat doprovod právě ona. Nakonec s ní jdu až domů. Nabízí mi,abych ještě zůstal a šel se k nim ohřát, ale odmítám. Rose žije sama s mámou, otec je opustil, když byla Rose ještě malá. Každopádně, ony dvě mají mezi sebou naprosto úžasný vztah.

Sněží. Opravdu sněží. Teď je jeden z těch momentů, kdy proklínám sám sebe. Sice už nemám jen lehkou mikinu, protože mamka mě v nich odmítla pouštět z domu, ale mám svou starou, taky slabou, obyčejnou bundu. Zebou mi ruce a přemýšlím, proč jsem nešel domů dřív. Newte, Newte. Teď tady umrzneš na ulici a nebude nikdo, kdo by tě zachránil.

Po chvíli ale začínám o svých slovech pochybovat, když se z uličky přede mnou vynoří nějaká postava. Třeba by zavolal záchranku. Následuju člověka ještě pěknou chvíli, až mi nakonec dojde, že je to někdo, koho znám. 

,,Chrisi!'' volám a vzápětí rudnu, protože to bylo hlasitěji než jsem původně chtěl. 

,,Ahoj!'' volá zpátky a čeká na mě. Dojdu k němu. Má na sobě podzimní kabát a ve vlasech napadané vločky.

,,Odkud jdeš?'' ptá se a společně pokračujeme v cestě. 

,,Z knihovny.''

,,Ah, to mě mrzí, že jsem si vzal dnes volno. Musel jsem s mladším bratrem na nějakou besídku.''

,,Co bych já dal za bratra. Moje sestra je ďábel.'' Začnu mu vyprávět o Sonye. Čím dál tím víc mi dochází, že je správný společník. Směje se ve správných chvílích, lituje mě, a celkově vypadá, že poslouchá. Je to od něj hezké.

Dojdeme až na kraj naší ulice.

,,Tak já půjdu," loučím se s ním.

,,Newte, počkej!"

,,Ano?"

,,Já… už nic vlastně. Ahoj."

Stále zmrzlý a zamyšlený odcházím domů. Co mi mohl chtít?