You'll Never Be Him [Newtmas]

18. - ,, It is impossible to be mad at you."

Po dopití obou flašek je Thomas hází na zadní sedadla jeepu.

,,Co teď?'' ptám se. Jazyk se mi plete, mám docela problém dát dohromady souvislou větu. Ale pořád na tom jsem líp jak Thomas.

,,Cccc...co teď? Kdo ví?'' Má vlastně pravdu. Kdo ví? Kdo víc, co teď bude? Kdo ví, jak se odsud dostaneme? Kdo ví?

,,Měli...měli bysme někomu zavolat,'' říkám a nebezpečně se nakláním dopředu a dozadu.

,,Tak jo,'' souhlasí Thomas, a snaží se vytáhnout mobil ze zadní kapsy džínů, podaří se mu ho sice získat, ale hned potom mu spadne na podlahu auta a je slyšet lehké křupnutí.

,,Skra,'' uleví si a bouchne pěstí do volantu. Nakonec stáhne obličej do bolestné grimasy.

,,Já zavolám,'' nabídnu se a beru do ruky svůj mobil. No jo. Jenže komu asi? Domů volat nemůžu, Rose nemá řidičák, Minho by pro nás určitě nejel. Naše jediná možnost je... Chris. Ups.

,,Tak co?'' vyruší mě z přemýšlení Thomas. ,,Asi budu zvracet,'' oznámí mi potom. Nevypadá to s ním zrovna dobře. Musím se o něj postarat. Nehledě na to, co si bude Chris myslet.

Rozsvítím mobil. 1:53. Zajímavé je, že ještě nikdo nevolal ani nepsal. Přejedu do kontaktů a vytočím poslední volané číslo. Chrise. Jeho hlas se ozývá až po čtvrtém zazvonění. Snažím se na něj soustředit, a zároveň dávat pozor na Thomase, který se nebezpečně kymácí.

,,Ahoj,'' zdraví mě rozespalým hlasem. ,,Děje se něco? Jsi v pořádku? Co se stalo?'' okamžitě mě zasypává starostlivými otázkami, které mi vykouzlí úsměv na tváři.

,,Co se tak tlemíš?'' zajímá se Thomas neomaleně a měří si mě pohledem. Pouze nad tím obrátím oči v sloup.

,,Nic se neděje,'' začnu a snažím se mluvit pomalu a srozumitelně, aby mu nedošlo, že jsem se před malou chvíli podílel na Thomasově alkoholovém hodu. Je mi však jasné, že pokud pro nás přijede, stejně to zjistí. Z nás obou to neskutečně táhne. ,,Jen... Myslíš, že bys mohl při...přijet na vyhlídku?''

,,Newte?''

,,Huh?'' Jedním okem sleduju Thomase, který se opírá o sedadlo, v rukou drží volant, a hraje si, že řídí.

,,Koukej, koukej, Newtie!!! Já řídím!'' Chová se jako malé dítě. Vzdechnu a zase obrátím pozornost ke Chrisovi.

,,Tys něco pil?'' Sakra. Jak to může poznat?

,,Trošku?'' Teď si povzdechne on.

,,Už jedu,'' uklidní mě a s tím zavěsí.

Nevím, jestli je naštvaný. Nevím, jestli bude naštvaný, až mě tady uvidí s Thomasem. Ale sám říkal, ať se s ním usmířím. A snad ví, že jsme opravdu jen přátelé, ne? Thomas má rád holky. Kdyby neměl, tak už jsme přeci dávno spolu. COŽE? Na co zas myslím?

Pohledem sjedu na Thomase. Stále se snaží řídit. Bylo by to vlastně tak jednoduché. Je opilý. Nepamatoval by si to. Chris ještě dlouho nepřijde.

ALE! Newte! Ticho!

Mám prvního přítele a právě přemýšlím, že ho podvedu se svým opilým nejlepším kamarádem, který je hetero. Studem schovám obličej do dlaní.

,,Newte?'' slyším šeptat Thomase.

,,Nemluv,'' odbydu ho. Ani nemám sílu se na něj podívat.

,,Newte,'' opakuje.

,,Nech mě být, Thomasi.''

,,Promiň mi to. Teď si kvůli mě ničíš vztah. Promiň.'' Teď už se na něj podívám. Chová se úplně jako kdyby během vteřiny vystřízlivěl.