You'll Never Be Him [Newtmas]

6. - ,,Well, that's awesome."

Je to ještě horší než jsem si myslel.
Je to přímo strašné.
Příšerné.

Rose se rozhodla uskutečnit svůj plán.

Čekal jsem, že mi dá aspoň chvíli vydechnout po tom, co se objevila Teresa a začala se motat kolem Thomase, ale jakmile se v úterý rozezněl zvonek a do domu vtrhla Rose s papíry, na kterém byla jména a podrobné informace o možných kandidátech, usoudil jsem, že je to asi můj konec.

Vzhledem k tomu, že jsem jí však slíbil, že do toho půjdu, se z toho bohužel nemůžu nijak vyvléknout. Jsem opravdu solidně v háji.

Mezitím, co Rose rozkládá všechny ty papíry na stůl a rovná je, aby byli všichni "kandidáti" vidět, já sedím na své posteli s hlavou v dlaních a modlím se, aby tohle utrpení skončilo a já zas mohl jít prokrastinovat k seriálům a knihám.

,,Tak. Asi mám hotovo. Pojď se podívat, N."
Namáhavě se zvedám z postele a pomalými línými kroky jdu za svou kamarádkou. Pohled mi padne na stůl, který je nyní zarovnaný všemi těmi různými papíry. Poznám tam pár lidí, ale zbytek je pro mě úplně cizí. Při pomyšlení na to, že jeden z těch kluků má představovat mého potencionálního přítele, se oklepu.

,,Pěkný," ocením její práci.

,,Pěkný? Zabralo mi to skoro pět hodin práce," vyjede po mně Rose a škaredě se na mě podívá. Zvednu ruce v rámci sebeobrany a o krok ustoupím. Rose protočí očima a opře se o stůl. Jde vidět, že zkouším její trpělivost.

,,Děkuju ti za pomoc," zkusím to jinak a usměju se. Zabere to a Rose se rozzáří jako sluníčko. Udělám cokoliv, aby byla šťastná. Zaslouží si to. Není lehké se kamarádit s někým jako jsem já.

,,Tak začni," pobídne mě.

,,Začni?"

,,Začni vybírat, vyřazovat, co já vím."

,,Uhm...tak jo."

Oči mi putují od jednoho kluka ke druhému. Snažím se vypadat zamyšleně, jelikož na sobě cítím Rosin pohled a moc dobře vím, že skenuje každou moji reakci.

,,Tenhle určitě ne." Má ruka se pohne ke středu stolu, kde leží papír nadepsaný jménem Adam Lains. Je to kluk, který chodí o ročník výš, má děsně bohaté rodiče a každý týden má jiného kluka. Ani nevím, kde na ně vlastně chodí.

,,Myslela jsem si to," přikývne souhlasně moje kamarádka, vezme si ode mě papír a zmačkaný ho hodí do mého koše, který už je tak dost plný. Měl bych ho vynést.

Vyhnu se otázce, proč ho tam Rose tedy zařadila, když předem znala mou reakci a pokračuji v třídění.

,,Opravdu?" ptám se, zatímco jí ukazuju papír, který jsem vytáhl z toho vyrovnaného seskupení. Je na něm jméno Christoper Parker. Chris je náš společný spolužák. Dost tichý, s nikým se nebaví. Přijde mi divnej. A ani jsem nevěděl, že je gay. Nevím, jestli chci vědět, jak se to o něm Rose zjistila.

,,No co," pokrčí rameny. Neváhám a papír také vyhodím.

Trvá mi opravdu jen malou chvíli, sotva deset minut, než mi na stole zbude jen pár papírů. Konkrétně čtyři.

1. Aiden Gered
- 18 let
- černovlasý
- hraje lakros

2. David Roseden
- 17 let
- hnědovlasý
- obsluhuje v Rosině oblíbené kavárně

3. Stefan Leonel
- 17 let
- blonďák
- chytrý; chodí na angličtinu pro pokročilé

4. Christian Willson
- 18 let
- hnědovlasý
- chodí často do knihovny (vypomáhá tam) - stejné zájmy