You'll Never Be Him [Newtmas]

32. - ,,But I love you."

,,Newte? Můžu s tebou ještě mluvit?"

Všichni už odjeli domů, jen Chris zůstal, prý aby mi pomohl s věcmi.

,,Jo, jasně, určitě," kývám hlavou, zatímco vynáším do schodů svou tašku. Chris jde hned za mnou. Dojdeme do pokoje, hodím tašku na zem a obrátím se k němu.

,,Jen povídej."

,,Víš,...," začne a chvíli váhá.

,,Děje se něco?" ptám se.

,,Vlastně... děje," polkne a nadechne se. ,,Vím, jak se na něj díváš."

Na vteřinu zůstávám jako v šoku.

,,Co?"

,,Vím, jak se na něj díváš," opakuje Chris a rty se mu kroutí do smutného úsměvu.

,,Dívám? Na něj? O čem to mluvíš?" ptám se, bez sebemenšího tušení, co se mi Chris snaží říct.

,,Newte," povzdechne si. ,,Vidím, jak se díváš na Thomase. Vím to."

,,Na Thomase? Ale... Já... Když... Prostě...," koktám a nějak mi nejde přestat. Téměř jako kdyby mi jeho slova vyrazila dech.

,,V pořádku," umlčí mě. ,,Je to v pořádku."

,,Chrisi,...," 

Poznal to.

Zjistil to.

Proboha.

,,Já to chápu, Newte. Rozumím tomu. Nemůžeš si vybrat, do koho se zamiluješ."

,,Když,..,"

,,Myslím, že bude lepší... Myslím, že bude lepší, když to skončíme," pronese a odmlčí se.

,,Skončíme?"

,,My dva. Myslím, že bychom se měli rozejít."

,,Ale,...,"  zajíknu se. ,,Tohle...,"

,,Je to tak správně." Stojíme naproti sobě, díváme se jeden druhému do očí. Usměje se. Je to takový ten úsměv, kterým mi říká, že je všechno v pořádku. Jenže není. Nic není v pořádku.

,,Asi bych už měl jít," oznámí mi a otáčí se k odchodu.

,,Chrisi!" vyjeknu a vrhnu se k němu. Chytím jeho ruku a obrátím ho k sobě. Oči se mi pomalu plní slzami, ale teď je mi to úplně jedno.

,,Ale já tě miluju."

Je ticho.

Já už jsem také ticho. Jen vyčkávám jeho další pohyb. Lehce povolím sevření jeho ruky. Všimne si toho a znovu se mi podívá přímo do očí. Je to tak pronikavý pohled, že mám až chuť odvrátit zrak. Ale vím, že nesmím. Nesmím.

Chris se zničehonic pohne, k mému údivu, směrem ke mně. Chytne můj obličej do dlaní a během několika milisekund mě políbí. Tak hluboce, jak snad ještě nikdy. Celé to trvá sotva chvilinku, ale mně se to zdá jako roky.

Odtáhne se, otře mi slzy, kterých už mám plný obličej a zamrká, aby zahnal ty svoje.

,,Já tě taky miluju," šeptá. ,,Ale jeho miluješ taky."

Má pravdu.

Víme to oba moc dobře.

Ale bolí to.

,,Sbohem, Newte," pustí mě a pomalu odchází.

,,Sbohem, Chrisi."