You'll Never Be Him [Newtmas]

14. - ,,Can I ask you something?"

,,Co budeme dělat?'' ptám se, jakmile vyjdeme z budovy.

,,Mohli...mohli bychom někam zajít,'' navrhuje Chris a rozhlíží se, jako kdyby byla odpověď přímo před námi.

,,To...to bychom mohli,'' krčím rameny, a pohazuji hlavou, aby šel jako první.

,,Newte?''

,,Ano?''

,,Co máš s hlavou? Jsi v pořádku?'' Okamžitě pohybů zanechám.

,,Uhm, no jasně.'' Pak mávnu rukou. ,,Tak pojďme už.'' A vydám se první sám. Chris popoběhne, aby se mnou srovnal krok. Slyším, jak se nadechuje k tomu, aby něco řekl.

,,Chtěl jsem se zeptat, kam vlastně jdeme?'' zasměje se.

,,Něco vyber ty,'' odpovídám mu nezúčastněně. Ne, že by mě to nezajímalo, jen se cítím blbě, když jsem ho tak vytáhl ze školy, a taky proto, že mám pocit, že teď bych s ním šel klidně až na kraj světa. 

,,No tak dobře.'' Chvíli jdeme mlčky, dokud nepromluvím já.

,,Už jsem ti děkoval?''

,,Děkoval? Za co?''

,,Já nevím. Že jsi přišel asi? Já...nečekal bych to.''

,,To je samozřejmost, Newte.''

,,Ne, to není samozřejmost,'' namítám. ,,Vždyť...prostě to není samozřejmost. Nechci, aby ses považoval za samozřejmost,'' vysvětluji a při chůzi omylem zavadím svými prsty o jeho, což mě donutí otočit hlavou a setkat se s jeho pohledem. Usmívá se, jak ústy, tak očima.

,,Děkuju,'' zašeptá. Chci mu ještě říct, že děkovat nemusí, ale už se před námi objevuje naše pravděpodobná cílová destinace. Kavárna. 

Že je to ta samá kavárna, ve které pracuje David, jenž mi dal své číslo, si uvědomuji až v momentu, kdy vcházíme dovnitř, takže na útěk je pozdě. Když se však rozhlédnu kolem, zjišťuji, že tu není, což mě značně uklidní. Chci tenhle den věnovat Chrisovi, a ne se ještě stresovat něčím takovým jako je to, že mám číslo úplně jiného kluka nebo toho, se kterým jsem se včera líbal. 

Chris míří ke stolu dozadu, a já ho bez řečí následuju. Nevybírá sice ten stůl, u kterého vždy sedíme s Rose, ale mně to vůbec nevadí. Změna je příjemná. Házím batoh na zem a sundávám si bundu. Chris dělá to samé a poté usedáme naproti sobě. 

,,Spokojenej?'' ptá se a rozhlédne se kolem.

,,Moc,'' potvrdím.

,,Dobrý den. Co si dáte?'' Servírka přišla. Pohledem těká mezi mnou a Chrisem a čeká na to, kdo z nás začne mluvit jako první. Nakonec jsem to já. 

,,Mohl bych poprosit jednu horkou čokoládu?'' 

,,Jistě,'' kývá servírka a zapisuje si to do svého bločku. ,,A vy?'' obrátí se na Chrise.

,,To samé.'' Znova se ozve škrábání tužky na papír, a pak odchází.

,,Mají tady nejlepší horkou čokoládu ve městě. Nebo možná na celém světě,'' prohlašuji a opírám se o židli.

,,Opravdu?'' 

,,Ty si to nemyslíš?''

,,Já nevím, nikdy jsem ji tady neměl.'' Jeho odpověď mě překvapuje. ,,Ale když to tvrdíš ty, tak dobrá určitě bude,'' ujišťuje se.

,,No...,'' chvíli nevím, co mám říct. ,,Je vynikající,'' dodám, už trochu jistějším hlasem. 

,,Tím jsem si jistý,'' usměje se pravým koutkem.