You'll Never Be Him [Newtmas]

34. - ,,I'm just kidding."

Po dlouhém, výslovně opravdu dlouhém přemýšlení, se nakonec rozhoduji, že na Greenbergovu party přeci jen půjdu. Co se může stát? Aspoň se jeden den vyhnu svému stereotypnímu večeru, zahrnující rychlou horkou sprchu, následovanou ležím v posteli knihou či seriálem. Nevím, jak se to mohlo stát, ale i tak se mi tato, příjemně vypadající situace, opakující se každý večer, poměrně rychle omrzela. Nebylo však na práci nic jiného, proto jsem v ní pokračoval dál.

Možná to bude tím Chrisem. Předtím jsem navyklý s ním každý den komunikovat. Což bylo pochopitelné. Já si ale pak vždy večer naše rozhovory přemítal a různě nad nimi přemýšlel. Nebudu lhát, chybí mi to. Chybí mi to.

Ale je čas jít dál. Musím se přes to nějak přenést. I když to bude znamenat účast na Greenbergově party.

Domlouvám se s Thomasem na odvozu. Momentálně jsem ještě ve svém pokoji a do začátku party zbývají ještě asi dvě hodiny, ale já přesto už stojím před skříní a vybírám si outfit (jak tomu říká Sonya), kterým dneska (ne)oslním. Byl bych to býval nechal až na poslední chvíli, ale jelikož stejně nemám, co dělat a potom bych zbytečně plašil, vybírám si oblečení už teď. To celé mě ale dovede na myšlenku, že jsem za poslední dobu dost zženštěl, a proto hned odhazuji právě prohlížené triko zpět do skříně a celý vyděšený si sedám na postel. Tohle bude ještě dlouhý den.

Thomas mě vyzvedává chvilku po osmé, party už sice začala, ale stejně tam ještě následující půl hodinu až hodinu nebude moc lidí. Na takové party prostě nemá smysl chodit na čas. Jste pak akorát za blbečky. Párkrát se mi to stalo. 

,,Připraven si užít kamarádovu narozeninovou party?" začne provokací Thomas a směje se. Pak si ale všimne, jak se tvářím a nasadí pouhý úsměv. Upřímný úsměv. Ten jeho úsměv. 

,,Notak. Dělám si srandu. Greenberga si nemusíme ani všimnout. Užijeme si to a bude to zábava, fakt."

,,Jo, jasně," zabručím trošku naštvaně. Mou momentální náladu však nemá na starost Thomas, ale moje přemítání nad tím, zda jsem si neměl vzít přeci jen ty druhé džíny. Co se to se mnou k sakra děje? Mám snad čekat, že co nejdříve dostanu menstruaci?

,,Hele. Kolikrát jsem tvrdil, že to bude sranda a nebyla?" diví se mojí reakci. Já se kvůli němu odpoutám myšlenek na můj potencioální přerod v ženu a snažím se dojít k nějakému přijatelnému číslu, které by vystihovalo Thomasovu nepřesnost. Čili v překladu - přemýšlím na tím, kolikrát se z věty "Bude to sranda" vyklubal buď nějaký průser nebo trapas. Thomas si však mé dlouhé mlčení vykládá úplně jinak.

,,No vidíš! Mám vždycky pravdu!" vyjekne. ,,Dnešek bude bomba." 

A já nějak nevím, jestli se víc strachuji, že pravdu má nebo ne.

Po příchodu do domu zjišťujeme, že se obývák nebohých Greenbergových, kteří o tomhle určitě neví, ale pokud ano, stejně by to svému jedinému synáčkovi určitě odpustili a ještě mu snesli modré z nebe, je už docela zaplněn. Vzadu si všimnu Rose, a proto rychle spěchám za ní. 

,,Nevěděl jsem, že tu budeš," povídám hned potom, co ji s Thomasem pozdravíme.

,,Přece bych si tohle nenechala ujít," máchne kolem sebe černovláska.

,,Jasně, to ti tak budu věřit," poznamenám sarkasticky.

,,Máš pravdu," uzná a sklopí hlavu. ,,Někdo mě sem pozval." 

Neutrální výraz, který byl na mém obličeji znát doposud, vystřídá údiv. Už už se chci zeptat o koho jde, v tu chvíli jsem však násilně přerušen zbytek naší samozvané party. Sonya s Minhem a Teresou se nějakým zvláštním nepozorovaným způsobem ve vteřině ocitnou vedle nás a Minho dokonce zaječí pozdrav takovým způsobem, až na chvíli zapomenu své vlastní jméno.