You'll Never Be Him [Newtmas]

22. - ,,You know the rules."

Místností se rozhostí ticho. Já ve spěchu a zmatku prohlédnu tváře všech přítomných. Thomas vypadá stejně vyjeveně jako já, Rose je zcela zaražená, Teresa a Chris se zmateně rozhlížejí kolem, Minho vypadá, že zadržuje smích. Naposledy se zastavím u Sonyi. Na tváři se jí bleskne ďábelský úsměv. Už je mi to jasné. Tohle má na svědomí ona. 

,,Ahoj všichni," promluví první Amanda. 

,,Čekali jsme na tebe," lže Sonya a ukáže naproti sobě, aby se Amanda posadila, což ona také udělá. Mého vražedného pohledu si nikdo nevšímá.

Abych to vysvětlil - Amanda je moje bývalá přítelkyně. Musí to znít hrozně, když mám teď přítele, a holky mě už nepřitahují a podobné věci, ale... Ne vždy jsem o své orientaci věděl. 

S Amandou jsme spolu chodili v osmé třídě asi dva měsíce. Pak se odstěhovala do jiného města a my už se pak nikdy neviděli. Slíbil jsem jí však, že na ni počkám. Nemyslel jsem na ni asi dva roky, a ona se tady teď najednou zjeví.

Dospěla. Nechala si zkrátit vlasy, sundali jí rovnátka a brýle vyměnila za kontaktní čočky. Doufám, že změnila i názor na mě.

,,Všechno nejlepší, Newte!" vyhrkne a hrne se ke mně, aby mě obejmula. No tak možná ne.

,,Ah, děkuju," zaklnu se a zběžně jí objetí oplatím. Za jejími zády zatím stihnu pohledem zavraždit Sonyu, očním kontaktem uklidnit Chrise, že je vše v pořádku (není, ale je zbytečné ho rozrušovat), a také věnovat Thomasovi a Rose pohled "prosím pomoc, jinak zemřu".

,,Přivezla jsem ti dárek," usměje se Amanda, a shýbá se ke své tašce.

,,To...To je od tebe moc milé. Děkuji." Jednou rukou se drbu na zátylku, jak to vždycky dělá Thomas a druhou si od ní beru menší balíček, který hned odkládám stranou.

,,Rozbal si to teď. Prosím," všimne si Amanda. 

,,Uhm...Tak, dobře." Začnu tedy opatrně sundávat balící papír, až se dostanu k dárku, ze kterého se vyklube rámeček s fotkou nás dvou z doby, kdy jsme byli pár, jestli se to dá tak nazývat. Teď jsem na tom opravdu zle.

,,Líbí se ti?" zajímá se hned.

,,No...samozřejmě," předstírám radost.

,,Newte, notak, ukaž nám všem, co jsi dostal?" vloží se do našeho malého rozhovoru Sonya. Nuceně se usměju, z čehož se samozřejmě stane sarkastický úsměv, a tak rychle, aby si toho Amanda nevšimla, otočím fotku k "publiku". A to i přes tu skutečnost, že na fotce vypadám jako bezdomovec, co se vyfotil s random holkou na ulici.

,,Jsi tam takový... mladší," reaguje první Chris, ale je vidět, že zadržuje smích. Stejně jako zbytek společnosti, kromě mě a Amandy.

,,Tebe neznám. Kdo jsi?" zeptá se Amanda narovinu, jako kdyby si předtím Chrise nevšimla. Taková už ona je.

,,Já jsem Chris. Newtův,...," hodlá se povědět, ale já ho umlčím pohledem.

,,Aha. Ráda tě poznávám, Chrisi," zasměje se Amanda a kecne si přímo vedle Teresy.

,,Tebe taky neznám." Achjo.

,,Já jsem Teresa. Nově jsem se přistěhovala," představí se černovláska. 

,,No tak to tedy ahoj," podá jí ruku Amanda. ,,Jo a abych nezapomněla," obrátí se k mé sestře. ,Moc ti děkuji za pozvání, Sonyo."

Ta se zákeřně usměje.

,,Nemáš zač. Newt je moc rád, že jsi přijela. Žejo, Netwe?"

Tohle bude ještě dlouhý večer...