You'll Never Be Him [Newtmas]

23. - ,,There are the changing rooms."

Můj konec se blíží. To je jedna z věcí, kterou jsem stihl v posledních dnech vypozorovat. A abych byl upřímný - zrovna moc mě to netěší.

Všichni kolem mě jako kdyby se zbláznili. Všichni. Holky už si dva týdny vybírají ty nejhezčí šaty, školní rada připravuje program na ples a ve škole se o ničem jiném nemluví. Doufal jsem, že moji přátelé, teď myšleno pouze mužskou část, aspoň budou stát při mně, ale potom, co se mě včera Thomas zeptal, jestli s ním půjdu koupit oblek, všechny mé naděje se rozplynuly. Vzhledem k tomu, že já však oblek potřebuji, jelikož už jsem Chrisovi slíbil, že s ním půjdu a zrušit to nemůžu, souhlasil jsem. 

Proto nyní stojím před školou a čekám na Thomase, abychom společně vyrazili do města. Nějak si nejsem jistý, jak se v jeho společnosti mám nyní cítit. Nikdy to nepřestane. Nikdy to nezmizí. Můžu být do Chrise zamilovaný jak chci, ale tohle neodejde. Aspoň ne v dohledné době.

,,Ahoj," ozve se. ,,Stojíš tady dlouho?"

,,Ani ne," krčím rameny a odpovídám přicházejícímu Thomasovi.

,,Připraven vyrazit?" ptá se, zatímco jdeme přes parkoviště k jeho jeepu. 

,,Možná," odpovím váhavě a tiše, protože teď nejsem připravený vůbec na nic.

Nasedneme, Thomas nastartuje a vydáme se směr město. 

,,Hele?"

,,No?"

,,Ty vlastně...totiž...ty jdeš na ten ples s někým?"

,,Eh, ne tak úplně."

,,Ne tak úplně?"

,,Nejdu. Myslel jsem, že jdeme dohromady, jen Sonya s Minhem a ty a Chris budete prostě pár. Ale jestli to myslíš takhle - tak ne, nikoho jsem nepozval."

,,Ach tak." Spadl mi kámen ze srdce. ,,A proč ne?"

,,Já ani nevím. Nějak ani nemám chuť tam jít. Nevím, koho bych měl pozvat."

Mě, probleskne mi hlavou, ale hned tu myšlenku zaženu pryč.

,,Jasně, chápu."

,,Chápeš?"

,,Neměl bych?"

,,No já nevím... Ty přece doprovod máš."

,,No ale,...," najednou zas nevím, co říct. Proč mi tohle vždycky dělá?

,,Ale?" Thomasi...

,,No jakože... Já tam původně taky nechtěl vůbec jít. A už vůbec ne s někým." Ale s tebou bych šel. Třeba na milion plesů.

,,Chris změnil tvůj názor?"

,,Nevím. Asi?" 

,,Asi?" PROČ? ,,A mluv upřímně, Newte. Víš, že můžeš."

,,Nechce se mi tam, dobře?" ztratím trpělivost. ,,Nejradši bych tam nešel. Ale bylo mi blbý říct Chrisovi ne."

,,Ale on by to pochopil, ne?"

,,Asi jo. Ale... Já jsem nemohl."

Thomas vypadá, že by se ptal ještě dál, ale nakonec si to rozmyslí a já jsem mu za to strašně vděčný. Nevím, co bych mu měl odpověď. Sám se v sobě nevyznám.

Thomas zastavuje před obchodní centrem, kde jsme ještě před několika týdny hledali barbínu pro jeho sestru. Ta vzpomínka mi na chvíli vykouzlí úsměv na tváři.

,,Tak pojď, ty tichej blázne," zašklebí se Thomas a pokyne rukou, abych ho jako následoval.

,,Víš, kam jdeme?" starám se.