You'll Never Be Him [Newtmas]

44. - ,,I didn't have a chance to say goodbye."

Odvezeme s Thomasem Rose a Teresu domů a nakonec skončíme u nás. Okamžik štěstí pominul a my jsme zase jako zpráskaní psi. Naše potkáme v obýváku. Stačí nám oznámit, že Sonya je nahoře, ať ji nerušíme. Odsouhlasíme to a pak spěcháme ke mně. V pokoji sebou prásknu na postel. 

,,Furt tomu nevěřím," pronesu tiše po pár minutách, s pohledem na upřeným na strop.

,,Potřeboval bych ti něco říct," ozve se Thomas zpátky. Vyhoupnu se do sedu a on se posadí vedle mě.

,,Newte,.. není to lehký," chytne mě za ruku a začne palcem kreslit malé kroužky. Snaží se mě tak uklidnit. Poznám to. Začínám se bát, co mi chce sdělit.

,,Thomasi?"

,,Stěhujeme se. Táta dostal novou práci." První rána. 

,,Do Kalifornie." Druhá rána.

,,Zítra." Poslední a ta nejsilnější.

Nezmůžu se na slova. Na chvíli mě snad napadne, že si dělá srandu, ale vzhledem k okolnostem mě ani tahle ubohá představa nenaplní.

,,Thomasi," začnu klidně, přičemž cítím, jak mě v očích pálí slzy. ,,Ty se stěhuješ přes celé Spojené státy a...," zvyšuju hlas, ,,oznamuješ mi to den předem?!"

,,Ale já..,"

,,Proč? Proč to děláš?"

,,Chtěl jsem ti to říct dřív," vyjekne. ,,Vážně jsem chtěl. Tehdy, jak jsem tu byl na večeři, na té pizze, pamatuješ? Pár dní po tom, co se přistěhovala Teresa. Tenkrát. Ale potom se pořád něco dělo. Chodil si s Chrisem, tak jsem ti nechtěl kazit šťastné chvíle, pak jste se rozešli a já ti to nechci dělat ještě horší. No a potom jsme se dali dohromady my dva a já jsem věděl, že když ti to řeknu, tak nikdy nepojedeme úplně na plno, chápeš mě?" 

,,Ne, Thomasi, právě tě vůbec v nejmenším nechápu," hysterčím. ,,Nechápu to, nechápu, nechápu. Proč proboha?"

,,Musím jet," řekne prostě.

,,Takže je konec?" vyjeknu.

,,Žádný konec!" odvětí šokovaně. ,,Já se s tebou nerozcházím!"

,,Ne?"

,,Ne! No jasně, že ne!"

,,Lhal jsi mi!"

,,Musel jsem!"

,,Ale to nic nemění na tom, že jsi to udělal!"

Chvíli na něj zírám a jen doufám a prosím, aby tohle nebyla pravda. Nic z toho.

,,Vždyť tě čeká poslední rok na střední! Teď nemůžeš odjet," argumentuji.

,,Ale Harriet příští rok nastupuje do školy. Naši chtějí, aby tam snadno zapadla."

,,Thomasi, tvoji sestru mám vážně rád, ale tohle je absolutní pitomost."

,,Newte," zklidní Thomas hlas. ,,Miluju tě, dobře. Pojedu tam, ale vrátím se. Vrátím se za tebou. Je to jen na rok."

,,Na rok," odfrknu si.

,,Není to tak dlouho," přesvědčuje mě.

,,Je to rok, Thomasi! Rok! Rok bez osoby, kterou jsem zvyklý vídat pomalu čtyřiadvacet hodin denně. Rok bez osoby, kterou miluju způsobem, který občas sám nepobírám. Rok bez tebe, Thomasi, doháje, vždyť já nevydržím ani čtyřiadvacet hodin!" A už se ukázaly i staré kamarádky slzy.

,,N-...," nadechne se, že něco řekne, ale já ho ještě přeruším.

,,Měl jsi to říct dřív." To už mluvím poměrně klidně.