You'll Never Be Him [Newtmas]

30.- ,,Goodnight, Newt."

Zbytek odpoledne probíhá naprosto stejně. Chris se učí, já mu pomáhám. Jde mu to ovšem moc dobře, takže po nějaké chvíli už jezdí pouze s mou malou pomocí. Když už sjíždíme sjezdovku asi počtvrté, zastaví u nás Thomas. Ostatní jezdí přeci jen o něco rychleji, a tak mají jiné tempo než já s Chrisem.

,,Jak vám to jde?" ptá se hned, jak zastavíme vedle mě a společně sledujeme Chrise, jak sjíždí menší kopece, který je součást sjezdovky.

,,Fajn. Dobře. Chrise se rychle učí," odpovím, se zrakem stále upřeným na mého přítele.

,,Je vidět, že mu to jde," poznamená Thomas. Konverzace stojí, a tak se rozhodnu ho trošku poškádlit.

,,Možná mu to jde líp než tobě. Jako myslím to učení."

,,Pff. Tak to určitě," odsekne pobaveně Thomas.

,,Myslím to vážně. Hned zpočátku vychytal všechny mouchy a našel si vlastní styl, jakým si bude jezdit," provokuju ho dál.

,,Vždyť jezdí úplně jak my dva," namítá Thomas. Teď už mlčím a jen se tiše směju jeho egu, které momentálně dostalo pořádně zabrat. Thomas si toho samozřejmě všimne a okamžitě po probodne zabijáckým pohledem.

,,Magore," ucedí skrz zuby rozhořčeně. Já se pouze dál směju.

,,Ty jsi strašnej," pokračuje, ale už je vidět, že mu také cukají koutky.

,,To ty sis to moc vzal k srdci!"

,,Newte," zakňučí, ale pak se taky dá konečně do smíchu. Je to strašně uklidňující, slyšet ho, se smát. Je to něco, co bych mohl poslouchat pořád a stále bych neměl dost.

,,Co se tady tak smějete?" přijede k nám Chrise, na kterého jsem kvůli Thomasovi na malou chvilinku úplně zapomněl.

,,Thomas...," nedokážu to popsat, a stále se nemůžu přestat smát. Jenže Thomas se taky pořád tlemí a Chris vypadá poměrně zmateně, proto musím vzít situaci do svých rukou.

,,Thomas má moc velký ego, a já se mu ho pokusil shodit. Nepovedlo se."

,,Aha." Chris se jen zlehka usměje.

,,Jo, já tady taky nejsem jen tak," vzpomene si najednou Thomas. ,,Chtěl jsem vám nabídnout, teda... no nabídnout, jestli nemám Chrise chvíli učit já?"

,,Proč?" starám se.

,,Já nevím. Kdybys chtěl jezdit nebo tak," oznamuje mi své důvody Thomas.

,,Já si myslím,...," začnu, ale Chris mě přeruší.

,,Já si myslím, že je to dobrý nápad."¨

,,Cože?" podívám se na něj šokovaně.

,,Je to dobrý nápad," opakuje. ,,Poslyš, Newte, jezdíš tady se mnou celý den a žádnou jízdu sis pořádně neužil."

,,Tak to není pravda," snažím se vše uvést na pravou míru, ale nikdo mě neposlouchá.

,,Já si fakt připadám blbě, když tě tady takhle zdržuju. Prostě teď pojedu s Thomasem, a bude to." Chris už se hodlá odjet, ale já ho v posledním momentu chytnu za bundu strhnu ho k sobě.

,,Tak hele. Já normálně nejsem žádná hysterka, klidně si s Thomasem jezdi, ale musíš vědět, že s tebou je to na snowboardu mnohem zábavnější než kdybych jezdil sám." 

,,Vážně ti to nevadilo?" zeptá se Chris a já mám na chvíli pocit, že ho asi zabiju. Nakonec se zhluboka nadechnu a vyslovím pouze klidné: