Všichni jsou stejní

6.

Takže jsem tu zůstala prakticky sama... sama v domě kluka, kterýho miluju. Teda ne doslova sama, ale byla jsem jediná, kdo v tomhle domě nespí. Šla jsem do kuchyně a tam jsem nám všem udělala čaj a obklady pro Sebíka a Lauru. Když jsem přišla do pokoje kde spala Laura, dala jsem jí čaj na noční stolek vedle postele. Zkusila jsem ji ještě jednou probudit, ale spala jako dřevo. Dala jsem jí teda jen obklad na čelo a nechala ji, ať se z toho vyspí. Pak jsem šla za Sebíkem. Zkusila jsem do něj jen tak dloubnout, jestli se neprobere... zareagoval. Zkusila jsem na něj promluvit: "Sebíku, Sebastiane prober se." Pootevřel oči, zkusil zaostřit, ale zřejmě mu to nešlo, protože je zase zavřel. Pak se ale zeptal: "Co se stalo? Kde to jsme?"
"Jsme u tebe doma. Ty a Laura, která leží vedle v pokoji, máte hroznou kocovinu a musíte se z toho probrat."
"A kde jsou kluci?"
Harry je docela v pohodě, trochu se mu motá hlava, ale šel někam hledat Toma."
Dál nic neříkal. Napil se čaje a já jsem mu dala obklad. Chvíli jsem ho hladila po vlasech (má boží vlasy) a potom jsem se šla podívat na Lauru.
Seděla na posteli a pila čaj.
"Ahoj, jak ti je?"
"Eh... mám svinskou opici a bolí mě hlava." Vysvětlila jsem jí, co se děje a pak jsem jí řekla, že až jí bude líp, ať přijde do vedlejšího pokoje.
Najednou mě někdo chytil zezadu za ruku a prudce se mnou škubl. Strašně jsem se lekla, ale pak se mi ulevilo. Byl to Harry. Vypadal hrozně udýchaně a zdrceně. "Mám dvě zprávy, dobrou a špatnou, ta dobrá je, že jsem našel Toma. Ta špatná, že jsem ho našel u sousedů jak ležel u popelnic a sousedi jsou pěkně naštvaní, musíš mi s ním pomoct!" Přinesli jsme Toma úplně zmrzlého a položili jsme ho vedle Sebíka. Šla jsem udělat další čaje. No... aspoň, že jsme všichni.