Všichni jsou stejní

19

Party byla v plném proudu. Max pustil automatické přehrávání písniček, takže jsme se o hudbu nemuseli starat. Všichni si užívali a tancovali. Zrovna jela nějaká písnička od Justina. Já jsem stála v hloučku lidí, kteří se snažili skákat do hudby, ale vypadalo to spíš, jakoby měli epileptický záchvat. Madison s Chloe asi někam odběhli, tak jsem tam byla s Maxem, Harrym, Tomem, Laurou, Sebastianem a ještě pár dalšími lidmi. Všichni se skvěle bavili. Trochu jsem poskočila a vrazila do Sebastiana. Začali jsme se smát. Už jsem s ním byla v pohodě. Bavili jsme se, ale jenom, jako kamarádi. Laura se na mě podívala tím stylem, jako: "je vše OK?" Kývla jsem, že jo a skákali jsme dál. Sebastian si šel odpočinout, tak jsem ho doběhla a sedla si na židli vedle něj. Všimla jsem si trochu překvapeného Maxe. Vypadal, jakoby někoho hledal. Pak se podíval mým směrem, možná i na mě, a trochu posmutněl. Mezitím ho někdo postrčil a tak šel zase tancovat. "Fakt promiň, trochu jsem to přehnala!", zakřičela jsem Sebíkovi do ucha, aby mě slyšel. Hudba byla poměrně nahlas. Jen se usmál a řekl: "Pohodka, též jsem se rozjel... ale dává to docela zabrat!!!", křičel na celé kolo.
Rozdýchala jsem se a vrátila se do hloučku. Jenže to už nebyl hlouček, ale kolo ve kterém v prostředku tančili Tom a Harry. Jak jinak... pomyslela jsem si. Stoupla jsem si mezi Lauru a Maxe, kteří taky stáli v kruhu, a začala jsem ty dva uprostřed povzbuzovat. Max se na mě usmál a poslal mi vzdušnou pusu. Jaaaj! Laura to celé sledovala a pohlédla na mě tázavím pohledem. Tak to je super... co si o mě teď asi myslí! Snažila jsem se Maxe nevnímat a dál povzbuzovala ty v kruhu.
Najednou mě Max popadl za ruku a začal mě táhnout pryč. Nijak jsen neodporovala a šla poslušně za ním. Vůbec jsem netušila, kam jdeme, ale zrovna jsem měla hrozný záchvat smíchu ještě z Harryho, který absolutně neumí tancovat, a musela jsem vypadat jak na fetu, takže mi bylo jedno kam jdem. Namířil si to do našeho pokoje, vtáhl mě dovnitř a zabouchl dveře.

Teď přijde část, která by ten příběh mohla trochu nakopnout. Kdyžtak mi napište, jestli je to dobrý. 😉

...vtáhl mě dovnitř a zabouchl dveře. Pak se najednou zarazil a nehybně na mě hleděl. Vždycky když jsem se mu podívala do očí, byly hnedka jasné jeho emoce. Teď jsem je ale nějak nemohla vyčíst. Měl ještě trochu nepravidelný a přerušovaný dech, jak jsme běželi po schodech. Koukali jsme na sebe a zničehonic se mi přilepil na rty. Bylo to tak nečekané, že jsem stihla jenom zamrkat. Cítila jsem, jak se mi okamžitě zrychlil tep. Přimáčkl mě na dveře a rukou mi sjel na zadek. Hned jsem mu ruku vrátila na můj bok, ale jakmile jsem mu ji pustila, okamžitě tam byla znova. Několikrát jsem ji vrátila na své místo, ale bylo to k ničemu. Tak jsem ho nechala a místo toho jsem mu rukama vjela do vlasů. Líbali jsme se stále intenzivněji. Po chvíli mě vzal do náruče - divím se, že mě unesl - a opatrně položil na postel. Opatrně si na mě lehl a začal mi dávat jemné polibky na krk a sjížděl níž a níž...

Ráno jsem se probudila v jeho objetí. Bylo mi krásně a cítila jsem se v bezpečí. Podívala jsem se na něj. Vypadal docela spokojeně. Ani se mu nedivím, byla to zajímavá noc. A jsem docela ráda, že byl první. Ale co to? Pode mnou je něco červeného. Najednou mě strašně podlo v podbřišku. Trochu jsem vyjekla a Maxe to probudilo. "Co se děje?", zeptal se rozespale. "Ale nic... jen mě trochu... AU!", zase ta bolest. Zvedla jsem se z postele a letěla na záchod. Aha... už vím, co byl ten červený flek na prostěradle. Strašně to bolelo.

Vrátila jsem se za téměř probuzeným Maxem, který vypadal docela ustaraně. "Kde jsi byla a proč jsi tak rychle vyběhla?" "No trochu mě bolí v podbřišku. Víš, včera to bylo moje poprvé..." Podíval se pod sebe a uviděl krvavou skvrnu. Pak se na mě provinile podíval: "Promiň, měl jsem být opatrnější." "Už je to lepší, ale co s tím prostěradlem? Nemůžeme to tu takhle nechat... a kde vůbec jsou Madison a Chloe? A holky z vedlejší místnosti?", nechápala jsem. Max se zamyslel: " Hm... to nevím, ale měli bychom se podívat po nějaké uklízečce, aby vyměnila to prostěradlo. Víš co? Půjdu najít někoho, kdo to vymění a ty se bež podívat po ostatních.", navrhl nakonec. Souhlasila jsem a šla se podívat ze schodů, jak to vypadá v jídelně. Aha... vejdu tam a co nevidím! Všichni, co byli na té party (všichni až na mě a Maxe) leželi každý na matraci. Vypadali, jako ve školce po obědě, když jdou děti spát. Byly tu i Madison a Chloe. Sice nevím, kde vzaly matrace, když jsem na jejich posteli spala s Maxem, ale to mi bylo jedno. Hlavní teď je, že nás nikdo neviděl. Aspoň doufám... vyběhla jsem zpátky k našemu pokoji. Když jsem se natahovala pro kliku.. AU!!! Zase ta bolest. Ježiši, doufám, že to tak nebude po každém sexu. Otevřela jsem dveře a tam stál Max s nějakou ženskou, která tam natahovala čisté BÍLÉ prostěradlo. "Super!", vypadlo ze mě. Ta ženská se na mě ohlídla, jestli mi něco není, ale já jsem věděla, že jsem v poho, protože jsem si pamatovala (ne jak na mojí oslavě), že jsem nic nepila a taky si pamatuju všechno s Maxem. Takže ať si myslí co chce. Konečně odešla a my jsme s Maxem opět zůstali sami. "Tak jak ti je? Už je to lepší?" "Jo jsem v pohodě. Všichni spí dole v jídelně na matracích. Takže o nás nikdo neví.", odpověděla jsem radostně. Usmál se. Ach, zase ten jeho úsměv a ďolíčky. A zase ty oči. Opět jsem z nich poznala, že je šťastný. Přišel ke mně a objal mě. Opět jsem se cítila tak klidná a v bezpečí. "Bylo to moc fajn.", zašeptal mi do ucha. Usmála jsem se a dala mu jemný polibek na rty. Ještě jsme chvíli stáli v objetí a potom jsme se ruku v ruce šli kouknout za ostatními.

Dole už byli někteří vzhůru. Pomohli jsme uklidit matrace a potom byla snídaně. Chtěla jsem si sednout k našemu stolu. Pořád jsem doufala v to, že nás s Maxem nikdo neviděl. Už jsem byla skoro u našeho stolu, když mě chytla Laura a odtáhla pryč z jídelny. "Tak jaký to bylo?!", vybafla na mě hned, jak jsme opustily jídelnu. Trochu mnou projel mráz, ale zachovala jsem klidnou hlavu: "Jako co myslíš?", nechápala jsem. "No s Maxem. Všichni o tom mluví, prý vás Sebastian viděl, jak jdete nahoru. Potom tě šel hledat a uslyšel nějaké zvuky. Pootevřel ten pokoj, kde jste byli a prý vás viděl. Ale neboj, říkal, že odtamtud hnedka vypadl.", usmála se na mě.
Tak teď jsem byla úplně mimo. Nejen, že to teď ví všichni, ale Sebastian nás viděl! ON-NÁS-VIDĚL!!! V-I-D-Ě-L!!!!!! Byla jsem tak v šoku. Ale nejvíc jsem se bála, že to ví učitelé. Za 1. Poslali by nás okamžitě domů a za 2. Řekli by to rodičům a to jsem vážně nechtěla... Vrátila jsem se zpátky do jídelny a až teď jsem si všimla těch pohledů upřených na mně a na Maxovi. 😦

Tááák, je tu další kapitola. 😉 Tak jak se vám to zatím líbí? A co říkáte na Bellu a Maxe? 😍😍😍 Napište mi do komentářů, jak byste chtěli, aby to pokračovalo. Jinak nemám absolutně tušení, kdy vyjde další kapitola. Asi až se mi zas bude chtít. No nic.. těším se příště. Terka 😘