Konečně půjdem lyžovat! Hrozně jsem se těšila, ani nevím proč. Vešla jsem do pokoje abych se oblíkla, protože jsme byly vedle u kluků. Vzala jsem si na sebe bílé termoprádlo, na to sportovní mikinu, páteřák a snowboardové kalhoty s kšandami. Oblékla jsem si bundu a zkontrolovala, jestli mám všechno ostatní. Chtěla jsem si to dát až v lyžárně: přilbu, brýle, rukavice a šátek. Mívala jsem takový s ovečkami, ale ten jsem ztratila a teď mám s lebkou. Je lepší, protože tam jsou díry na uši, takže když ho mám přes pusu nepadá mi.
Pro představu jsem vypadala nějak takto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyběhla jsem hrozně rychle a byla jsem mezi prvními - fakt jsem se těšila. Na snowboardu měl být i Max, který jezdí asi jako já. Jinak byli na snowboardu samí začátečníci, takže jsme mohli jezdit s lyžaři. Ti byli rozdělení do tří skupin: začátečníků, mírně pokročilých a pokročilých. My jsme jezdili s pokročilými, což bylo fajn. V lyžárně jsem si oblékla zbytek věcí, vzala snowboard a šla ven, protože tam bylo dost horko. Venku už bylo pár lidí, ale většina se stejně ještě chystala v lyžárně nebo na pokoji. Madison zrovna vyšla ven. Byla taky na snowboardu, ale jen v začátečnících. Chloe byla v pokročilých na lyžích, takže měla jet s námi. Po patnácti minutách se vyšichni dobelhali ven a obuli se do lyží a snowboardů. Já už jsem ho měla samozřejmě na noze. Pár lidí si je neslo v ruce, protože jsme museli kousek jít/jet k pomě. Ale protože jsme sjížděli z toho kopečku, do kterého jsme předtím stoupali, měla jsem ho už zapnutý na jedné noze. Jela jsem s Maxem. Teda vedle Maxe... Docela jsme si povídali. Max je fajn kámoš. Jen kámoš... To je všem jasné. Dojeli jsme k vleku a stoupli si do obrovské fronty. Začátečníci a ostatní snowboardisti byli kousek od pomy a zkoušeli základy. Mírně pokročilí a pokročilí byli na pomě. Ta měla dost divný systém, vysvětlím to: Na normální pomě jezdí všechny hezky za sebou ve stejných intervalech. Na téhle byli po vaší pravé straně pomy, namačkané v houfu a když jste projeli takovým sensorem, jedna se uvolnila a vy jste si ji museli rychle dát pod zadek. Bohužel jste nikdy přesně nevěděli, kdy a jak rychle vyjede. Po deseti minutách jsem se dostala na řadu. Hurá!!! Postavila jsem se před sensor, ale musela jsem se držet, abych neujela. Byl tam taky semafor, který vám měl dát znamení, že můžete jet. Když blikla zelená, pustila jsem se rukama a jednou nohou se odrazila. Postavila jsem se tou nohou na snowboard a snažila se pomu chytit. Už jsem ji držela v obou rukách, ale nedařilo se mi ji dát pod zadek. Bylo pozdě. Ztratila jsem rovnováhu, upustila pomu a spadla. Poma si jela v klidu dál, bez svého majitele. Zvedla jsem se a snažila se vrátit na místo, kde bych to mohla zkusit znovu. Mezitím se do toho pustil Max, ale taky marně. Začali jsme se smát, ale vlekař moc nadšeně nevypadal. Na druhý pokus už se nám to oběma povedlo, ale celkem to tlačilo do stehna. Po nudné pětiminutové jízdě nahoru jsem si zarytou pomu ve stehni konečně vytáhla. Odjela jsem kousek pryč, abych nepřekážela ostatním a začala se obouvat. Za mnou vystoupil Max a udělal to samé co já. Počkali jsme na celé družstvo lyžařů a ti se seřadili pod sebe. Učitelka nám ještě vysvětlila pár pravidel ohledně chování atd. a pak lyžařům začala vysvětlovat a ukazovat cviky, které mají dělat. My jsme si s Maxem logicky mohli dělat, co jsme chtěli. Byla to výhoda a taky docela zábava.
Když jsme se měli vracet ještě jsme si to s Maxem chtěli naposledy sjet. Byli jsme asi v půlce a já jsem zrovna jela frontsidový oblouk, když jsem se přestala soustředit a nevšimla si Maxe, který se řítil přímo na mě. Vyhla jsem se jen tak tak. Co bylo ale horší, byl ten pád. Dopadla jsem tvrdě na kostrč a sjela ze sjezdovky, která byla ohrazená takovým lanem. Zajela jsem kousek za to lano do měkkého prašanu, jako do peřinky. Ale stejně to bolelo jako čert. Max si odepl snowboard a rozběhl se za mnou, jestli jsem v pořádku. Naznačila jsem mu gesty, že mi nic není a snažila jsem se zvednout ze sněhu. Byla jsem tam nejmíň půlkou těla zabořená a se snowboardem na nohou se docela blbě vztává už samo o sobě. Pomohl mi nahoru a já se rozhlédla kolem. Všichni z oddílu už byli dole. Pak mě něco napadlo. Max si mezitím obul snowboard a dojel za mnou. "Hele nezkusíme trochu freeride na kraji sjezdovky? Víš jako... mezi těmi stromy.", navrhla jsem. Neodporoval: "OK, tak jedem!". Nejdřív jsme jezdili jen tak na kraji a pak jsme začali jezdit hlouběji mezi stromy. Bylo to vážně super. Vyhýbali jsme se pařezům a větvím a často jsme padali (teda hlavně já). Nakonec jsme bezpečně vyjeli z lesa a kupodivu jsme se dostali skoro až k chatě. Jen ten kopec nám chybělo vyjít. "Asi už jsou všichni v chatě.", podotkl, jakobych si nevšimla. Došli jsme až k chatě a šli si dát snowboardy do lyžárny. Vešli jsme do takové "haly", ze které se dalo jít buď do jídelny nebo nahoru do pokojů. Všichni na nás zírali, museli jsme vypadat strašně vtipně, jak jsme byli obalení tím sněhem. Šli jsme nahoru každý do svého pokoje. "Tak.... ahoj, uvidíme se pak.", řekla jsem jen. "Jo čau, asi u večeře.", dodal. Vešla jsem na pokoj do přední části, kde seděla Madison a Chloe. Ty jsem pozdravila a šla dál. Prošla jsem i kolem holek z druhé části, které byly zabrané do nějaké debaty. Bylo mi to jedno. Padla jsem jsem unavená na postel a tak jsem zůstala až do večeře.
Tak máme tady další kapitolu, divím se, že hned další den. Mám teď nějak víc chuť psát, ale nechci nic slibovat... 😉 Tak snad jste si to užili. Těším se příště. Terka 😘
