Všichni jsou stejní

23

25 years later:

"Jimmy, Emily, vztávat!", zavolala Bell do děckého pokoje.
"Mamííí, nám se nechce.", odpověděly současně děti. Potichu jsem se k nim vplížil do pokoje až k posteli, ve které leželi.
"A mám vás!", strhl jsem z nich peřinu, pod kterou se schovávali, a začal je lechtat.
"Tati, řekni mamince, že jsme unavení a že dneska zůstaneme doma.", zaprosila Emily.
"Žádné takové. Vztávejte a vyrážíme do školy a do školky."
Oba se pomalu začali sunout z postele a zamířili rovnou do koupelny. Já jsem šel do ložnice za Bell. Seděla na posteli a zkoušela si zvednout nohy, aby se mohla posadit na vozíček, ale marně. Chytl jsem ji a tím ji i podepřel. Pomalu se posadila na vozík a potom si vzdychla.
"Neboj zlato, my to zvládnem.", snažil jsem se ji povzbudit. Chtěl jsem ji políbit, ale to už do pokoje vtrhly děti a křičely, že už chcou jet.

Zapnul jsem Jimmy a Emily do sedaček v autě a šel podepřít Bell, která se usilovně snažila dostat dovnitř na sedadlo.

Aby jste byli v obraze, tak mně je 31 a Bell 30. Máme dvě krásné děti. Jimmy je v první třídě a má šest let a Emily má čtyři roky a chodí do školky. S Bell je to obtížné, ale nějak to zvládáme a já ji ve všem podporuji. Máme docela velké auto, aby se nám tam vlezl vozíček pro Bellu, bydlíme v baráku, který má pouze přízemí, aby jsem Bell nemusel nosit po schodech atd. Dělám všechno proto, aby byla Bell i děti šťastní. Doufám, že jsou spokojení.

Bell:

Jsem tak ráda, že mám Maxe. Stará se hezky o děti i o mě. Máme spolu dobrý vztah. Musím přiznat, že to co jsem si kdysi říkala - Všichni jsou stejní - asi neplatí u všech kluků, ale kdoví, jak to bude v budoucnu.

Tak tohle už je poslední kapitola z této knížky, ale pokud byste chtěli pokračování, napište mi do komentářů, ale spíš se chci teďka zaměřit na Inside me a na Love dance, dance love?, tak mi napište, jak byste to chtěli. Doufám, že se vám tahle knížka líbila a budu ráda za každý hlas. Terka 😘