Všichni jsou stejní

7.

Všichni už jsme byli docela v pohodě, až na Toma. Seděli jsme v obýváku a zkoušeli jsme si vzpomenout, jak to včera bylo a proč jsme zkončili u Sebastiana doma, ale nikdo si nic nepamatoval.
Když ale Tom přišel k sobě, začal nám to vysvětlovat: "Včera, jsme se trochu víc napili, a šli jsme k Sebastianovi domů. Myslím, že to napadlo Bellu. Bella, Harry a Sebastian šli asi do obýváku a tam nevím, co jste dělali a já jsem šel s Laurou do koupelny a tam...", odmlčel se, odkašlal si na náznak toho, co se tam stalo a potom pokračoval. "Když jsem vylezl z koupelny, nechal jsem tam Lauru, promiň Lauro, a šel jsem za vámi. Pak jsem šel s Harrym ven a ten se se mnou vsadil, že nevlezu sousedům na pozemek. Pak si pamatuju jen náraz do něčeho. Podle toho, co jste říkali, to budou ty popelnice."
Laura to pořád nedokázala pochopit: "Takže... my jsme spolu... Ehm... Ehm...?"
"Jo.", odpověděl Tom trochu nejistě.
Laura zůstala nehybně sedět.
Najednou si Harry vzpomněl: "No jasně! Byli jsme v obýváku a dělali kraviny a pak přišel Tom s tím, že jdem ven a Bella se Sebastianem šli nahoru. Když jsem za nimi přišel, leželi na posteli a ...", taky se odmlčel, jakoby si vzpomněl na něco, na co si vzpomenout neměl. A mně najednou svitlo. Chytla jsem Harryho za paži a odtáhla ho za roh. "Ty vole můžeš mi vysvětlit to s těma džínama?!", vyjela jsem po něm. "J-j-j-já nevím, asi jsem byl trochu víc opilý." "Tak fajn, v klidu, budem dělat, že jsi ty džíny ze mě nesundal jasný?" "Jo, jasně fakt promiň." Vrátili jsme se za ostatními a Sebastian zrovna vyprávěl, že se mezi ním a mnou nic nestalo, ale nejsem si úplně jistá, jestli to je pravda.