Všichni jsou stejní

8.

V pondělí to bylo ve škole docela v klidu, ale necítila jsem se moc dobře. Se Sebastianem jsme na sebe pořád pokukovali, dokonce mi v jedné hodině napsal na fb, jestli po škole nezajdem ven, dneska jsem ale měla trénink a tak jsem nemohla.
Plecka oznámila, že se na ten výlet jede zítra, docela jsem se těšila, protože jsem doufala, že se nějak odreaguju od posledních událostí.

Večer jsem si psala s Laurou a řešily jsme tu narozeninovou noc, kdy se stalo tolik věcí, ale řešily jsme hlavně ji a Toma.

Já: No... a jak je to teda mezi tebou a Tomem?

Laura: Jako... od té doby, co se to stalo jsme spolu vlastně nepromluvili. Ale předtím to mezi námi trochu zajiskřilo a vlastně jsem ráda, že to bylo poprvé s ním

Já: A pamatuješ si z toho něco? 😘

Laura: Moc ne, jako když bych fakt zavzpomínala, tak něco možná jo, ale fakt nemám teďka náladu to rozebírat...

Já: Jo jasně, promiň, chápu

Laura: A co ty a "Sebík"?

Já: Co by? Dneska mě pozval ven, ale měla jsem trenal, takže nic.

Psaly jsme si a psaly a pak se podívám na hodiny a je po půlnoci. Super... Rozloučily jsme se, zaklapla jsem noťas a hnedka jsem usnula.

Tak tady je konec další kapitoly, normálně tady nebudu pod kapitolami psát, ale chtěla jsem jen říct, že mám tak trochu propojený příběh s lalineckaa, která v tomto příběhu představuje Lauru, tak se na to můžete podívat a tam máte třeba popsané, co se stalo mezi Laurou a Tomem. Jinak díky za přečtení