Všichni jsou stejní

9.

Bzzzzzzzzz
"Vypněte to někdo!", začala jsem křičet.
Bzzzzzzzzzzzzzzz
"Háló, vypněte někdo ten budííííík!!"
Bzzzzzzzz
Neochotně jsem zvedla ruku a natáhla ji směrem k budíku.
Bzzzzzzzzzzzz
"No jó, vždyť už to bude...", mumlala jsem s hlavou zaraženou do polštáře.
"Cvak", konečně je zticha.
Pomalu jsem se zvedla, promnula si oči a začala se sunout z pokoje. Došla jsem do koupelny. Hm... fakt pecka... vlasy jako rákosník, místo očí dva velké pytle... divím se že to zrcadlo neprasklo. Když jsem jakž takž připravená vylezla z koupelny, nějak se mi zachtělo ještě na pět minutek do postele. Padla jsem na postel se slovy, že se nikam nehnu. Po chvíli mi někdo zaťukal na dveře pokoje. "Bell máš na stole snídani, dneska jdu do práce dřív, tak nezaspi. Pa, mám tě ráda.", ozvala se za dveřmi mamka. "Jjj tfetbe tttkkky", zahučela jsem s hlavou v polštáři.

Po snídani, jsem se oblíkla a šla na autobus. Ani nevím proč, měla jsem docela dobrou náladu. Vystoupila jsem na zastávce před školou. Po cestě ke škole jsem potkala Harryho: "Ještě jednou promiň za tu noc." "To je v pořádku, aspoň byla nějaká sranda.", odpověděla jsem s úsměvem. Došli jsme před školu a tam už stála skoro celá naše třída. Přišla jsem za Laurou, pozdravily jsme se a čekaly na učitelku. Když přišla, řekla ať utvoříme dvojice, že nás spočítá. A co myslíte, udělal to někdo? Ne. Všichni se bavili, jakoby nic neřekla. "No tak! Nebo nestihnem autobus.", začala zvyšovat hlas. Tak jsme teda utvořili něco, jako dvojice a šli jsme.

Vystoupili jsme před velkou budovou. Vešli jsme dovnitř a před námi se rozprostřela obrovská hala. Po celém prostoru byla různě rozmístěná ochranka a po levé straně byly pokladny. Přesně tam jsme zamířili. U pokladny seděla tak "decentně oplácaná" naštvaně vypadající žena, spíše pokročilejšího věku. "Dobrý den, máme tady zarezervovaný vztup." "Jméno!", zahučela nepříjemně pokladní. "Jako školy?", zeptala se nechápavě učitelka. Paní asi neměla chuť se s ní vybavovat a tak jí jen odsekla: "Jasně že školy, čeho jiného?!"
Když jí tu vztupenku konečně dala, jen jsme ji ukázali ochrance a hned na startu si nás přebrala průvodkyně. Učitelka si zřejmě šla dát pauzu do kavárny naproti pokladnám. A my jsme se vydali na nekonečně dlouhou a nudnou cestu muzeem.
Asi po půl hodině jsem si všimla, že tu není Laura. A ani Sebastian...
Pak byla deseti minutová pauza na svačinu, já jsem toho nenápadně využila a šla jsem hledat Lauru. Začala jsem na záchodech. Tam nebyla. Pak jsem šla celou zpáteční cestu směrem k pokladnám. Musela jsem dávat pozor, aby mě neviděla ochranka. Pak jsem za rohem uslyšela nějaké zvuky, tak jsem se tam šla podívat. A tam byla Laura se Sebastianem a... oni se líbali!!! Jak mě uviděli, rychle se od sebe odtrhli a zřejmě nevěděli, co říct. Nahrnuly se mi slzy do očí, prudkým krokem jsem se rozešla k Sebastianovi, až nadskočil jak se leknul, a jednu jsem mu vlepila. Na Lauru už jsem se radši ani nepodívala a šla jsem pryč. Ta se za mnou rozběhla, ale já jsem se jí schovala na záchodech a ona si toho nevšimla, takže proběhla kolem. Na záchodech jsem brečela asi patnáct minut, potom jsem uslyšela hluk. Asi naše třída. Vyzezla jsem ze záchodů a nenápadně jsem se připojila k naší skupině, stejně, jako to už udělali Laura se Sebastianem. Po zkončení prohlídky jsme mohli jít domů, ale já jsem si to namířila přímo k Lauře. "Můžeš mi to nějak vysvětlit?!", vyjela jsem po ní. Laura se mě snažila uklidnit: "Prosím nekřič, já ti to vysvětlím...", odmlečela se a pak pokračovala: "Hele, on... Sebastian tě nemiluje... on to udělal jenom, aby si mě získal. Je mi to moc líto. Dneska mě zatáhl za roh, ale já jsem nechtěla." "Vypadalo to, že se ti to líbí.", řekla jsem, teď už spíš posmutněle. "A navíc to nedává smysl. Proč by se se mnou líbal, aby tě zaujmul.", nechápala jsem. "Chtěl, abych žárlila... moc mě to mrzí."
Do toho přišel Sebastian.
"Je to pravda?", zeptala jsem se ho.
Jen smutně přikývl.
Měla jsem jich plné zuby.

Doma jsem padla na postel a brečela a brečela. Jak mi to mohla udělat? A co ten náš rozhovor o tom, jak nemá čas zabývat se nesmyslama? Nechápala jsem to. Každopádně s ní asi nějakou dobu nepromluvím a se Sebastianem snad už nikdy.

Všichni kluci jsou prostě stejní!