Avengers a nadpřirozeno

× 4 ×

Avengers, Tony Stark

„Co po mě zase SHIELD chce?" řekl jsem otráveně a zrovna někdo promluvil.

„Jo, utekli jste nedávno z vězení" pověděl dívčí hlas.

Koukl jsem se na obrazovku, z které to vycházelo. Byla na ní mapa, právě to stopovali.

„Chceme, abyste tam zašel, Starku" promluvil vedle mě Fury.

Celý žhavý!

Pak se ozval výkřik, samozřejmě té dívky.

„Tak to tě budeme muset zabít" zasmál se známí hlas. Zdá se mi to, nebo ten hlas...

„Jsou to oni" potvrdil mou domněnku Kapitán.

„JARVE" řekl jsem jen a už vyrážel. „Ano, pane" ozval se robotický hlas. Vzal jsem si na sebe oblek a letěl na místo určení. Se mnou jel i Kapitán.

Neela Wales

Znovu mě odhodil na zem a já si odřela ksicht o beton. Sykla jsem.

„No hoši, podívejte. Pravý elf! To si užijem!" zasmáli se a já jsem přestala dýchat. Pomalu jsem se na ně otočila. Cenili na mě své tesáky.

Proč zrovna vlkodlaci?!

Pomalu jsem se od nich plížila pryč, ale na to mě jeden dupl na záda. Vykřikla jsem.

„Hoši, přineste provaz!" křikl na ně. Začala jsem se všemožně kroutit, ale dupl znova. Zasténala jsem bolestí.

„Co to... Ta mrcha zavolala polici!" vykřikl hlas a mě v ten moment kopl do boku. Zatnula jsem zuby. Můj mobil skončil rozbitý vedle mé hlavy. Znovu mě donutil si stoupnout. Tentokrát mi přiložil drápy ke krku.

„Hej!" zakřičel někdo ode dveří.

Všichni jsme na toho dotyčného zvedli pohled. Iron Man! Namířil na toho, co mě držel. Ten mě však použil jako štít a přiložil mi nůž ke krku.

„Pokud chceš, aby to přežila, necháš nás jít" uchechtl se.

Já se jen se strachem dívala na Iron Mana, kde se za ním tyčila další postava. Kapitán Amerika. Koutkem oka jsem si něčeho všimla. Komplicové mizeli z budovy dírou ve zdi.

„Utíkají!" vyjekla jsem. Kapitán Amerika tam hned doběhl.

„Ty děvko!" zasyčel ten, co mě držel a já ucítila bolest a následně krev stékat po mém krku. Sykla jsem. Uslyšela jsem zvuky boje. Kapitán je už nejspíš našel. Následně, jako kočka, šel k nám. Napřáhl se a vyhodil štít. Ten trefil mého držitele, který se svezl k zemi. Hned jak žuchl k zemi, jsem šla k zemi i já. Mé nohy byly jako z rosolu.

„Tady Stark, chytli jsme je" ozvalo se. Někdo mě chytl za rameno. Překvapeně jsem vykřikla. Naštěstí to byl jenom Kapitán Amerika. Úlevně jsem vydechla, ale.... Pak so něčeho všimla.

Z díry ve zdi, něco tam září. Podívám se pozorně. Vlci.

Ne, vlkodlaci.

„Sakra" řekla jsem vyděšeně, ale pak si na něco vzpomněla.

Táta! Bál se o mě, a tak mi dal švýcarský nožík! Rychle jsem hrabala v kapse mikiny. Nebyl tam.

„Francisi!" napadlo mě. Třeba ví, kde je.

Francis se na mě koukl těma korálkovýma očkama, v tlamičce držel onen nožík. Rychle jsem ho popadla. Nožík, byl stříbrný. Jak jsem si myslela. „Nepřibližujte se! Jedna dobře mířená rána a alfa je kaput!" třásl se mi hlas, ale bylo mi to šumák.