Avengers a nadpřirozeno

× 12 ×

Princ, jak jsem tehdy doufala, mě nevyslyšel. Už nevím, jak dlouho tu jsem, mučená a vyslýchána těmi blbečky, kteří nechápou, že nic kurva nevím.

Zrovna sedím v zatuchlé kamenné místnosti, kterou používají jako dokonalou místnost pro mé mučení. Připoutána ke kovové židli, se dívám na nově přicházející muže. Jeden z nich je Mornay, blonďatý kluk kolem osmnácti. A druhý je Adam, zvrhlé prase. Ale to není nijak podstatné. Podstatné je, že mě přišli znovu mučit. Jen jsem se na ně vysíleně usmála.

„Tak hele kočko, bolí mě vidět takovou kost umírat, takže nám pěkně řekneš, kde je Kouzelný les!" usmál se na mě zvrhle hnědovlásek Adam. Jeho každodenní věta, kterou umím snad i pozpátku. Jen jsem vydechla vzduch z plic a podívala se na něho.

„Říkám vám, že nic nevím, tak mě už nechte být!" zařvu zoufale, když uvidím, co si pro mě dnes nachystali. Blonďáček ukázal z poza zad kleště. Díval se na mě tak jako pokaždé. Smutně. Nesnášel tuhle práci. Podal kleště svému kamarádovi, který si naopak v mém mučení liboval.

„Dneska si pro tebe princ přichystal tohle" strčil mi kleště až pod nos. Vystrašeně jsem se na něho podívala, když dal kleště blíž mé ruky.

„P-prosím, j-já opravdu nic-" než jsem stihla tu blbou větu doříct, vytrhl mi nehet. Zařvala jsem z plných plic. Moje slzy tekly jako vodopád a smáčely zaschlou krev na mém obličeji. Hned na to mi vytrhl další. Znovu jsem vykřikla a prohnula se bolestí v zádech.

„Pořád se nemáš k tomu nám to říct?" podíval se na mě zvrhle Adam. Jen jsem se na něho s odporem dívala.

Přesunul se k mým nohám, kde započal stejnou práci. Celé hodiny mě takhle trápil. Přestal, až když jsem si vyřvala hlasivky.

Unaveně jsem klesla hlavou a omdlela.

◊◊◊◊◊◊

Takhle to pokračovalo ještě několik měsíců. Byla jsem mučena, znásilňována a já nevím co všechno. Nakonec král usoudil, že opravdu nic nevím, a tak mi dal ten nejhorší trest ze všech. Mám být princova 'služka'. A ten trest za chvíli proběhne.

Právě jsem v princově ložnici a hledám cestu ven. Okno ale nešlo otevřít, a když jsem chtěla najít něco, čím bych ho rozbila, vešel do pokoje princ Jamie.

Díval se na mě tím perverzním pohledem. Zatnula jsem zuby. Mě se nedotkne, i kdybych mu měla ukousnout ruky!

Jenže nevím jak, rychle se ke mně dostal a surově mě hodil na postel.

Vyjekla jsem a okovy zařinčeli. Řetězy vedli až ke stěně, kde byly zabudované. Ale i tak jsem se mohla volně pohybovat po pokoji. Princ se nade mě naklonil. Vypadal, jako by mě chtěl políbit, ale já se jen tak nenechám!

Svou kouzelnou mocí jsem do jeho ksichtu vystříkla vodu. Překvapeně vyjekl a ucouvl.

Kopla jsem ho do břicha a rychle z postele vyskočila. Už už jsem byla u dveří a sáhla na kliku, ale řetězy zařinčely a zastavily mě. Byly moc krátké! Zoufale jsem s nimi cukala. Zezadu mě objal princ a kousl mě do ucha. Sykla jsem.

„Divošky mám rád" zasmál se potichu. „Nech si zajít chuť!" vykřikla jsem, rychle jsem se otočila a dala mu facku. Ta mlaskla, to vám povím, dokonce to byla taková síla, že se mu pootočila hlava. „Tak fajn, půjde to po zlém" zasyčel a surově mě chytil za zápěstí. Propálila jsem ho pohledem a vytvořila ledový rampouch, který jsem mu zamířila na krk. „Taky si umím hrát" zašeptala jsem potichu. Chvíli jen tak přemýšlel, co udělá. Nakonec mě hodil na gauč a s nadávkami odešel.