Avengers a nadpřirozeno

× 38 ×

„Děláte si ze mě srandu, když jste řekl „'Královnin bratr umí kouzlit' že jo?!" ozval se můj křik velkou halou. Stařešina znovu zavrtěl hlavou. Zavrčela jsem. Tohle by mohlo věci zkomplikovat...

„Tak dobře, ale jak to, že tohle umí?" zeptala jsem se nakvašeně. Stařešina zamručel a přešel k oknu, ze kterého se podíval. Prosím, žádné dramata, dědku...

„Občas...Za několik set let se někdo takový narodí...Jeho rodiče mohou být úplně normální, jako v jeho případě. Nebo, váš případ, může mít jednoho z rodičů elfa" vydechl a dál se díval z okna. „Umí to i královna?!" zeptala jsem se znechuceně a odvrátila pohled do rohu pokoje. „Díky bohu, neumí" šeptl elf, ale i tak jsem ho perfektně slyšela. Oddechla jsem si.

„Ale..." zvýšil hlas. Nechápavě jsem se na něho podívala. Poprvé se na mě otočil. S kamennou maskou vyřkl větu, kterou jsem nechtěla slyšet. „Srdcová královna má nějaký druh magie, který je nám všem neznámí..." a s tímhle odešel někam pryč.

◊◊◊◊◊

„Jaký je tedy plán?" ozval se Jamieho hlas.

Od první porady uběhlo asi půl hodiny, ale i tak jsem pořád stála v té blbé hale a se mnou tu zůstal i ten tvrdohlavý opeřenec.

„Stát se dočasnou královnou, nakráčet tam, a výměnou za pár elfů mi dá lék" řekla jsem. „To je ale pitomí plán" nakrčil nos Jamie. Hodila jsem na něho naštvaný pohled. „Máš nějaký lepší, ty chytráku! Tak do toho, poslouchám!" vyjela jsem na něho. Zamračil se na mě. „Tak promiň, že jsem řekl svůj názor!" vypěnil.

„Nikdo se na tvůj názor neptal!" vykřikla jsem. „Tak fajn, když tě nezajímám, tak tu ani nemusím být!" vykřikl, práskl dveřmi a podle zvuku odletěl. Naštvaně jsem skopla židli. DO PRDELE!

Zajela jsem si rukou do vlasů. Jsem tak zoufalá...Absolutně nevím, co mám dělat. A otcovi se pomalu, ale jistě krátí drahocenný čas. Rychle jsem vyšla ven a hledala stařešinu, abych ten plán s ním probrala.

„Stařešino!" vykřikla jsem, když jsem ho viděla schovávat se do svého domku. Zarazil se ve dveřích a překvapeně na mě koukl. Vyhrkla jsem na něho můj plán.

„Je mi líto, mé dítě, ale tohle nepůjde..."

◊◊◊◊◊◊

Dneska, za svitu hvězd a úplňku, budu korunována. Jestli jsem nervózní? Jako prase...

Zrovna jsem se dívala na zapadající slunce a urovnávala si myšlenky v hlavě. Nezbývalo mi moc času mého ‚normálního' života.

Stařešina...on řekl...že nemůžu být jen dočasná královna. Jednou královna, navždy královna... Tak to sám řekl. Můj život na Zemi skončil. Odteď budu muset kralovat svému lidu. Uvnitř mě svíral tíživý pocit. Bylo mi strašně líto toho, jak jsme se s Jamiem pohádali... A můžu za to já, husa pitomá.

„Neela Wales, královna elfského lesa. To nezní špatně" ozvalo se mi za zády. Neotočila jsem se. Věděla jsem, že tam je, ale čekala jsem, jestli promluví. „Ale nezní to ani dobře" vydechla jsem a až teď se otočila na svého anděla.

Nevím proč, ale od té doby, co jsme sem spadli, nosil svá křídla vždy odhalená. Protáhl si je a na tváři se mu objevil soucitný výraz. „Vím, jaké to je...Stát se králem napříč toho, co si přeješ. Já...věděl jsem, že budu králem, ale i tak jsem doufal, že když se budu chovat jako kretén, přenechají to bratrovi..." vydechl a nechal větu vyznít do ztracena. „Ale nepřenechali" dořekla jsem tiše.