Who is my Valentine? Dramione

6. Co se sejít?

Hermiona:

"Nápověd má dost.,, říkám si stále dokola..

"Hmm...Lektvary jsme měli se Zmijozelem a Nebelvírem a pouze s naším ročníkem.,,

Spokojeně se usměju. Tím se náš dříve nekonečný kruh zmenšuje.

Take jelikož mě nikdo ze Zmijozelu nemá v lásce musí to být někdo z Nebelvíru.

Poslední hodinu vůbec nevnímám, pouze pozorně pozoruju kluky od nás z ročníku.

,, Kdo by to tak mohl být?"

Seamus?..Néé..ten je poblázněn do Parvati, co jsem slyšela.

Dean? Pomaličku a kousek po kousku si ho začnu prohlížet.. 

Neříkám nic, nevadilo by mi, kdyby to byl on.

Krásné hnědé oči, ve kterých se snad každá holka ihned utopí.

Sladký úsměv, ďolíčky ve tvářích, díky kterému musí získat každou dívku, na kterou si ukáže.

Zasním se a stále z něho nemůžu odtrhnout pohled.

"Nebylo by to vůbec špatné..,, zašeptám.

"Slečno Grangerová!,, ozve se přísně, těsně vedle mé hlavy, ale já vůbec nereaguji.

"Mohla by jste se laskavě věnovat učivu a přestat hypnotizovat pana Thomase?,, 

Roztržitě se otočím a všimnu si profesora Kratiknota který mě s menším pobavením pozoruje.

"A..ano..teda.. jistě,, 

Vezmu do ruky brk a začnu něco psát na pergamen, ani bych věděla co.

Po chvíli zvednu hlavu a všimnu si, jak mě celá třída s nemalým pobavením pozoruje, pouze Dean se na mě kouká docela zmateně.

V moment, co se celá třída začne věnovat učivu si zapřu rukou hlavu a stále ho pozoruji.

Je dokonalej. 

Sakra Hermiono! To jsi tím zjišťováním tak posedlá? 

Na co to myslí? Že by to mohl být on? 

     Ale..tak dokonalý kluk by nemohl chtít takovou šprtku jako jsi ty Grangerová. Okřiknu se a smutně si povzdechnu.

Budu hledat dál. Já se nevzdám.

.........................................

Mezitím Draco u ležel spokojeně v posteli a přemýšlel nad dnešním dnem.

Proč chce Hermiona tak moc vědět, kdo jsem?

Nojoo vlastně...ta musí do všeho neustále strkat čumák.

A zasměje se.

Draco:

Najednou se mi začnou klížit oči a pomalu usínám, dokud mě nevzbudí červená záře, která se line z pergamenu.

"Spí?,, objeví se tam.

Usměju se.

"Nene, copak se děje?,,

"Nic..jenom nemůžu spát.,,

"A jakto?,, zeptám se překvapeně.

"Potřebuju si s někým popovídat.,,

"Ale já vím, že to nejde, protože nesmím vědět, kdo jsi.,,

Rozzáří se mi červeným písmem před očima.

"Tak co se sejít?,, Napíšu.

Mám nápad, jak si popovídat, ani by jsme se museli vidět.

"Jestli chce, tak buď o půlnoci v komnatě nejvyšší potřeby.,,

Hermiona:

"Dobře..budu tam,, odepíšu a moje slova ihned zmizí.

"Budu čekat,, zobrazí se příliš jasnou zelenou barvou.

Hermiono..vážně? Váně se chce vypravit po večerce mimo společenskou místnost?

"Ano,, řeknu odhodlaně a zhluboka se nadechnu.

Teple se obléknu a pomalu zamířím do chlapeckých ložnic, kde si od Harryho půjčím neviditelný plášť, lísteček s vysvětlením mu položím k brýlím na noční stolek a pomalu vyrazím na cestu.

.........................

Oba dva naši hrdinové jsou velice nervozní z jejich prvního setkání.