Who is my Valentine? Dramione

7. Polibek

Mladá Dívka se pomalu a neslyšně s narůstající nervozitou přesouvala do komnaty nejvyšší potřeby, kde už na ní čekal mladý Zmijozelák.

Přistoupila k bráně, která se před ní zjevila, jemně si nervozitou skousla ret, pomalu jí otevřela a vstoupila dovnitř.

Vešla dovnitř a v moment, co se za ní zabouchla brána, bylo v místnosti pouze ticho.

Nikde žádné světlo, kromě okna, které bylo přímo naproti ní.

Pozorně se rozhlédla.

"Tak si přišla.,, Ozvalo se jí těsně za uchem.

"Ano,,..odpověděla a v moment, co se jeho teplý dech dotkl její pokožky se jí zježily chloupky.

Zhluboka se nadechla a otočila se.

Věděla, že nebude nic namítat, jelikož je všude tma.

"A o čem si chceš povídat?,, Zeptala se Hermiona a pohlédla na chlapce.

"Nemohla si spát. Jakto?,, začal z otázkama a  Hermiona viděla jak se usazuje do tureckého sedu a vyčkává odpovědi. Tak moc by chtěla vědět kdo to je.

"Myslela jsem na celý dnešní den. Na to, jak mi jediná tvá zpráva zvedla náladu.,,

"Poslední dva dny pro mě byli tak..tak zvláštní.,, a nervozně se zasmála.

"To i pro mě.,, řekl a Hermioně problesklo hlavou, že ten hlas zná.

Ale odkud?..

Celou noc si potom povídali, jako kdyby se znali celou věčnost, smáli se, postěžovali si..

Oba dva se cítili ve společnosti toho druhého jako s nikým jiným.

A jakto, že i Hermiona? Pomalu se do něho začínala zamilovávat i když to sama ani netušila.

Už byl čas odchodu, oba to věděli, ale nastával okamžik, ze kterého byli oba dva mírně nervozní.

Jak se rozloučit?

Hermiona:

"Už je čas jít.,, smutně jsem zašeptala, když jsem si všimla, že pomalu svítá.

..................

V tichosti se postavili a mladý Zmijozel se s pouhým ahoj otočil k odchodu.

Nevěděl, jak jinak se s ní rozloučit.

"Počkej!,, Vykřikla zničehonic Hermiona.

I v té tmě viděl, jak si nervozně namotává pramen vlasů na prst.

"Ano?,, zašeptal a hypnotizoval dívku pohledem.

Byla tak nádherná.

"Mohl by jsi mě obejmout, prosím?,, zašeptala tak potichu, ale Zmijozel jí slyšel.

Ani na vteřinu neváhal a už si to k ní rázným krokem mířil.

Dívka mu stále nervozně šla pomalinku naproti.

Objal jí, stejně tak jako ona jeho.

Zabořila se mu obličejem do hrudi a zašeptala slabé děkuji.

"Za co?,,

"Za to, že jsi byl se mnou celou noc, i když jsi v klidu mohl spát.,,

"Pro tebe cokoli.,, zašeptal nazpět a dívka překvapeně zvedla zrak, dokud se jejich pohled nestřetl.

Tak nádherné oči má. Proběhlo dívce hlavou vzájemně se utápěli v pohledu toho druhého.

Chlapec ani nevěděl co dělá...

Rukou jí pohladil po tváři, nadzvedl jí bradu a pomalu se přibližoval k jejím rtům, dokud se o ty její lehce neotřel.

Když zjistil, že dívka neprotestuje, zmocnil se jejích sladkých rtů a lehce jí políbil.

Byl to něžný polibek, ale zato byl plný citů, které k ní cítil.

Naposledy jí pohladil po tváři a odešel.

U dveří se zastavil.

"Miluju tě.,, zašeptal a odešel vstříc novému dni.

..................................

Ahojte! Další kapitolka na světě!<3 

K té minulé jsem kecy neměla ale tady je to potřeba, protože tahle kapitolka pro mě hodně znamená.

Snad se vám bude líbit stejně tak moc jako mě.

Lucc<3