Who is my Valentine? Dramione

20. The First Time

Ahojte! Tak jste se konečně dočkali!

Kecy si tentokrát nechám na konec, bude tam jedna prosba..:)

Tuto kapitolku bych ráda věnovala dvěma holčinám..

Za prvé Terezce, která mě donutila to rozepsat Taurustheresia tady to máš ty perverzačko ❤😀

A za druhé SexyDeathGirl Za její debilní a neoriginální komentáře, které mi vždy udělají neskutečnou radost! ❤😀  Nebýt tebe, tak ta kapitolka vyjde tak za měsíc :D <3

Enjoy!❤

Lucc<3

Hermiona-

,,Co jsme to vlastně dneska dělali za lektvar?" Zeptám se unaveně a stále celá rudá a rozčepýřená padnu ke stolu ke klukům.

,,Bylo to nějaké moc náročné." Povzdechnu si a nandám si na talíř pár brambor.

,,To je vše, co si dáš?" Zahuhlá Ron s plnou pusou a mě se z toho pohledu obrátí žaludek.

,,Ano..vlastně asi ne. Já ani hlad nemám" povzdechnu si, zvednu se a pomalu zamířím do společenky.

Po chvilce chůze za sebou uslyším, jak za mnou někdo utíká.

Otočím se a tam..,,Draco!" Vydechnu v moment, co mě zatáhne do tmavší chodby opodál.

,,Promiň" řekne a začne se ke mě přibližovat.

Buď se mi to zdá, nebo v jeho pohledu je..jaksi něco jiného.

Neváhám a naše rty spojím jako první.

Jak moc mi jeho rty chyběly.. (Omlouvám se, tady si nejsem jistá, zda to mam dobře, nebo ne)

Rukama mu vjedu do vlasů a užívám si jeho jemné, teplé a měkké rty.

,,Pojď" zašeptá a ruku v ruce utíkáme do Komnaty Nejvyšší Potřeby.

Otevře bránu a já se rozhlédnu kolem.

,,Draco? Co...to?" Zeptám se překvapeně, ale to už si mě Draco otočil čelem k sobě a náruživě mě políbil.

Zcela vyvedena z míry mu polibky oplácím a s mírným strachem čekám, co bude dál.

,,Draco" vydechnu v moment, co se polibky přesune na můj krk.

,,Co blbneš Hermiono?! Okřiknu se v hlavě. ,,Co když toho potom budeš lit...?" Více už ale neslyším, protože moje tělo ovládl chtíč po dokonalosti stojící předemnou.

......

Rychlostí blesku létá naše oblečení po Komnatě, dokud před sebou nestojíme pouze ve spodním prádle.

S lehce pootevřenými ústy si ho prohlížím a on mě pouze pobaveně pozoruje.

Ve chvíli, co si všimnu jeho pohledu, tak se snažím se rukama instinktivně zakrýt

a lehce zrudlá odvrátím zrak.

Draco ke mě přistoupí, chytne mě za tvář a naše pohledy se střetnou.Vezme moje ruce a pomalinku mi je pokládá podél těla.

Cítím, jak mnou prochází stud a nejistě se oklepu.

,,Nestyď se, však...však jsi nádherná." Zašeptá a jeho rty se vytvarují do okouzlujícího úsměvu.

Otočí mě a v moment, co se jeho ledové ruce dotkli mé pokožky, tak mým,tělem projel příjemný mráz.

Ozve se tiché cvaknutí a moje podprsenka sjela k zemi.

Zhluboka se nadechnu a zadržím dech v moment, co jeho rty opět ucítím na mém krku a ruce objíždějící obrysy mých prsou.

,,Nestyď se" zašeptá a mezi prsty stiskne moje bradavky.

Slastně vydechnu a mírně se prohnu v zádech.

To...to je tak neskutečně nádherné.

Vezme mě do náruče a cestou k posteli mi věnuje pár jemných polibků.

Položí mě na ní a začne si mě nestydatě prohlížet.

Nervózně si skousnu ret a zavřu oči.

V moment, co tak udělám, tak ucítím, jak se kousek od mých nohou prohne matrace.

Prstem mi přejede přes rty, krk, prsa a pupík, dokud se nezastaví u lemu mých kalhotek.

Otevřou oči a podívám se Dracovi do očí a já se nezmůžu na nic, než na pouhé kývnutí hlavou.

Pomalinku, kousek po kousku cítím, jak ze mě stahuje poslední kousek prádla.

,,Jsi nádherná" zašeptá a já si ani nevšimla, že už si sundal boxerky.

Roztáhne mi nohy, klekne si mezi ně a mě se naskytne pohled na jeho chloubu.

,,Nestyď se" zopakuje, chytne mě za ruku a začne se s ní nebezpečně přibližovat k jeho přirození.

Skousnu si ret, chytím ho do ruky a s tou začnu automaticky pohybovat.

Místností se začnou linout jeho vzdechy a já se sama pro sebe pousměju.

Za doprovodu jeho vzdechů se jeho ruka začne posouvat níže a níže, dokud do mě zlehka nevnikne jedním prstem.

,,Uvolni se" zašeptá a společně s mým výdechem se uvolním.

Vnikne do mě i druhým a tentokrát se Komnatou nesou mé vzdechy.

Ve chvíli, co se blíží něco velkého, tak přestane a začne do mě pomalinku vnikat a poté rychle přirazí.

Překvapeně vydechnu.

Je to tak neuvěřitelně dokonalé cítit ho v sobě.

,,V pořádku?" Zeptá se pln obav.

,,Ano" vydechnu lehce roztřeseně, Draco neváhá a ...

A v ten moment ve mě vybuchlo asi milion věcí a pocitů.

Netušila jsem, že to je až tak úžasné...

Pomyslím si a poté pouze vnímám naše vzdechy linoucí se Komnatou...

A já si myslím, že tady je asi nejlepší moment, na ukončení kapitoly.

Ano, vím, že mohla být mnohem lepší a za to se vám taky omlouvám, ale moc mi to díky nemoci nemyslí 😭

Snad se vám to líbilo, budu ráda za každý názor:)

Lucc<3

Budu i moc ráda, když se podíváte na můj nový příběh, co jsem dneska vydala:)

Děkuju moc:)

❤❤❤