Who is my Valentine? Dramione

16. Víkend s ním 1/2

Takže zdravím všechny, vítám vás u nové kapitolky 😀 Ano, ano originálnější vstup jsem vymyslet vymyslet nemohla 😂

Snad se vám tato kapitola bude líbit.

Takže u další kapitoly ahooj^^

Luc💙

Hermiona-

S úsměvem na tváři se probudím a zjistím, že je právě čas snídaně.

Rozhlédnu se po ložnici a zjistím, že moje spolubydlící ještě spí.

Jak by taky ne, však je víkend konečně.

Obléknu se, vezmu si věci do brašny a zamířím do Síně na snídani.

A proč ten úsměv?

Zdál se mi nádherný sen.

Usínala jsem v objetí nejmenovaného kluka.

Vždy, když si na něho vzpomenu se mi nevědomky vytvoří úsměv na tváři.

Posadím se ke stolu a stále se spokojeným výrazem se pustím do jídla.

Draco-

Zajímalo by mě, co jí v tu noc trápilo.

Sklesle sedím u stolu v Síni a zachmuřeně jí pozoruju.

Nádherné oči s jiskřičkama v očích, nádherný úsměv.

Povzdechnu si.

Za šest dní zjistí, kdo jsem. A já jsem prostě totálně nahraný.

Proč by měla mít zájem o někoho jako jsem já?..

Zvednu se, vezmu si brašnu s učením s zamířím do knihovny.

Tam mě nikdo hledat nebude.

....

,,Ahoj" pozdraví mě někdo a posadí se vedle mě.

,,Hmmm" zamumlám a dál koukám do zdi.

,,Stalo se něco?" zeptá se ta neznámá starostlivě a já otráveně zvednu hlavu.

Výraz na mé tváři se změní v moment co zjistím, že to je Hermiona.

Usměju se.

,,Herm!" řeknu a obejmu jí.

'Co blbneš? Teď jsi Draco, ne ten s kým se v noci schází!' okřikne mě hlas v hlavě ale já jí nepouštím.

Hermiona-

,,Herm!" řekne, na tváři vykouzlí ten jeho nádherný úsměv a vtiskne mě do objetí.

Chvíli jenom celá překvapená strnule sedím ale po chvilce mu objetí opětuju.

Tak takové to je.

Po chvíli mě pustí, podrbe se na zátylku a já cítím, jak začínám nabírat rudou barvu.

,,Promiň" řekne a nervozně se usměje.

,,Není se za co omlouvat" zašeptám a začnu vytahovat knihy z brašny, abych zakryla svoje rudé tváře.

Draco-

,,Promiň." Řeknu a nervozně se podrbu na zátylku.

,,Není se za co omlouvat" zašeptá, já se na ní překvapeně podívám a všimnu si jak se červená.

Usměju se.

,,Ty si nedáš pokoj ani o víkendu, co?" zasměju se a také začnu vytahovat učebnice z brašny.

,,To říká ten, co taky vytahuje učení?" oplatí mi to Hermiona a začne se smát.

Po chvíli se smějeme oba.

Ten její smích je tak nádherně nakažlivý.

Popravdě? Učení jsme věnovali tak hodinu.

Zbytek času jsme si povídali.

Dokud jsme nezjistili, že je čas oběda.

Bez povšimnutí vejdeme společně do Síně a každý z nás zamíří ke svému stolu.

Snad se líbilo:3

Luc💙